Článek
Před pár týdny byl americkými zákonodárci schválen zákon Lindseyho Grahama, který umožňuje aplikovat drtivý sankční tlak na agresora skrze jeho obchodní partnery. A po včerejšku jsou všechna tato úsilí opět zastíněna. Nemyslím si, že má Evropa jakékoliv právo amerického prezidenta za jeho rozhodnutí kritizovat ba dokonce plísnit. Ruku na srdce, položme si jednoduchou otázku: Co udělal evropský establishment proto, aby amerického prezidenta k uvalení sekundárních sankcí na Rusko povzbudil?
Ne, nejsem tak jednoduchý, abych se zmohl pouze na kritiku Trumpa. Není to primárně o jeho politice, neboť všechno pramení z pasivního postoje Evropy. Chceme po Spojených státech, aby nám pomohli zastavit agresora, ale nejsme schopni sami přijmout klíčová a potřebná rozhodnutí, učinit kroky ve společném zájmu Evropy a Ukrajiny a obětovat naše jistoty k tomu, abychom demonstrovali skutečné úsilí o zajištění míru na našem kontinentu. Dohodám mezi americkou a ruskou stranou se dá předcházet jedině aktivním zapojením a udržováním úzkých diplomatických vazeb s našimi zámořskými partnery. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby se evropské státy zachovaly alespoň pro jednou trochu strategicky, nebyli bychom nyní svědky kremelské radosti. Ale protože evropští lídři raději zůstali alibisticky sedět v koutě a neprojevili sebemenší míru angažovanosti v otázce války na Blízkém východě, respektive v oblasti klíčového Hormuzského průlivu a nezachovali se v souladu s pravidly silného spojenectví, můžou si teď akorát tak sami sypat popel na hlavu. Nejvíce mně vadí, že za tento prohřešek platí zase ukrajinští civilisté. Mám čím dál tím větší pocit, že naše podpora Ukrajiny zůstává u symbolických gest a prohlášení, ale v měřítku utrpení ukrajinského národa je naprosto minimální až necitelná. Cesta německého kancléře Merze do Kyjeva v průběhu minulého týdne byla obdivuhodná a určitě si v mých očích výrazně polepšil, ale potřebujeme mnohonásobně více takových iniciativ.
V první řadě musíme změnit svůj pohled nejenom na ukrajinskou krizi, ale také na širší mezinárodní problematiku. Musíme převzít daleko větší díl zodpovědnosti a odvahy do vlastních rukou a s Trumpem umět spolupracovat. Nikoli proto, že bychom mu měli podlézat, ale proto, že je v našem zájmu využít potenciálu možností Spojených států více ve svůj vlastní prospěch. Svalovat všechny problémy a tíhu stávající situace na americkou hlavu státu a zříkat se tak našich závazků je to nejhorší, co Evropa může dělat a co bohužel naši politici dnes činí. Nezměníme-li úhel pohledu, nemůžeme zkrátka očekávat, že bude situace vykazovat odlišný průběh.
