Zabíjí vzdělání kreativitu? A co by byla bez vzdělání?

Článek, na který tímto reaguji, popisuje výsledek studie NASA, která nachází problém v tradičním školním vzdělávání. To prý sráží kreativitu z původních 98 % u pětiletých dětí na pouhá 2 % dospělých o průměrném věku 31 let.

Má to být tím, že tradiční školství odměňuje žáky za míru zapamatování si informací tak, jak jsou jim podávány pedagogy, zatímco za odchylky trestá nižší známkou. Vybavuji si příběh Alberta Einsteina, který byl ve škole považován za rušivý element, jenž nectí autority, neustále vznáší připomínky a považte: o probíraných tématech si dovoluje přemýšlet! S podobným přístupem některých pedagogů jsem se setkal i já. Nejen, že chtěli, abychom papouškovali jejich výklad přesně, ale někdy nám tvrdili i něco, co nebyla pravda.

Třeba ve 4. třídě ZŠ jsem měl problém s učitelkou matematiky, která nás zrovna učila desetinná čísla. V následující desetiminutovce mi označila jako chybu, že jsem zapsal nerovnost (konkrétní čísla si nepamatuji, ale princip je stejný):

0,1083 < 0,10831

Učitelka tvrdila, že číslo vpravo je menší, protože vyjadřuje statisíciny, zatímco číslo vlevo desetitisíciny. Já jsem trval na svém a argumentoval jsem tím, že čísla se liší jen v poslední číslici. Za levým si mohu domyslet nulu, která jeho hodnotu nemění, zatímco to vpravo má na místě statisícin jedničku, která je větší než nula. Takže rozdíl obou čísel je 0,00001 a o to je to číslo vpravo větší. Kalkulačka by to dnes řekla jasně, ale ty tehdy ještě nebyly. Učitelka však trvala na svém a velká část spolužáků brala její výklad jako správný, protože ona je učitelka a já jen žák.

Zvyk opakovat výklad učitele bez přemýšlení v nás pěstuje stupiditu a kreativitu potlačuje. A ve stupiditě vidím hlavní příčinu manipulovatelnosti lidí pomocí dezinformací. Volič neschopný kritického myšlení, zafixovaný na nějaký blud, který se mu zalíbil třeba jen proto, že je namířen proti politikovi, kterého nesnáší nebo proti opatření, které se mu nehodí, pomáhá ničit i to, co je jemu samotnému prospěšné. O jiném pohledu na věc nepřemýšlí a je k němu slepý.

Poznal jsem ale i takové učitele, kteří dokázali přiznat svoji chybu. Těch si nesmírně vážím, protože právě takoví dovolí mladé duši rozvíjet se. Neberou jí sebedůvěru, která je pro kreativitu nezbytná. Bez sebedůvěry se z mladých lidí stávají encyklopedie a úředníci neschopní řešit reálné problémy, protože je škola nenaučila vědomosti používat v praxi. A pokud je něco napadá, raději myšlenku v sobě potlačí, než by čelili nepochopení a odporu kolegů, šéfů nebo zákazníků. V tomto s onou studií NASA souhlasím.

Tam, kde se tvrdí, že pravdu má vždy šéf, zaměstnanec musí poslušně plnit příkazy, aniž by se pokoušel něco namítat. Jinak je trestán zastavením kariérního postupu apod. V takových firmách je typické, že zkušení starší uchazeči nejsou vítáni. Jsou prý pomalí, ve všem vidí problém, nemají odvahu nebo vůli hledat řešení. Šéf raději zaměstná mladého uchazeče, který se nevzpírá, srší nápady a okamžitě je realizuje. Jenže, s jakým výsledkem?

Řekněme, že potřebujete navrhnout nějaký stroj. Zkušený konstruktér řeší kromě základních funkcí též praktickou stránku výrobku, smontovatelnost, snadnou instalaci a údržbu, pracovní podmínky pohonu, jeho výkonové parametry, životnost, bezpečnost… Nezkušený kreativec tyto „zbytečnosti“ prostě vynechá. Buďto o nich nemá ani tušení nebo jim nepřikládá dostatečnou váhu. Stejně jako jeho šéf, který nemá technické vzdělání a považuje se za dostatečně kompetentního rozhodovat i o odborných věcech.

Zmiňovaná studie byla v diskusi článku kritizována jako nevěrohodná, protože neprošla procedurami obvyklými u vědeckých prací. I já mám jisté pochybnosti ohledně uváděných 98 % v 5 letech věku a 2 % v 31 letech. Díky vlastním životním zkušenostem i prosté úvaze však musím souhlasit s tím, že v principu onen neblahý vliv školství i zaměstnání funguje. Ale nejde jen o ně.

Kreativita je krocena i vlivy zdravými, jako jsou právě zkušenosti a znalosti, které s věkem přibývají. Dítě, které se po světě teprve rozhlíží, dokáže vytvořit nebo nakreslit množství věcí, které jeho fantazie vyplodí. Později však již má k dispozici filtr znalostí a zkušeností, který mu už v zárodku řekne, že tento okamžitý nápad je blbost a tak se tím směrem vůbec nepustí. Někdy to může být na škodu, protože řešení, které na první pohled vypadá nesmyslně, může mít zdravý základ a navést nás na originální cestu, která vede k cíli.

Šéfové rádi říkají: „Stovka učených ví, proč to nejde. Pak přijde jeden, který to neví a vyřeší problém.“

Má to však háček. Ten, který neví, že něco nejde, často stvoří něco, co není řešením. Jen se to chvíli tváří jako řešení, aby to brzy skončilo průšvihem. Posuzují-li výkony svých zaměstnanců lidé, kteří nemají odborné znalosti v příslušném oboru, mohou snadno podlehnout dojmu, že problém je vyřešen nebo že mladí zaměstnanci jsou odvážnější a schopnější. Mladý zaměstnanec - na rozdíl od dítěte - už alespoň rozezná, co se jako řešení (ne)tváří a nepředloží šéfovi místo řešení surrealistické umění.

Ačkoli znám spoustu případů, kdy řešení nedopadlo dobře, většinou se jedná o nedostatečně promyšlené projekty, neznalosti a fušeřinu. To ovšem není případ kreativity, která stvořila nepoužitelnou alternativu. Jde o nedotažená, ošizená řešení.

Na řadě projektů se projevuje jiný nešvar. A to je opisování starších řešení. Někdy může být výhodné nevymýšlet něco, co už je vyzkoušeno. Vývoj je drahý a náklady na něj se musí rozpustit v prodaných kopiích. Ale k pokroku to nevede a jedinec s kreativním potenciálem pak leží ladem. Někdy dochází až k tomu, že projektant či konstruktér uvádí v dokumentaci komponenty, které se už nevyrábí. Teprve neexistence vhodné náhrady součástky donutí techniky hledat jiné řešení. A obvykle znovu, pokud možno minimalisticky, aby to nestálo moc času a mzdových nákladů. Přitom to mohla být příležitost zahodit dávno neefektivní řešení a přijít s něčím novým, co nám zjedná konkurenční výhodu na trhu.

Příklady kreativity bez potřebných limitů lze pozorovat na inovacích. To je populární disciplína, kterou se manažeři rádi chlubí na veletrzích i poradách u svých nadřízených. Celá řada inovací vzniká jen proto, aby se udělala inovace. Kreativci mají v těchto případech příležitost se projevit. A protože ti zkušení bývají zafixovaní na to, co už znají a těžko hledají něco nového, co by jim nespouštělo výstrahy před průšvihem, mladí kreativci se ujmou šance a promptně přicházejí s nějakou šíleností, která z dobrého produktu udělá paskvil.

Kdo takový návrh kritizuje a sám nepřijde s návrhem, jak oslnit trh a pana generálního, je umlčen. Kreativec, kterého stačilo jen zpočátku vést zkušenějším seniorním kolegou, aby dozrál, se spálí a časem se z něj stane opatrný pesimista. Jen málo nadšenců si tak udrží svůj kreativní elán do pozdějšího věku.

S kreativitou souvisí ještě jeden zajímavý fenomén. Objevil jsem jej v knize [1], jejímž autorem je vědec - specialista na spánek. Spánek má různé fáze s různým účinkem na náš organismus. Regeneruje naše spící tělo, jako když vůz formule 1 zajede do boxu, kde mu mechanici bleskově vymění kola, dotankují nádrž apod. Zbavuje nás nepříjemných vzpomínek a jiné přepisuje z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Jedna fáze spánku, označovaná jako REM (Rapid Eye Movement) je pro kreativce ovšem pravým požehnáním. Dokáže totiž vytahovat z naší paměti naprosto bez jakýchkoli souvislostí různé informace a kombinuje je do bizarních představ a snů. Proto se nám často zdá něco naprosto praštěného, co by nás „ani ve snu nenapadlo“. Zatímco v prvních hodinách spánku se střídají převážně fáze hlubokého a mělkého NREM spánku, fáze REM postupně prodlužuje své intervaly, takže nejvíce takových podivných myšlenek přináší k ránu. Kdo svůj spánek šidí a nespí alespoň 7 hodin denně, šidí se právě na kreativitě. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nejvíce revolučních nápadů a řešení zapeklitých problémů jsem dostal krátce před budíčkem. Je třeba takové nápady včas zachytit, protože jak známo, myšlenky z říše snů jsou velmi prchlivé a minutu po probuzení už nejsme schopni odpovědět na otázku, co se nám to vlastně zdálo. Můj mozek se časem naučil tyto nápady rozvíjet ještě před probuzením. I tak jsem často celé dopoledne hloubal nad tím, jakže jsem to vlastně myslel.

Aby nám spánek v kreativitě pomáhal, musíme pomoci spánku. Práce na směny, nepravidelnosti v denním režimu, kofein, alkohol a jiné životabudiče v druhé části dne nás připravují o zdraví i kreativitu.

Naše školství by se mělo více zaměřit na rozvíjení schopností žáků využívat nabyté vědomosti v praxi, kombinovat je a kriticky o nich přemýšlet.

Zaměstnavatelé by se měli naučit důvěřovat více svým odborníkům a staletími prověřenému principu, že mistrem se nikdo nestává tím, že projde školou, ale tím, že pracuje pod vedením mistra. Bez zkušených seniorů nedozraje mladá generace. A bez mladé generace mistrů není budoucnost.

Nebojte se být kreativní, pamatujte na zdravý, pravidelný denní rytmus a hledejte si zaměstnání, kde dostanete prostor pro vaše nápady, kvalitní mentory a zdravý pravidelný denní režim. Držím vám palce!

Zdroje:

[1] Matthew Walker: Proč spíme? - Jan Melvil Publishing 2018 (v mém případě e-kniha)