Článek
Všechny státní instituce a organizace budou rozpuštěny do 1. ledna 2024 a Republika Náhorní-Karabach (Artsakh) přestane existovat.
Po vstupu v platnosti tohoto nařízení by se populace Náhorního Karabachu, včetně těch, kteří se nacházejí mimo republiku, měli seznámit s podmínkami opětovného začlenění do republiky Ázerbájdžán, s cílem učinit nezávislé a individuální rozhodnutí o možnosti pobytu (nebo návratu) v Náhorním Karabachu.
Výše zmíněný text představuje dva body dekretu republiky Arcach (jejích představitele). To je konec tohoto separatistického státu zánikem jeho státoprávních orgánů. Nejspíše už se na něm v budoucnu žádní Arméni vyskytovat nebudou. Kvazistát byl truc podnikem vůči Azerbajdžánu, který ale vrátil prohru z první války z devadesátých let. Státoprávni zřízení Arcach není tak sofistikované tudíž dva články budou skutečně stačit. I území Náhorní Karabach je postupně přebíráno Azerbajdžánem, což bude znamenat politické vítězství Azerů.
Připomeňme si, že na území Evropy a Asie se nachází více takových separatistických republik jako důsledek národnostních čachrů, válek. Jaká je čeká budoucnost? Jen pár příkladů, Abcházie a Jižní Osetie v Gruzii, Podněsterská republika v Moldávii, Severní Kypr (stvořen Tureckem po invazi v sedmdesátých letech), Kosovo. A Nachičevanská oblast což je exkláva na území Arménie, tentokrát obývaná Azery. Azerové se však územní celistvosti Arménie sotva budou dovolávat, chtějí vybudovat přístupovou cestu do tohoto území. Zda po dobrém, nebo po zlém ukáže čas. Rozlohou jsou separatistické republiky na úrovni jednoho, dvou krajů České republiky (pár tisíc km2) s několika sty tisíci obyvateli. Zjevně zcela závislé na svých kmenových státech, s výjimkou Kosova. Tendence k osamostatnění mají i jiné regiony. Vyspělé Katalánsko by roli samostatného státu zvládlo, ale Madrid ho pochopitelně drží stejně pevně jako Baskicko (tam Eta upustila od ozbrojených útoků a obětí na životech).
Luhanská lidová republika a Doněcká republika, bývalé území Ukrajiny se včlenily do Ruské federace. Byly pohlceny Ruskem na základě ústavního prostředku, referendem o připojení v obou územích. Velice krátce předtím byly ovšem Ruskem uznány jako státy. Takovou proceduru, ať si již okomentuje čtenář sám.
Česká a Slovenská federativní republika zanikla k 31. 12. 1992. Byla jednou ze socialistických federaci (SSSR, Jugoslávie), ale její zánik nebyl doprovázen vojenskými střety, jakkoliv národnostní otázka hrála roli. Ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR byl nástroj kterým ČSFR zanikla, referendum o konci společného státu se nekonalo, což bylo častým argumentem odpůrců rozdělení. Zajímavostí je to, že se oba státy zavázaly nepoužívat státních symbolů ČSFR, ale vlajka samostatně ČR se bývalé federální vlajce velmi podobá.
Separatistické celky jsou pro hostující stát problém. Nemůže-li totiž vykonávat svoji jurisdikci a moc, je oslabená jeho autorita a to i na mezinárodní úrovni. Separatistické celky jako samostatné státy přitom často uznávají země dalece vzdálené. Venezuela, Nikaragua, Středoafrická republika. Poté, co mateřský stát ztratí sílu je udržovat při životě, skutečně stačí jeden výnos, dekret k jejich okamžitému konci. Ale tím případné národnostní třenice nezmizí. Bude asi možné zvolit jedinou cestu aby se zabránilo krveprolití. A to je smíření.
Zdroje:
Presidential decree: Artsakh Republic shall cease to exist as of January 1, dostupné z https://news.am/eng/news/783778.html
Ústavní zákon č. 542/1992 Sb. o zániku ČSFR
Klicperová, L., Kutilová, M. Konec arménského Karabachu, dostupné z https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-konec-armenskeho-karabachu-40444402
Ať si jdou, dostupné z https://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21451212001/
