Článek
Mnoho západních diplomatů, pozorovatelů i expertů na oblast jihovýchodní Asie popisuje Čínu jako tajemný stát, kterému lze jen těžko porozumět. Není nutné vyvíjet snahy o porozumění Číně jako takové. Stačí, když si budeme vědomi jejího rozpoložení a geopolitických zájmů, které jsou více než jasné. Tak jako všechny supervelmoci se Čína snaží expandovat svůj vliv do všech koutů světa. Ač z pozice rivala, musíme uznat, že za posledních několik let dosáhla obrovských pokroků, kterými za sebou zanechala s ostudným odstupem Rusko a postavila se ,,tváří v tvář" Spojeným státům. Cílem Číny tedy není nic jiného než dosažení skalpu, na který Rusko za Studené války nedosáhlo - předehnat Ameriku. Čína je jedním z hlavních hybatelů mezinárodního uspořádání. Dominance v oblasti Tichomoří, rostoucí sféry vlivu ve střední Asii, Africe i Latinské Americe. Na rozdíl od Ruska však k naplnění svých zájmů nevyužívá ideologické cesty, ale cesty založené na pragmatismu. Neuplatňuje vojenskou sílu, nýbrž své ekonomické a investiční schopnosti. Program Nová Hedvábná stezka otevřel Číně dveře do mnoha zemí, kde investuje do dopravní, energetické, popřípadě civilní infrastruktury. Z investic jí plynou licence na těžbu nerostných surovin (I Evropa má svůj program - Global Gateway, který je založen na stejném principu. Tímto způsobem posiluje Evropa svůj vliv například v Mauritánii). Logicky čínské pronikání do světa začalo výrazně měnit jeho poměry. Spojené státy však přispěchaly se svou reakcí.
Národní bezpečnostní strategie administrativy prezidenta Trumpa nastiňuje příkladné řešení otázky čínského rozmachu. Zajetí venezuelského prezidenta Madura? Drtivý tlak na kubánský ostrov? To vše je v naprostém souladu s výše zmíněnou strategií, která stanovuje jasné podmínky: Spojené státy coby hegemon západní polokoule, který si nenechá narušovat své sféry žádnou cizí mocností, ale s respektem Číny coby dominantní síly v Tichomoří. Toto pojetí považuji za velmi správné, ale především realistické. Bohužel řada západních politiků navštívila ,,z trucu“ vůči politice amerického prezidenta Čínu, kde se snažili posílit vzájemné vztahy a spolupráci. Bohužel tím ,, na míru“ naplňují čínský zájem o oslabení jednoty Západu. Rozhodně netvrdím, že nemáme s Čínou vést dialog, naopak. Nicméně by naše vztahy s touto asijskou supervelmocí měly zůstat neutrální. Jakékoliv pokusy o jejich oteplování jsou s ohledem na stávající poměry ve světě v rozporu s národně - bezpečnostními zájmy našich krajin. Proč? Čína s námi totiž nehodlá hrát rovnocennou partii. Čína se nás snaží postupně a plíživě rozvrátit.
Faktor válečného konfliktu na Ukrajině upevnil a zároveň také posílil čínskou pozici. Aktuální scénář, kdy se bojová linie neposouvá a konflikt vykazuje spíše zamrzlý stav, hraje Číně náramně ,,do karet". Nikoli pouze ve vztahu k Západu, ale také ve vztahu k Rusku. Čínsko - ruské vztahy dokazují, co si Čína představuje pod pojmem ,,partnerství": Využít, ohlodat a až nás to přestane bavit, opustit. Závislost Ruska na Číně je enormní. Jakmile však válka na Ukrajině skončí, čínské ,,bratříčkování" se s Ruskem rychle opadne. Z ekonomického a hospodářského marasmu Rusku rozhodně pomáhat nebude. Do toho všeho si Peking do budoucna ,,brousí zuby" na příhraniční oblast na jihovýchodě Sibiře, která je jednak bohatá na dřevo, ale především koncentrace lidí na severovýchodě Číny začíná být neudržitelná. Celá ,,koalice vrahů" (Čína, Rusko, Írán a Severní Korea) spolupracuje pouze z jednoho důvodu. Tmelem těchto států nejsou společné hodnoty ani zájmy. Jejich tmelem je nenávist vůči demokratickému Západu pod vedením Spojených států.
