Článek
Letošní vlna veder ukázala , že se v Praze něco nepovedlo. Město, kde je člověku nejlépe v klimatizovaném autě nebo ve stoletém bytě, je pro část populace skoro neobyvatelné. Ivan Mládek měl řešení: „když je v Praze maximální hic , jedem na plovárnu do Měchenic“. Jenže ta už neexistuje.
Kdy a kde „udělali soudruzi chybu“? Ano, byli to opravdoví soudruzi, nepotřebují poradit, mysleli vždy jako soudruzi a brali z obecního, tak jako brali soudruzi.
Pro Prahu často používané slovo „rozvoj“ je více než změna. Může znamenat zlepšení, nebo taky pokrok vážné nemoci.
My se můžeme na podzim probrat z okouzlení developerskou vizí „megacity“ a volit místo „zahušťování“ investičními byty, rekonstrukci města, kde je zdravý vzduch a město s lidem přívětivou výstavbou.
Místo architektonických vizualizací tam budou opravdové živé ulice s krátkodobým parkováním, cesty pro chodce a pro cyklisty. Bude tam bydlení v zeleni nebo s blízkými parky. Budou tam místa kultury a místa setkávání, místa podnikání a oázy klidu. Co nám v Praze zbývá, nemusí přece skončit jako betonová džungle i když to tak předpokládá doktrina (neudržitelného) rozvoje a Metropolitní plán.
Stará Praha rozkvetla a kolem ní vznikla nová rozsáhlá investiční výstavba, která ale nesplňuje to, co veřejnosti slibuje. Slibuje dostupnost nájmů, ale nabízí investiční příležitost oligarchům a investičním společnostem. Slibuje město krátkých vzdáleností, ale sámoška stoji na kraji sídliště. Draze se přestavují parky, ale na dnes už dávno porostlých „brownfieldech“ žádné nové nevznikají. Ale koho to zajímá? Měchenická plovárna není cesta z města, jsme někde úplně jinde, když každá rodina, až na těch pár lůzrů, má chatu nebo chalupu někde u řeky nebo v Sudetech a jede si teprve opravdové horko užít, rovnou v tropech. Město je pro |Pražáka přechodné bydliště a cíl světových turistů, kteří kupodivu obdivují tu část Prahy, v které už domácí skoro nebydlí a kterou přenechali krátkodobým pronájmům Airbnb.
Cílem tvorby města dnes není životaschopná struktura, pokud možno k lidskému obrazu. Město devalvovalo na ekonomickou mašinu, kde úspěch se měří počtem nul, miliardářských kont. A tak korupční jízda, pražskou politikou ošetřená, táhne město dál od potřeb lidí, za vrchol prosperity na „Konečnou“ bídy a úpadku. Dostali jsem se na vrchol feudál-kapitalizmu a nyní hrozí, že odkud se už pojede z kopečka.
Najde se odvážný politik , kdo přinese rozumnou alternativu, k volnému realitnímu podnikání v Praze? Pražský výprodej pozemků a domů provozuje jak Magistrátní radnice, tak městské části. Nové domy ani horko ani dostupnost nezvládají, ale bohatých kupců je stále dost.
Pod hrozbou mobilizace v Rusku, se k dnešnímu obrovskému kontingentu bytů v majetku ruských občanů, jistě přidá nový nákup nemovitostí ruských oligarchů. Pokud jsou na sankčním seznamu najdou si bílé koně. Tuhle jedinečnou příležitost, nabízí v EU jen Česko, plné flastenců. Týká se to nejen Prahy, ale i celé republiky. Všude jinde v EU je nákup bytových nemovitostí regulován, obvykle dlouhodobým pobytem žadatele, nebo progresivní daní. Takže stavět a stavět, furt stavět, protože kupci investičních bytů stále jsou a noví přijdou.
Kandidát primátora,(STAN), který gescí rozvoje vede už s pátým volebním obdobím a je odpovědný za dnešní stav rozvoje Prahy, nám raději ukazuje své milované uličky Starého města, zbylé po asanaci Jozefova v roce 1890. Podařilo se snad v poslední době v Praze , vytvořit tak přívětivý prostor?
Jsou politici a architekti nepoučitelní? Ukážou se nám v té bližší košili, která se potom schová pod kabát s kapsami.
Čekají nás komunální volby a snad to tentokrát služebníkům oligarchů, nevyjde.
