Proč kupovat lokální produkty? Klima to nespasí

Spousta lidí - chvála Bohu - vnímá, že se naše klima mění k horšímu a snaží se něco dělat, abychom ten proces zastavili tím, že si hlídá vlastní uhlíkovou stopu. Jednou z těchto snah je upřednostňování lokálních produktů. Vedlejsím efektem (a jistě příznivým) je podpora místních zemědělců a farmářů, která nám přispívá k udržování potravinové bezpečnosti i jiných výrobců a tím k zachování řemesel. Některé produkty ovšem vyžadují tropické klima, které u nás naštěstí nemáme. Třeba káva, kakao, čaj a rozmanité druhy tropického ovoce či ořechů. Pak jsou tu jiné bohulibé projekty, jako např. fair trade (spravedlivý obchod), které bychom rádi podporovali. Ten však znamená nákup produktů z převážně velmi vzdálených končin. Napadne vás, kolik se asi spálí fosilních paliv, než taková káva doputuje do ČR? Není divu, je to dálka. Co je menší zlo? Podpořit fair trade a tím nejchudší část obyvatelstva spravedlivou odměnou za kvalitní práci, byť tím oteplujeme planetu? Nebo se raději omezit na domácí produkci a nechat chudé strádat? Mám pro vás dobrou zprávu. Trápíte se zbytečně.

Při pátrání po informacích z vědeckých zdrojů na jiné téma, jsem náhodou narazil na článek Hannah Ritchie: You want to reduce the carbon footprint of your food? Focus on what you eat, not whether your food is local. Česky: Chcete snížit uhlíkovou stopu vaší potravy? Zaměřte se na to, co jíte, ne zda je vaše jídlo lokální. Článek se pokusím volně přeložit a doplnit:

Lidi po celém světě stále víc znepokojuje klimatická změna: 8 z 10 lidí vidí v klimatické změně hlavní problém pro svoji zemi.

Produkce potravin je odpovědná za čtvrtinu světových emisí skleníkových plynů.

Skutečně roste povědomí, že naše stravování a výběr potravin má zřejmý vliv na naši uhlíkovou stopu. Co můžete dělat pro skutečné snížení uhlíkové stopy vašich snídaní, obědů a večeří? „Jíst lokální potraviny“ je doporučení, které slýcháte často, zejména od prominentních zdrojů, včetně OSN. Ačkoli to zní rozumně - konečně, přeprava produkuje emise - jde o jeden z mnoha případů chybných doporučení.

Konzumace lokálních potravin by měla značný dopad pouze tehdy, pokud by emise z přepravy tvořily velký díl na uhlíkové stopě potravy. Pro většinu potravin to ovšem neplatí.

Emise skleníkových plynů z přepravy tvoří velmi malou část z celkových emisí z potravin a to, co jíte (druh), je mnohem podstatnější, než odkud se to dováží.

Interaktivní infografika ukazuje emise skleníkových plynů potravinářských produktů - od hovězího masa nahoře až po kořenovou zeleninu dole. Výběr zobrazených potravin si můžete změnit. Najetím kurzoru myši na barevný proužek získáte přehledovou tabulku. Pod grafem najdete spoustu odkazů na další zajímavé grafy - třeba srovnání stopy vegetariánů a veganů s masožravci nebo různých druhů mléka. V infografice na stránce originálu článku je užší výběr 29 potravin, končící ořechy. Zde je zohledněno (nejen u ořechů) vysazování stromů na původních polích - zelený proužek, takže ořechy rostoucí na stromech mají dokonce nejmenší uhlíkovou stopu!

U každého produktu můžete vidět z jaké části zpracovatelského řetězce pochází jaký díl emisí. Ty jsou řazeny od přeměny území (odlesňování pro získání pěstebních ploch a pastvin) vlevo po přepravu a balení napravo.

Jde o data z největších meta-analýz globálního potravinového systému, publikovaná v časopise Science, autory jsou Joseph Poore a Thomas Nemecek v r. 2018.

V této studii autoři prověřili data z více než 38 tisíc komerčních farem ve 119 zemích.

V tomto srovnání vidíme celkové emise skleníkových plynů na kilogram potravinových produktů. CO2 je nejdůležitější skleníkový plyn, ale ne sám - zemědělství je velkým zdrojem methanu a oxidu dusného. Aby výzkumníci podchytili všechny emise skleníkových plynů z produkce potravin, vyjádřili je jako ekvivalent v kilogramech CO2. Tato metrika tedy zahrnuje nejen CO2, ale všechny skleníkové plyny.

Poznámka: Autorka původního článku z r. 2020 zřejmě použila jinou sadu dat, než jaká je k dispozici u interaktivního grafu, na který odkazuje. Kromě již zmíněného rozdílu u ořechů a některých dalších plodin, způsobeného započtením pozitivního vlivu zalesňování polí, je zde dramatický rozdíl např. u hovězího masa. Ten narostl hlavně kvůli záboru půdy pro chovy a ještě výrazněji v podobě energetických nákladů chovu. Zřejmě se zde projevuje nárůst průmyslových velkochovů pro řetězce fast foodu. Dále budu v překladu používat údaje autorky článku. Originální data z r. 2018 si můžete vyhledat ve výše odkazovaném interaktivním grafu nebo ve zde publikované grafice, v níž jsem přeložil texty. Ta obsahuje téměř všechny druhy potravin, které databáze nabízí, kromě manioku, který asi málokdo z nás používá. A narozdíl od interaktivního grafu zobrazuje záporné hodnoty vlivu změny území.

Nejzajímavějším poznatkem této studie jsou obrovské rozdíly v emisích skleníkových plynů u různých potravin: Produkce kilogramu hovězího (masných plemen) emituje 60 kg ekvivalentu CO2. V kontrastu s tím, hrášek může pouze za 1 kg ekvivalentu CO2 na kilogram produktu.

Souhrnně, potraviny živočišného původu mají vyšší stopu, než ty rostlinné. Jehněčí či skopové maso emitují přes 20 kg ekv. CO2, stejně jako sýry. Drůbeží a vepřové mají nižší stopy (6 a 7 kg ekv. CO2), ale stále nad většinu rostlinných produktů.

U většiny potravin - a částečně největších zdrojů emisí - většina emisí skleníkových plynů je výsledkem zásahů do krajiny (odlesňování a spotřeba uhlíku vázaného v půdě - zelený proužek) a ze zemědělských procesů (obdělávání půdy, technologie v průmyslových chovech, zvířecí exkrementy a metabolity, hnojiva - hnědý proužek). Kombinace těchto dvou oblastí produkce mohou za více než 80% stopy u většiny potravin.

Přeprava má malý podíl na emisích. U většiny potravinových produktů může za méně než 10% a ještě mnohem méně u největších zdrojů skleníkových plynů. U masných plemen hovězího je to 0,5%.

Nejen přeprava, ale všechny procesy v dodavatelském řetězci poté, co produkt opustí farmu - zpracování, přeprava, koncový prodej a balení - mohou většinou za malý díl emisí.

Jak tato data ukazují, tak to je, když se díváme na jednotlivé produkty potravin. Ovšem studie rovněž ukazují, že to platí i pro skutečné pokrmy; např. výzkumníci Vilma Sandström a kolegové studovali stopu pokrmů napříč EU. Přeprava potravin měla pouze 6% podíl na emisích, zatímco mléčné výrobky, maso a vejce 83%.

Konzumace místního hovězího nebo jehněčího mnohonásobně překračuje uhlíkovou stopu většiny jiných potravin. Zda byla zvířata odchována místní farmou nebo dovezena z opačné polokoule, má velmi malý vliv na celkové emise.

Přeprava může typicky za méně, než 1% emisí skleníkových plynů z hovězího. Můžete si myslet, že hodně záleží na tom, kde žijete a jak daleko bude muset vaše hovězí cestovat. Ale zda je koupíte od sousedního farmáře nebo z daleka, není tím, co dělá uhlíkovou stopu vaší večeře velkou, ale fakt, že jde o hovězí. V originálu článku si můžete přečíst příklad s výpočty.

Poznámka: Dle mého soukromého odhadu můžete koupit maso s nižší uhlíkovou stopou spíše díky tomu, že bylo zvíře chováno na přírodních pastvinách a ve chlévě pouze přikrmováno, místo průmyslového chovu, kde se zvíře prakticky nemá kam pohnout a nákladní auta mu vozí veškeré krmivo k jeho kotci. Moji domněnku dokládá i značný rozdíl mezi prvními dvěma položkami u hovězího chovaného průmyslově na maso a hovězího z dojnic, které se volně pasou a ve chlévě pouze přikrmují. Krmivo v průmyslových chovech má stopu srovnatelnou s našimi potravinami rostlinného původu v jednotkách kg CO2 na kilogram produktu. Kolikpak ho asi dobytče spotřebuje, než je vykrmeno na jateční váhu? Celkově na 1 kg hovězího připadá 2,68 kg ekv. CO2 na krmiva (dle autorčiných dat). Zatímco přeprava na vzdálenost 9000 km dle příkladu autorky má na svědomí pouze 0,207 kg ekv. CO2 na kilo masa. Máte-li možnost, kupujte si maso na svůj steak spíše od farmáře, který nechává zvířata volně pást, než z velkochovů. Snížíte nejen uhlíkovou stopu svého jídla, ale i utrpení zvířat.

Vliv přepravy je pro většinu produktů malý, ale s jednou výjimkou: těch přepravovaných letecky.

Mnozí si myslí, že letecká nákladní přeprava je mnohem běžnější, než ve skutečnosti je. Velmi málo potravin je převáženo letecky; platí to pouze pro 0,16% potravinových mil. Ale pro několik produktů, které jsou přepravovány letecky, mohou být emise velmi vysoké: emitují 50-krát více ekv. CO2, než lodní doprava na kilometr a tunu.

Které potraviny jsou přepravovány letecky? Jak poznáme, kterým se vyhnout?

Jedná se o potraviny podléhající velmi rychlé zkáze. To znamená, že by měly být zkonzumovány velmi brzy po sklizni. V takovém případě je lodní přeprava příliš pomalá a letecká přeprava je jedinou použitelnou možností.

Do této kategorie spadá některé ovoce a zelenina. Chřest, zelené fazole a bobuloviny jsou obvyklé letecky přepravované zboží.

Pro spotřebitele je často těžké rozlišit potraviny, které by měly být přepravovány letecky, protože jsou jen vzácně jako takové označeny. Proto je těžké se jim vyhnout. Obecným pravidlem je vyhnout se potravinám, s velmi krátkou dobou spotřeby a přepravovaným na dlouhé vzdálenosti. Týká se to především těch, u nichž je zdůrazňována jejich čerstvost. Pro tyto produkty je prioritou rychlost přepravy.

Takže, pokud chcete snížit uhlíkovou stopu své stravy, vyhněte se letecky přepravovaným potravinám, kde to lze. Ale mimo to můžete dosáhnout většího rozdílu zaměřením se na to, co jíte, místo potravin z místních zdrojů. Snížení konzumace masa a mléčných výrobků nebo přechod od masa přežvýkavců na drůběží, vepřové nebo rostliné alternativy sníží vaši uhlíkovou stopu mnohem výrazněji.

Tolik k potravinám dle původního článku. Pojďme dál.

Obdobná situace je u mnoha jiných produktů. Tady ovšem není tak snadné získat solidní data, protože třeba taková obuv se nevyrobí na jednom místě a nekoná pak jednu cestu ke spotřebiteli. Kůži z dobytčete poraženého v USA vyčiní v koželužně např. v Indii. V Bangladéši vyrobí podrážky, kdesi v Africe výstelku, vložky v Číně, tkaničky ve Vietnamu a pak to ve vzorově vybavené fabrice kdesi na západě dají dohromady a zabalí. Různé suroviny a části bot tak obeplouvají i několikrát planetu, než si hotové boty koupíte. Tato globalizovaná výroba umožňuje výrobcům minimalizovat cenu, maskovat zneužívání levné pracovní síly a přístupu korumpovatelných vlád v některých zemích k ochraně životního prostředí. Cena dopravy je velmi nízká v porovnání s cenou lidské práce ve finální výrobě, stejně jako náklady na ochranné pracovní pomůcky a opatření zabraňující poškozování životního prostředí chemií. Kromě emisí skleníkových plynů by nás v těchto případech mnohem více zajímala spotřeba vody a kontaminace životního prostředí v zemích, produkujících součásti výrobků. O spotřebě vody na výrobky z potravinářského, oděvního nebo papírenského průmyslu lze informace najít, ale asi se v nich nedočtete, jaké množství vody bylo takovou výrobou kontaminováno jedy nebo jiným znečištěním. Je rozdíl, zda se voda ze zemědělské plodiny odpaří do atmosféry, nebo zda skončí v kalové laguně koželužny plné louhů a chromu. Bavlna má velkou spotřebu vody jako plodina, avšak praní a barvení látek z ní vyrobených produkuje vodu znečištěnou. Těžko takové spotřeby házet do jednoho pytle.

Obavy z uhlíkové stopy dopravy jsme zažehnali, takže nákup produktů z férových obchodů nás už nemusí bolet. Ale je tu ještě další důvod, proč tyto produkty podporovat. Zjistíte-li si více informací o podmínkách, které musí zemědělci a zpracovatelé zapojení do fair trade, BIO a podobných programů splňovat, pohled na grafy uhlíkové stopy potravin se zásadně změní. U těchto produktů se totiž citelně sníží části uhlíkové stopy, týkající se užívání půdy, farmaření (např. hnojiva a použité technologie) a zpracování. Je velký rozdíl, sbírá-li se káva nebo kakaové boby na uměle vysázené a hnojené plantáži, kvůli které byl vykácen kus pralesa, nebo z divokých rostlin v pralese, případně na místech, kde byl jimi prales obnoven. Zrna se mohou sušit v průmyslových sušičkách, polykajících kilowatty elektřiny a tepla, ale také volně rozprostřené na slunci. Tyto změny v přístupu podstatně zamíchají pořadím produktů v grafu, který vyjadřuje průměrné hodnoty. Naopak průmyslově produkované zemědělské produkty mají ještě horší stopu. Z umělých hnojiv se uvolňuje např. oxid dusný, který je ještě účinnějším skleníkovým plynem, než methan. Řada procesů v umělých chovech zvyšuje nebo zavádí energetické náklady, které přírodě bližší způsoby nepotřebují.

Váháte-li mezi rajčaty od místního farmáře nebo ze západní Evropy, s místními těžko uděláte chybu. Budou mít nejen nižší uhlíkovou stopu, ale i lepší chuť, protože jim bylo dopřáno dozrát na slunci. Na druhou stranu si nemá smysl dělat vrásky kvůli mangu, které u nás nevypěstujete. Exotickým ovocem můžete napravit hřích z „mekáče“ nebo grilovačky. Vyplatí se přemýšlet v širších souvislostech a nedbat na rady, které jsou založeny na příliš jednoduchých myšlenkách.