Článek
Vážená ČOI-ko.
Žádám Vás, abyste prověřili porušování §1813 Občanského zákoníku prodejci komodit nezbytných pro život, kterými jsou zejména energie, základní potraviny a bankovní produkty.
Porušována jsou dále zákonná ujednání §1793 (neúměrné zkrácení) a §1796 (lichva).
Zmíněné zákonné ujednání §1813 říká:
Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Jestliže nám např. ČEZ nebo E.ON prodává stále tutéž elektřinu, avšak chce za ni násobně vyšší cenu, přestože náklady na její výrobu vzrostly kvůli vzrůstu ceny plynu jen mírně (v České republice je podíl plynu na výrobě elektřiny jen zhruba 5%), jedná se o založení významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele, což je zákonem zakázáno.
Ani prodejce, ani výrobce elektřiny dosud jasným a srozumitelným způsobem nevysvětlili, proč pro stanovení ceny elektřiny se v přímých obchodech odkazují na cenu elektřiny na burze, která se odvíjí výhradně od ceny „plynové“ elektřiny, když v Česku se plyn k výrobě elektřiny používá velmi omezeně. Vysvětlovat, že to tak dělají všichni, nestačí. Konec konců - ani to všichni nedělají, když ceny elektřiny na burze jsou pro všechny stejné, zatímco ceny elektřiny v Evropě se významně liší.
Ve smlouvách se zákazníky na dobu neurčitou je sice uvedena klauzule, že prodejce má právo upravovat ceníky, nikde však ve smlouvě nestojí, že je prodejce oprávněn porušovat zákon. Prodejce sice říká, že spotřebitel má při změně ceny právo odejít, avšak jestliže všichni prodejci vytvořili kartel jednající ve vzájemné cenové shodě, není odejít kam.
Jestliže nám banky úročily naše vklady jedním procentem, přestože úroková sazba u ČNB, kde si banky naše úspory ukládají, postupně vzrostla až na 7%, znamená to, že nám dodávaly stále méně kvalitní zboží za stále stejnou cenu a inkasovaly za to nevídané zisky. Účelem vkladů je totiž snaha střadatele o minimalizaci dopadu inflace, což banky nezvyšováním úrokové míry torpédovaly a založily tak významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, což je zákonem zakázáno.
Zákazník banky má sice právo odejít k jiné bance, ale co s tím, když všechny banky vytvořily kartel, který jednal ve vzájemné shodě a nabízel stejné podmínky?
Jestliže nám prodejci s velkým podílem na trhu prodávají pro život nezbytné zboží, jakým jsou např. základní potraviny, paliva či některé drogistické zboží, významně dráže, než dříve, přestože se náklady na jejich výrobu, zpracování a prodej zvýšily mnohem méně, než by odpovídalo jejich zdražení, zakládají tak významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, což je zákonem zakázáno.
Je tedy zřejmé, že prodejci porušují zákon, je ale třeba jim prokázat, že je to úmyslné.
Nejjednodušší je to u bank, protože ty své produkty (např. spořící účty) „vyrábějí“ a zároveň prodávají. Banky tedy nemají na koho svalovat vinu, a také byly prvními, kdo zareagovaly na oznámení státu, že jim nadměrné zisky sebere prostřednictvím „windfall tax“. Nyní už úroky na spořících účtech dosahují i přesahují 6% a banky si tak berou „jen“ cca 1 % - podobně, jako dříve. (Pro srovnání - kdysi banky žily z rozdílu úroků na spořících účtech a v úvěrech a musely se snažit, dnes už si vybírají „desátek“ i od těch, kdo jim peníze půjčují, a moc se snažit nemusí.)
To, že banky se už vzpamatovaly, však neznamená, že by proti nim neměla ČOI zasáhnout. Měla by jim uložit, aby střadatelům vrátily na účet to, o co je připravily tím, že na určitou dobu založily významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. A pro jistotu jim uložit i znatelné pokuty, které by jim připomínaly, že porušovat zákon se nevyplácí.
Prokázat nekalé úmysly není složité ani u velkých prodejců elektřiny, jako jsou např. ČEZ nebo E.ON či PRE. Tito prodejci totiž věděli, že nakupují elektřinu od tuzemských výrobců, kteří plyn pro výrobu elektřiny používají jen málo, ale veškerou elektřinu prodejcům dodávají za cenu, jako by ji vyráběli výhradně za použití drahého plynu. A tudíž věděli, že výrobci elektřinu předražují. Konec konců zprávy o rostoucích ziscích ČEZu či o zvyšování mezd jeho zaměstnanců (o 10% trvale + cca 10% jednorázově) proběhly opakovaně tiskem (souhrnně o tom pojednává tento článek). Místo toho, aby prodejci požádali výrobce, aby jim dodával elektřinu za cenu odpovídající nákladům a přiměřenému zisku, rozhodli se jednat ve vzájemné shodě s výrobci (což je zakázáno v §3, odst. 1 Zákona o ochraně hospodářské soutěže) a přeúčtovat nadměrné zisky výrobců spotřebitelům s tím, že vysoké ceny znamenaly při zachování úrovně marží zároveň i nadměrný zisk prodejců.
Pokud snad prodejci výrobce o snížení ceny elektřiny požádali, avšak byli jimi odmítnuti, měli se obrátit se stížností na ÚOHS. To však neudělali a raději porušili zákon.
I prodejci a výrobci elektřiny si již pod hrozbou „windfall tax“ uvědomili, že jejich jednání je za čárou, a tak začali pomalu zlevňovat, avšak jen těsně pod zastropování. Sice tak již přestali obírat stát, který patří občanům, v obírání samotných občanů však pokračují.
I prodejcům elektřiny by ČOI měla nařídit, aby spotřebitelům navrátili, o co je připravili. A také prodejcům by měly být uloženy znatelné pokuty, aby si pamatovali, že zákon není od toho, aby byl porušován. Je pravděpodobné, že prodejci nebudou mít dostatek finančních prostředků, aby nahradili veškeré škody všem spotřebitelům v plné výši. V tom případě se musí obrátit na své dodavatele elektřiny se žádostí o navrácení nadměrných plateb.
Poznámka k ceně elektřiny: vysoká cena elektřiny hraje pozitivní roli v úsporách energií. Pokud by ceny elektřiny nevzrostly, je možné, že bychom měli nedostatek elektřiny. A to by bylo podstatně horší, než že je elektřina drahá. Nicméně regulovat spotřebu tímto způsobem nepřísluší soukromým subjektům, ale státu. Jednou z možností je zatížit cenu elektřiny spotřební daní, jejíž regulací může stát nejen ovlivňovat spotřebu, ale může pro různé cílové skupiny cenu elektřiny měnit a tím třeba předcházet inflačním tlakům nebo posilovat tlak na odchod od fosilních paliv. Spotřební daň na elektřinu také může nahradit „windfall tax“.
Stejný postup při prokazování nekalých úmyslů, jako v případě elektřiny, je možno použít vůči prodejcům základních potravin a dalšího pro život nezbytného zboží. Protože však prodejci prodávají spolu s tímto zbožím i zboží zbytné, je třeba se zaměřit vždy jen na jednotlivé komodity, protože zvýšený příjem ze základních komodit může být kompenzován poklesem příjmu z ostatních komodit. Je tedy třeba prověřit u každé základní potraviny, zda proti předchozím letům nadměrně vzrostl zisk z prodeje právě této základní potraviny. Přitom je třeba zvýšené příjmy očistit od odpovídající části zvýšených nákladů, např. energií a částečně i přiměřeného růstu mezd. Postupně je třeba prověřit všechny základní potraviny a nezbytné zboží.
I zde by měla ČOI přikázat prodejcům, aby své nadměrné zisky vhodnou formou vrátili spotřebitelům. A také udělit významné pokuty.
A stejný postup je pak třeba uplatnit i vůči zpracovatelům a prvovýrobcům těchto nezbytných komodit, s tím, že i oni musí své nadměrné zisky poslat zpět prodejcům, aby ti je mohli navrátit spotřebitelům. To už je však úkol také pro ÚOHS, protože na tyto subjekty se již Občanský zákoník nevztahuje.
Stejným způsobem by bylo třeba prověřit namátkové i jiné, než k životu nezbytné komodity, např. stavebniny. Ale také je třeba se vrátit k cenám benzínu či nafty.
Je patrné, že u komodit, jakou jsou např. základní potraviny, inflace pokračuje neztenčenou měrou dál, zatímco u elektřiny nebo bank pomalu odeznívá. Je otázkou, zda by i potravinová inflace klesla, pokud by vláda i na jejich prodejce uvalila „windfall tax“.
SHRNUTÍ
Prodejci porušovali zákon (§1813 NOZ) tím, když nadměrným zvyšováním cen pro život nezbytných komodit bez racionálních příčin zakládali významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. A to je nyní třeba napravit, přičemž právě ČOI je ta instituce, která to může a má učinit.
Je na zvážení (a já to doporučuji), zda ČOI přizve k prošetřování i ÚOHS, jehož úkolem je postihovat zřejmé i tiché kartelové dohody, kterých je náš trh v této době plný, když téměř všichni výrobci, zpracovatelé i prodejci rezignovali na hospodářskou soutěž a pod nějakou záminkou (zpočátku zejména cena benzínu a nafty či pšenice a umělých hnojiv, později a nyní zejména cena plynu a elektřiny) zvyšovali své ceny, a to ve vzájemné cenové shodě, což je protizákonné.
Námitka, že je věcí prodejce, jakou cenu stanoví, a že spotřebitel nemusí zboží koupit, když se mu zdá drahé, neobstojí, jedná-li se o komodity nezbytné k životu a jsou-li jejich ceny přemrštěné a všude více méně shodné.
Prodejce či výrobce má samozřejmě právo dosahovat i vyšších, než obvyklých zisků. Ale má toho dosahovat snižováním nákladů nebo zvyšováním úrovně či kvality, a nikoliv neopodstatněným zvyšováním ceny a porušováním hospodářské soutěže. Zvyšování ceny je u pro život nezbytných komodit omluvitelné jen tehdy, pokud jsou do ceny promítnuty skutečné (a nikoliv nadhodnocené) náklady. A také tehdy, když prodejci nejednají ve vzájemné shodě a nedeformuji záměrně trh.
Takže - milá ČOI-ko - vyhrň si rukávy a dej se do práce. Je to Tvoje povinnost a nezbavuj se jí schováváním za jiné organizace, jakými jsou např. ÚOHS nebo ERÚ.
Jsi placená z daní občanů - tak pro ně něco udělej a zastav konečně řádění inflacošmejdů, kterých je jako hub po dešti.
A udělej to včas, nebo inflace zničí malé obchodníky či obchodníky zbytným zbožím a zůstanou nám tu jen oligopoly, které si s námi budou pohrávat. Odneseme to všichni.
