Může být pozemek skutečně soukromým majetkem a má smysl platit za něj daň?

Tímto článkem chci reagovat na článek „Daň z nemovitosti. Nutnost, nebo absurdita?“, v němž je mimo jiné zmíněn rozpor mezi faktem, že má občan platit daň z nemovitých věcí (pozemků a staveb), které si koupil za peníze ze svého již zdaněného příjmu. Nevím, čím si právě tato daň vysloužila přívlastek „nejabsurdnější“, když dvojí zdanění je u nás běžná praxe. Ze zdaněných příjmů nakupujeme spotřební zboží a platíme z něj daň z přidané hodnoty. Nakupujeme z nich paliva a energie a v ceně za ně placené je započtena DPH, spotřební daň, a to již výrobci elektřiny z uhlí zaplatili ekologickou daň ve formě emisních povolenek, které do ceny také započítali. To je zdanění na tři doby! Kuřáci platí daň z tabákových výrobků, pijáci z lihu, investoři z kapitálových výnosů a to jsem asi ještě nějaké daně nezmínil.

Z tohoto pohledu mi daň z nemovitostí o nic absurdnější nepřipadá. Ale jak je u našich zákonodárců zvykem, systémovost opatření bývá často slabou stránkou jejich legislativních výtvorů. Daň z nemovitostí by mohla být naopak jednou z mála, která nedaní dvakrát a navíc něco, co jsme si již zaplatili. Otázkou totiž je, proč se stát (a nejen náš) tváří, že nám prodal pozemek, který nemůžeme prohlásit za své výsostné území, vyhlásit na něm vlastní republiku, království či jinou formu svrchovanosti a vést jej podle vlastních zákonů. Znáte snad na světě zemi, která by něco takového připustila? Když stát po čase náš pozemek potřebuje např. pro obecně prospěšnou stavbu nebo ze strategických důvodů, vyvlastní jej za podmínek nikoli tržních, které majiteli vnutí silou své moci. Ve skutečnosti nám jej tedy neprodal, ale pronajal na dobu neurčitou za jednorázové nájemné a předem neznámou „jistotu“, kterou nám při vyvlastnění vrátí.

Soukromé vlastnictví pozemků přináší do správy a výstavby veřejně prospěšných zařízení problémy, které vedou k vleklým soudním sporům. Ke konfliktům zájmů majitelů i uživatelů pozemků a státu bude docházet i v budoucnu. Dokonce i mezi soukromými majiteli pozemků - třeba kvůli přístupu na pozemek přes pozemek jiného. Konflikty, které se nedaří vyřešit rozumnou dohodou obou stran, musí řešit stát. Bylo by proto poctivější, kdyby stát své území neprodával (nepředstíral jeho prodej) do soukromého vlastnictví, ale pronajímal za smluvně stanovených podmínek, hodlá-li na něm nadále uplatňovat svoji moc. Uživatel pozemku by měl předem znát záměry státu s pozemkem a okolními pozemky, nebo alespoň dobu, po kterou mu stát garantuje, že s pozemkem nebude dále nakládat.

Nemovitý majetek se liší nejen tím, že je nepohyblivý a nepřenosný, ačkoli možná znáte i případ např. mosteckého kostela, který byl převezen těžkou soupravou, aby uvolnil místo povrchovému dolu. Nemovitosti mají zvláštní charakter. Zatímco vybavení vaší domácnosti slouží a patří jen vám, dokud je neprodáte a jen výjimečně mohou ovlivňovat život vašich sousedů, stavby i pozemky mají na okolí nezpochybnitelný vliv.

Způsob, jakým hospodaříte na vašem pozemku, ovlivňuje kvalitu života vašich sousedů i cenu jejich nemovitosti. A stejně tak i vaše stavby. Provedením stavby a způsobem užívání jak staveb, tak pozemků, ovlivňujete klima v okolí, přítomnost zvěře, ptactva, hmyzu… Půda vašeho pozemku má hranice evidované na katastru pouze pro lidi, nikoli pro živočichy, rostliny, vodu a vzduch. Ale toto vše je součástí pozemku. Pozemek chtě/nechtě sdílíte s dalšími živočichy a živly. Ty přenáší části vašeho pozemku na okolní i vzdálenější pozemky a naopak. Vaše stavby působí na okolí esteticky v dobrém nebo horším smyslu slova. Vrhají stín, ale současně přeměňují sluneční záření na teplo a brání vsakování srážek do půdy. Působí tedy na klima i hydrologický stav pozemku i jeho okolí. Brání ve výhledu, což může velmi snížit hodnotu nemovitosti jiného, nebo ji naopak zvýšit, zakryje-li stavba něco nehezkého. Stavba dálnice v blízkém okolí je noční můrou mnoha majitelů rodinných domků. Nikomu by se nelíbilo, kdyby vedle jeho vily někdo postavil cementárnu nebo spalovnu odpadu. A to dokonce ani v případě, že by jejich vlastník dokonale vyřešil jejich hlučnost a emise. Do jisté míry to platí i o nemovitostech pro bydlení nebo kanceláře.

Samotné vlastnictví pozemků či staveb jako důvod k placení daně z nich mi smysl nedává. Smysl této daně vidím v působení nemovitostí na okolí a ovlivňování zájmů sousedů samotnou existencí, podobou staveb a způsobem užívání pozemků. Dnes se daň vyměřuje podle rozměrů nemovitostí, jejich druhu (zemědělská půda, vodní plocha, les, zahrada, stavební parcela, stavba pro podnikání, stavba pro bydlení, atd.) a koeficientu, stanoveného obcí. Stát tak vybírá jinak pojmenované nájemné za specifické využití pozemku a staveb. Vliv užívání pozemků a provedení staveb, ale neřeší. Připadá mi nesmyslné, aby si obce regulovaly daňovým koeficientem třeba populaci. Obce, které se snaží přilákat obyvatele, protože se vylidňují, sníží koeficient daně, místo aby se snažily zajistit dostupnost služeb, dopravní obslužnost a příjemné prostředí k bydlení. Ty, které naopak čelí zvýšenému zájmu, trestají starousedlíky, kteří se svým dílem zasloužili o atraktivitu obce (ať přímo vlastní prací či financováním změn), zvýšením daní za jejich nemovitosti. Tento systém je třeba napravit.

Daň z nemovitosti by měla odrážet úhrn vlivů nemovitosti na okolí.

Vliv zastavěných ploch a plášťů budov na teplotu prostředí podle provedení lze spočítat, stejně jako omezení retenční schopnosti pozemku. Daň by měla být odváděna z veškerých nemovitostí, nejen soukromých. Uživatel pozemku tak bude odměněn nižší daní, bude-li na své zahradě pečovat o stromy a jeho dům bude stavěn podle zásad pro energeticky úsporné domy. Bonus může přinést zelená střecha i fasáda. Více zaplatí majitelé členitých staveb s větší tepelnou kapacitou a plochou pláště, zahrad s anglickým trávníkem, apod. A nejvyšší ti, kteří mají kolem domu nepropustné plochy.

Daň z veřejných staveb a státních pozemků by měla být placena těmi, kdo je používají.

Daň ze zemědělské půdy by měla rozlišovat plochy zalesněné vzrostlými stromy, mýtiny a nízké porosty, plochy travnaté, plochy obdělávané organicky, plochy obdělávané průmyslovým způsobem a vodní plochy.

Muzea, kulturní a sportovní zařízení, apod. jejich návštěvníky jako součást vstupného.

Komunikace formou mýtného a spotřební daně z paliv.

Parkovací místa daní z vozidel. Každé musí někde parkovat, pokud nejede. Parkovací hodiny mají smysl jen tam, kde je parkoviště hlídané. Jinak motivují řidiče k parkování všude jinde, kde jejich auta překážejí. Majitelé garáží a rodinných domů s vlastním parkovacím místem zaplatí pouze polovinu za parkování na vzdáleném místě cesty.

Chodníky a jiné zastavěné veřejné plochy, jakož i veřejné budovy zaplatí obec z daní obyvatelstva. Na mnoha místech jsou tyto plochy zbytečně široké, oteplují prostředí a přispívají k záplavám. Ohrožují tak klima a bezpečnost dalších obcí. Obyvatelstvo by mělo rozhodovat o tom, co skutečně potřebuje a za to platit. Stavby nejsou proto, aby se prodalo co nejvíc betonu, ale pro potřeby těch, kdo je užívají. Turisté a návštěvy zaplatí daň nepřímo formou útraty za ubytování, stravu, vstupné a suvenýry. Nemělo by smysl odečítat turistům stavy tachometrů a krokoměrů a vybírat od nich daň přímo. Zvýší místní tržby, tím i daně podnikatelů a ty pak budou obci částečně kompenzovat daň z těchto nemovitostí odvedenou.

Podle výše popsaného smyslu daně jde o daň za negativní vlivy na životní prostředí. Proto by daň měla sloužit na podporu projektů vedoucích ke zlepšení životního prostředí, hydrologických a klimatických podmínek na území státu. Měla by být příjmem Ministerstva životního prostředí, které z ní může financovat osvětu, akce např. na obnovu poškozených biotopů, odstraňování ekologických zátěží tam, kde nelze tuto povinnost uložit původci zátěže. Částečně by mohla být i příjmem Ministerstva zemědělství a použita např. pro kompenzaci škod způsobených suchem. Ovšem pouze těm zemědělcům, kteří sami vytvářejí podmínky pro zadržení vody v krajině a nezpůsobují její zvýšený odtok z krajiny nevhodným používáním pozemků. Doplácejí na jiné zemědělce a tepelné ostrovy nevhodně vedených obcí, které narušují malý koloběh vody. Ti, kteří používají pozemky nevhodně a problémy způsobují, by měli naopak platit vysokou daň z takových pozemků.