Praha, Vltavská filharmonie a Bubny-Zátory: nikdo vám nemůže dát víc, než vám Hlaváček (STAN) slíbí

Hlaváček slíbil z Bubnů víc než miliardu a půl. Jeho vlastní úřad pak napsal, že neexistuje ani jeden papír.

V únoru řekl náměstek pro územní rozvoj do rozhlasu, že dohoda s developery v Bubnech bude hotová „letos“ a že Praha si z nich vezme víc, než dostala na Žižkově — tam to bylo zhruba půl druhé miliardy. V dubnu jeho vlastní odbor odpověděl na žádost podle zákona o informacích jednou větou: žádný návrh takové smlouvy neexistuje. Za tři týdny jsou volby. Stoku za 1,1 miliardy už město staví.

Odpověď odboru územního rozvoje z 24. dubna 2026 zní jinak. Cituji doslova: „Žádný návrh plánovací smlouvy k ploše podmíněné plánovací smlouvou 994/070/1016 dle návrhu Nového územního plánu hl. m. Prahy v současnosti neexistuje.“ A pokračuje: vzhledem k vlastnické struktuře nebude uzavřena jedna plánovací smlouva, ale smlouvy s jednotlivými vlastníky, každá na jejich konkrétní pozemky.

To je podstatný rozdíl. Jedna smlouva se dá přečíst, spočítat a předložit zastupitelstvu. Deset smluv s deseti vlastníky, uzavíraných postupně a každá zvlášť, se kontroluje mnohem hůř — a nikdo nikdy neuvidí celkové číslo pohromadě.

Ke stejné odpovědi je přiložený seznam jednání, která magistrát s vlastníky vedl od června 2025 do března 2026. Je jich pětadvacet. CPI devětkrát, EPH šestkrát, Skanska čtyřikrát, dál Karlín Group, Orlen Unipetrol, IRAM, Beta Development. Předmět: kapacity výstavby, nefinanční plnění, započitatelnost plnění, směna pozemků, principy uzavírání plánovací smlouvy.

A k tomu věta, kvůli které stojí za to celou odpověď číst dvakrát: „z těchto jednání nebyly pořízeny žádné oficiální zápisy.“

Pětadvacet jednání o tom, kolik dá soukromý vlastník městu za právo postavit čtvrť za devadesát miliard. Nula zápisů.

V téže odpovědi magistrát sám cituje ustanovení, o kterém se moc nemluví. Nový stavební zákon říká, že u plochy podmíněné plánovací smlouvou stanoví územní plán lhůtu pro její uzavření, která nesmí být delší než šest let od účinnosti plánu — a pak doslova: „Marným uplynutím stanovené lhůty pozbývá uvedená podmínka platnosti.“

Přeloženo: když se to do šesti let nestihne, podmínka zmizí. Stavět se bude dál, jen už bez ní.

Na tomhle stodesetihektarovém území Praha dvacet sedm let nedokázala nahradit stavební uzávěru. Šest pokusů o změnu územního plánu, ani jeden dotažený. Teď má šest let na to, aby vyjednala deset samostatných smluv s deseti vlastníky, z nichž někteří podle vlastních slov na jednání stavět vůbec nechtějí. Nezní to jako lhůta, která by developera tlačila k ústupkům. Zní to jako termín, který se dá přečkat.

Z těch pětadvaceti jednání zápis přece jen existuje — jeden jediný, z 24. září 2025, k ulici Za Papírnou. A je v něm nejzajímavější věta z celé téhle hromady papírů.

Vlastníci si tam stěžovali, že rozšíření ulice na patnáct metrů jim ukrojí zastavitelnou plochu, a ptali se, jak bude zaručeno, že o stavební kapacitu nepřijdou. Ředitel odboru územního rozvoje Filip Foglar odpověděl, že „HPP je možné čerpat i z pozemku, který bude nakonec veřejným prostranstvím.“ Tedy: metry vám zůstanou, i když ten pozemek bude ulice. A hned na další otázku — čím tedy budou vlastníci městu přispívat? — padla odpověď: „např. možnost převodu veřejných prostranství.“

Přečtěte si to ještě jednou vedle sebe. Stavební kapacitu z pozemku si vlastník podrží. A ten samý pozemek, ze kterého si ji podržel, může městu předat jako svůj příspěvek.

Nemám doklad o tom, že se tahle kombinace u konkrétního investora už použila, a netvrdím to. Tvrdím jen, že to na jednání takhle zaznělo a že to zapsal úředník magistrátu. Zástupce města na tomtéž jednání shrnul postoj Prahy jednou větou: vlastníci „nepřijdou o možnost výstavby.“

Zatímco se jedná bez zápisů, veřejné peníze už běží. Loni v září schválila rada novou kmenovou stoku B za 1,1 miliardy — kanalizaci dimenzovanou přesně na tu budoucí zástavbu. K tomu podle zadání územní studie z letošního března přijde deset mateřských škol pro zhruba 1 440 dětí, kapacity základních škol pro 3 100 žáků, nová Bubenská, tramvajové tratě, úprava vestibulu metra Vltavská, tepelný napáječ. Účet za to, aby se do Bubnů dalo vůbec nastěhovat, sčítá město.

Účet za to, že tam po dostavbě bude adresa, inkasuje někdo jiný — Penta, Strnadova AKIPIA a J&T, kteří území ovládli letos v srpnu a ohlásili tam čtvrť za devadesát miliard. Psal jsem o tom v textu Sedm serverů, jedna tisková zpráva, nula kritiky. Filharmonie jde k povolení — a s ní i devadesát miliard vedle.

Praha přitom nástroj má. Metodika spoluúčasti investorů platí od ledna 2022 a má i sazebník — letos 972 korun za metr hrubé podlažní plochy v základním tarifu, 3 193 korun ve vyšším. Nástroj tedy existuje. Chybí papír, na kterém by byl použitý.

1. Kolik plánovacích smluv se v Bubnech-Zátorech připravuje, s kým a v jakém stavu — a kdy je uvidí zastupitelstvo, před podpisem, nebo po něm?

2. Jaká je celková hrubá podlažní plocha, kterou Metropolitní plán v tomhle území umožňuje, a kolik z ní podle metodiky vychází jako spoluúčast?

3. Pokud se vlastníkovi započte převod pozemku pod ulicí jako nefinanční plnění a zároveň mu zůstane stavební kapacita z téhož pozemku — čím přesně městu přispěl?

4. Kdo ponese odpovědnost, když šestiletá lhůta uplyne naprázdno a podmínka plánovací smlouvy padne?

Na první tři otázky existuje odpověď už dnes, leží na magistrátu. Čtvrtá je otázka na voliče.

Spojená levice to nedopustí.

Šestiletá lhůta se nesmí prosedět a žádná plánovací smlouva v Bubnech nesmí být podepsaná dřív, než ji uvidí zastupitelstvo i veřejnost. A pozemek, ze kterého si vlastník podržel stavební kapacitu, se mu podruhé nezapočte jako příspěvek městu.

podpis