Článek
V životě přicházejí různé příležitosti k úsporám i investicím. Po některých by byla škoda neskočit. Jiné znamenají velké riziko ztrát nebo recept, jak zůstat věčně chudým. Zvlášť, když si na ně půjčíme. Je třeba mít jasno v pojmech a nedívat se na příležitosti zjednodušenou optikou. Následující výklad není oficiálním výkladem ekonomické literatury. Vyjadřuje, jak tyto pojmy chápe autor a jak jsou použity v dalších odstavcích tohoto článku.
- Spoření je ukládání peněz pro budoucí potřebu (odkládání spotřeby). Umožňuje nám vytvářet finanční rezervy. Takovéto rezervy se hodí zejména v okamžicích, kdy se něco nedaří. Přijdeme o zaměstnání, porouchá se lednička, narodí se nám dítě...
- Úspory jsou peníze, které neutratíme díky použití efektivnější techniky, postupů nebo využití výhodnějších nákupů.
- Výnosy jsou peníze získané jako rozdíl mezi cenou investice a sumou získanou jejím pozdějším prodejem, včetně průběžně vyplácených výnosů, jako jsou např. dividendy.
- Zisk jsou peníze, které získáme jako rozdíl příjmů a výdajů. Příjmy se skládají z výnosů investic a tržeb za naše služby či prodané zboží. Výdaje jsou peníze utracené za zboží, materiál a služby, poplatky a pokuty.
- Investovat, znamená kupovat něco, co nám přinese v budoucnu zisk ve formě výnosů nebo úspor.
- Utrácet, znamená proměňovat peníze za zboží a služby bez ohledu na budoucí úspory nebo výnosy.
- Návratnost je doba, za kterou úspory a zisky dosáhnou hodnoty nákupní ceny a provozních nákladů (energie, údržba, náhradní díly) předmětu, který jsme si pořídili.
Zvažujete-li nákup čehokoli, sepište si všechna pro a proti a pokuste se vyjádřit hodnotu těchto bodů v penězích. I když je to často hádání z křišťálové koule, protože škoda na určité části majetku může být maličkost za pár stovek nebo za miliony. Podobně různě drahá může být i vaše odpovědnost za škody, které způsobíte jiným. Nenechejte se manipulovat reklamou a lákavými radami jiných, zvláště pokud vám líčí nákup v růžových barvách, neposkvrněný jakýmkoli rizikem. Rady odborníků bývají neocenitelné. Avšak umíte rozpoznat odborníka od podvodníka? K tomu je třeba kritické myšlení a srovnávání rad od většího počtu lidí, kteří se jako odborníci tváří. Důležitá je i jejich nezávislost na prodejci. I skutečný expert vám může radit ve prospěch prodávajícího, pokud má od něho provize nebo pro něj přímo pracuje. Odborník by neměl hrát na vaše city, ale věcně vyložit fakta a upozornit i na různá úskalí.
Začínáte od nuly, ať už jako mladí lidé, kteří si zrovna zakládají své vlastní hnízdečko nebo jako lidé, kterým se něco nepodařilo a začínají znovu? Pokuste se na svoje finance dívat jako na zahrádku na počátku roku. Aby dala bohatou úrodu, je třeba nejprve zemi připravit, poté něco zasadit a zasít, následně pečovat a teprve pak sklízet. Ani na zahrádce nic nezasejete, pokud si nekoupíte semena. Je tedy třeba nejprve něco vydělat. Tehdy pomáhá vzdělání, kvalifikace a dovednosti. Ještě lépe, pokud jsou tyto vlastnosti doprovázeny trpělivostí a pokorou. I hůře placené zaměstnání může být zdrojem později ceněných zkušeností, které vám pomohou k lepším výdělkům. Vzdělání vám pomůže rozlišit, co se vyplatí a co ne, kdo vám říká pravdu a kdo s vámi manipuluje. Tyto schopnosti jsou hnojivem pro vaši zahrádku i zdrojem drobných financí pro nákup osiv a sazenic.
Máte už stabilní příjem a něco málo z něj ušetříte? Výborně! To málo byste mohli utratit za drobné radosti, jenže ty vám nepřinesou lepší budoucnost. Úroky z běžného účtu a malých úspor také neudělají díru do světa a vlivem inflace jejich hodnota (kupní síla) s časem klesá. Investice do cenných papírů buďto inflaci nepřekonávají nebo mají nejisté výnosy s rizikem velkých ztrát. Ty necháme na později na zhodnocení přebytků o které si můžete dovolit přijít. Zasadit semínka lze i jinak. Koupíte-li si něco, na co vaše hotovost stačí, potřebujete to a v budoucnu vám přinese úspory, zabezpečíte tuto část peněz před inflací (až tu věc budoucnost zdraží, vy už ji platit nebudete, protože už ji máte) a zasadíte tím semínko budoucích úspor. Od té chvíle začínají peníze pracovat pro vás, i když zpočátku nepatrně.
Začnete-li naopak půjčkou a rovnou na něco drahého, budete možná po zbytek života jen splácet a třeba i to, co už vám dosloužilo. Žít na dluh znamená žít pro peníze, nikoli za peníze. Úvěr má smysl pouze tehdy, máte-li příležitost vydělat nákupem mnohem více, než kolik vám vezmou úroky z úvěru. Splácení úvěru trvá vždy o něco déle než spoření stejné sumy. Když se život zkomplikuje (ztráta zaměstnání, zdravotní potíže, požár, povodeň, odejde lednička či pračka…), můžete odložit šetření na vysněnou věc, kterou nutně nepotřebujete. Ale máte-li hypotéku nebo úvěr, splácet musíte. A to i v případě, že vám věřitel poskytne určitý odklad splátek. Rádi byste odešli ze zaměstnání, kde s vámi nejednají slušně? To je hodně těžké, pokud něco splácíte. Splátky vám znemožňují vytvořit si rezervu na období nezaměstnanosti nebo cokoli jiného. A tak jediná možnost bývá vzít si další půjčku od někoho, koho nezajímá, na co ty peníze potřebujete. Hlavně že vás odře až na kost lichvářským úrokem. Lichváři jsou dealeři drogy, zvané peníze.
Příklad úspor 1: Úsporné zdroje světla
Dnes už má doma žárovky málokdo. Ale v době, kdy jsem se osamostatnil, bylo jejich nahrazení zrovna takovou příležitostí k zasetí budoucí úrody. Tehdy jsem nakoupil 3 kompaktní zářivky po 415 Kč, přičemž cena elektřiny za kWh pro domácnost byla mnohem níž než dnes. Že by se to mohlo vyplatit, jsem se zdráhal uvěřit i já. Ale když odešla po sedmi letech první z těch tehdy drahých úsporek, vzal jsem si schované faktury za elektřinu a počítal jsem. Odhadem jsem stanovil průměrnou denní dobu svícení na 2 hodiny a tu násobil v každém roce tehdy platným tarifem a rozdílem spotřeby žárovky a úsporky. Připočetl jsem i cenu žárovek, které bych za 7 let musel několikrát měnit. Ta úsporka 15W (ekvivalent 75W žárovky), kterou jsem nahradil 60W žárovku, mi za těch 7 let vydělala na sebe i něco navíc. Při dnešních cenách elektřiny a úsporných zdrojů světla LED je návratnost takové investice mnohem kratší. Zkuste si spočítat, kolik byste ušetřili při dnešních cenách.
Nejde ale jen o spotřebu elektřiny. Protože jsem elektrikář, vím, co dokáže taková žárovky v „kouli“ udělat časem s bakelitovou paticí nebo izolací vodičů. Výměna těchto částí také něco stojí a co teprve požár, když se nedělají pravidelné revize. Ruku na srdce: kdo je v domácnosti poctivě nechává dělat?
Úsporné světelné zdroje mají ovšem i své nectnosti. A to zejména nerovnoměrné barevné spektrum, takže se nehodí pro svícení při činnostech, kdy potřebujete dobře rozlišovat barvy (výtvarné práce, vyšívání, atd.). Ve větších skupinách svítidel (haly, sály) je třeba brát v úvahu i velký náběhový proud, který umí shazovat jističe a pálit kontakty vypínačů, tak jako to dělají klasické zářivky.
Dobře nakoupené maličkosti nám šetří náklady nebo poskytují určité výhody, které můžeme proměnit v zisk. Tak jako úroda ze zahrádky dává něco na zub i semena na příští setbu.
Příklad úspor 2: Kondenzační plynový kotel s ekvitermní regulací
Matka bydlí ve starším bytě, původně s dvojitými dřevěnými okny a kamny na uhlí. Tyto městské byty byly později rekonstruovány a v koupelnách byl nainstalován atmosférický plynový kotel a ve všech místnostech mimo spíž deskové radiátory. Když město byty prodávalo, koupil jsem tento byt matce a pustil se do další rekonstrukce.
Nejprve jsem vyměnil okna za plastová. Tepelné ztráty se tím významně snížily a do koupelny konečně přestal fičet ledový vzduch. Jenže revizák, který kontroloval kotel, nás upozornil na potřebu přísunu vzduchu pro kotel a odvětrávání koupelny kvůli riziku otravy plynem. Takových případů možná znáte z médií dost. Rizikové bývaly hlavně karmy a takovéto kotle i plynové přímotopy, které si berou vzduch z místnosti. Po doporučení provrtat rám nového okna v koupelně jsem se rozhodl pro ráznou akci. Nechal jsem atmosférický kotel nahradit kondenzačním kotlem s vedlejší akumulační nádobou na TUV a chytrým regulátorem s ekvitermní regulací. Tím jsem zabil několik much jednou ranou.
Koupelna se už nemusí větrat, protože kondenzační kotle mají spalovací komoru hermeticky oddělenou od místnosti a nasávají si venkovní vzduch. Nahradil jsem už dosluhující kotel, který vyžadoval každoroční údržbu. Významně jsem snížil spotřebu plynu. Jednak díky vyšší účinnosti kondenzačního kotle, který využívá i skupenské teplo páry ve spalinách a také využitím ekvitermní regulace a dynamického řízení teplot v místnosti podle časového týdenního plánu. Kotel ohřívá vodu v závislosti na venkovní teplotě jen na nezbytnou teplotu, což vede k dalšímu snížení ztrát. I ohřev TUV probíhá jen dvakrát denně v době před zvýšenou spotřebou.
Na druhou stranu došlo ke zvýšení spotřeby elektřiny. Tyto kotle mají kromě oběhového čerpadla i spalinový ventilátor (cca 35W), který běží, pokud kotel topí. Aby oběhové čerpadlo neběželo i v době, kdy kotel netopí, je třeba nastavit optimální ekvitermní křivku. Příliš nízká křivka způsobí, že kotel topí v krátkých cyklech s nižší účinností a čerpadlo honí vodu v okruhu, aniž by bylo dosaženo cílové teploty. Teprve to je totiž signál pro čerpadlo, že si může dát pohov.
Návrh takovéhoto zařízení se musí dělat odborně, ne pouze na základě zjednodušených pohledů zelených aktivistů a politiků. Čím složitější technika, tím více příležitostí udělat nebo uvážit něco špatně. Ale když se dělají takové věci správně, má výsledek solidní návratnost a po zbytek životnosti šetří i desetitisíce za teplo a současně zvyšuje komfort. A to přesto, že náklady byly asi trojnásobné, než na nový atmosférický kotel.
Příklad ztráty: Auto - nejhorší investice mého života
Můj případ není tak děsivý, jak by se podle titulku zdálo. Naopak. Je celkem běžný. Měl jsem z velké části štěstí. Přesto vím určitě, že koupě auta je to poslední, na co myslím.
Krátce po nástupu do mého druhého zaměstnání mi zaměstnavatel naznačil, že bych si měl koupit auto. Pracoval jsem pro drobného obchodníka s kancelářskou a výpočetní technikou. Zpočátku mne pan šéf vozil k zákazníkům na servis, ale tím jsem ho připravoval o čas. Drobný začínající podnikatel s párem zaměstnanců nemívá takový kapitál, aby mohl provozovat vlastní autopark. Je rád, že sám má čím jezdit. Proto jsem souhlasil, udělal si řidičák a koupil si ojeté auto, které mi následujících 5 let denně sloužilo. Problémy jsem měl hlavně po návštěvě autoservisů. Auto se bez jisté péče neobejde a ojetina mívá občas své potřeby navíc. Nové auto se pro začátečníka nevyplatí a navíc velmi rychle ztrácí podstatnou část ceny, i když nebouráte. Mladí mechanici řešili spíš jak „vytunit svoje káry“ a zfušovali i tak banální úkony, jako je výměna oleje nebo chladící kapaliny. Dokážete si kvalitu práce autoservisu alespoň zkontrolovat?
Ještě horší vývoj přišel, když jsem poté podnikal z domova jako programátor. Zákazníky jsem navštěvoval minimálně a auto jsem využil jen několikrát do roka na kratší jízdu. Tehdy hrozně rychle chátralo. Koroze, každoroční potřeba vyměnit baterii (přitom ta původní ojetá fungovala bez problémů celých 5 let) a místo jízd pro vlastní užitek jen objížďka úřadů, technické a emisí.
Nákupem auta náklady teprve začínají. Kromě běžné údržby a povinné kontroly stavu na STK si do půl roku budete muset pořídit sadu kol na druhou sezónu (léto / zima). Kromě paliva je třeba kupovat i náplně do ostřikovačů a gumičky stěračů, pravidelně měnit olej a filtr, přezouvat pneumatiky, po delší době nechat vyměnit tlumiče, brzdové komponenty… Několikrát mi auto na parkovišti odřel nebo naboural nějaký nešika, ale pouze jednou jsem byl u toho. V ostatních případech jsem musel napravit škodu za své. Povinné ručení musíte platit povinně, havarijní vám nezaplatí každou škodu a žádnou v celé výši. Od kola jiného vozu uletí kamínek nebo z plachty kamionu spadne kus ledu a už měníte čelní sklo. Zkuste v takové situaci zjistit viníka. Máte děti? To bude chtít dětskou sedačku pro každé z nich. Někdo, kdo si nárokuje právo na parkovací místo, kam jste se opovážili zaparkovat, vám propíchne všechny pneumatiky. Málokdy ho policie vypátrá. Když vám auto někdo odcizí, ne vždy se najde. Může vám po něm zbýt jen nesplacený leasing.
Všechno jednou končí a rozhodnete se auto prodat. Autobazar hodně srazí vaši představu o zbytkové ceně vozu. Když chcete moc, bude auto stát v bazaru dlouho. Já jsem ještě musel měnit baterii, protože ji bazar během zimy nedobíjel. Nemají na to kapacitu. A pokud narazíte na takový, který se postará, nebude to zadarmo.
Protože jsem si vedl provozní deník, kam jsem si zapisoval vše, co jsem za auto zaplatil a vše, co jsem získal (náhrady od zaměstnavatele, na benzín od příbuzných, atd. i cenu za prodej auta), vím, že jsem po 8 letech užívání a 1,5 roku v bazaru prodělal víc než 10% původní kupní ceny ojetého vozu. Auto je nezbytnou investicí pro podnikatele v autodopravě, mobilních službách či obchodě. Jinak je to jen luxus, který si zaplatíte.
Závěr:
Trpělivost přináší růže. Konzumní styl života je zdrojem nudy a člověk pak přemýšlí, co by si ještě koupil nebo podnikl, aby ji zahnal. A tak touží po penězích a chce je hned, jinak by se nudil ještě další roky, než si na zdroj rozptýlení našetří. Půjčí si tedy, koupí vysněnou věc nebo zážitek a po krátké době věc odloží, protože už ho omrzela. Všem známým se s ní už pochlubil, poznal její možnosti a nemá ho už čím překvapit. A zas je tu ta nuda.
Najděte si nějakou aktivní činnost. Když něco tvoříte, zaměstnáte ruce i hlavu. Ruce zapomenou hrabat do misky s křupkami, hlava nemyslí na to, jak se ten čas vleče. Čas naopak začne chybět a letí jako splašený. A peníze z výplat se zatím hromadí a hromadí, jako by na nich makal nějaký schopný makléř. Koníčky také nejsou levné, ale přinášejí často i užitek. Minimálně v podobě zdravějšího životního stylu, radosti ze života a často i z vlastních výtvorů. Tak se do něčeho pusťte.
Ať se vám daří!
