Článek
Adresoval jsem osobní elektronický dopis šéfce Evropské komise Ursule von der Leyen, francouzskému prezidentovi Macronovi i českému premiérovi Babišovi, ve kterém vyzývám k aktivnímu zapojení Evropy do řešení ukrajinské krize a zmiňuji nutnost maximalizovat naši podporu napadené zemi. Kromě toho pokládám našim politikům dotazy, o kterých jsem zde ve svých příspěvcích psal opakovaně: JAKÁ JE AKTUÁLNÍ EVROPSKÁ STRATEGIE VE SNAZE O UKONČENÍ KONFLIKTU? MÁ EVROPA PLÁN B? Samozřejmě bych se styděl, kdybych pouze stroze položil dotazy, a tak jsem navrhl své vlastní řešení, jakým způsobem se musí Evropa pokusit zastavit Rusko. Zmiňuji dvě možné varianty, ve kterých osobně shledávám naději. Nebudu je zde zveřejňovat, neboť se jedná o dosud nezanalyzované možnosti, které si možná nemůže Evropa ani dovolit. To byl také účel mých dotazů - zjistit, v jakém rozpoložení se evropský kontinent nachází a jaký je rozsah našich kapacit. Každopádně je asi všem jasné, že pokud opravdu budeme schopni nalézt dostatečné množství politické podpory a odvahy, abychom ruské řádění přinejmenším omezili, bez jisté míry rizika, ale také případných ústupků ve prospěch agresivního státu, se bohužel neobejdeme. Záleží pochopitelně na detailních jednáních s ukrajinskou delegací. Ta musí určit, co považuje za přijatelné.
Evropa musí přijmout plnou zodpovědnost. Světové společenství ukrajinské utrpení neukončí. Vidíme to všichni, že namísto vytváření větší a větší izolace ruského státu se například hovoří o návratu ruských sportovců na mezinárodní turnaje. Nemá cenu rozhodnutí tohoto typu blíže komentovat. Myslím, že ruská hokejová osmička, která trhá v zámoří rekordy, opět nedávno připomněla světu, jakou optikou hledí Rusko na ,,mír a lásku". Jenom nechápu, proč si místo dresu a hokejové přilby v Americe, neoblékne vojenskou uniformu a nemašíruje na ukrajinskou frontu? Poté jaksi jeho věty o lásce k rodné zemi tratí na hodnotě.
Symbolem ruského terorismu se každým dnem stává Kyjev. Je až neskutečné, co jsou schopny ruská vojska všechno bombardovat. Letošní ,,zimní strategie" barbarů začala o 10 dní dříve než minulý rok. Ukrajina nikdy nepotřebovala své partnery více než dnes. To, čemu nyní musí hlavní město čelit a co se v následujících týdnech na jeho obyvatele chystá, není pouhá definice války, nýbrž likvidační a místy až systematický pokus o zneškodnění národa - genocidu. Přesto všechno se Ukrajinci zkrátka nemohou zastavit, musí chodit do práce a vytvářet hodnoty, děti musí chodit do školy, úřady nemohou přerušit svou činnost, neboť by v opačném případě stát postihl kolaps. Větší odvahu a nezlomnost jsem ještě nikdy neviděl a o to větší cítím povinnost pokračovat v podpoře Ukrajiny. Nejenom řečmi, ale konkrétními činy. Proto naléhám na naše představitele, navrhuji vlastní řešení na zastavení Ruska a aktivně posílám finanční prostředky na posílení protivzdušné obrany v době, kdy proti ruským balistickým střelám a bezpilotním letounům poháněnými proudovými motory, není k dispozici dostatek účinných prostředků na jejich likvidaci. Je nesmírně důležité, aby ukrajinská krize byla prioritou Evropy. Naši politici nemohou dále nechávat umírat tisíce nevinných lidí, dětí a starců. Máme v rukávu prostředky, které jsme ještě nevyužili. A já se ptám: Kdy jindy než teď?
S eskalací války se začíná významně skloňovat také nebezpečí použití jaderných zbraní. Prvně bych rád podotknul, že Rusko v porovnání se západním světem nemá více jaderných hlavic. Sečteme-li jaderný arzenál Ameriky, Británie a Francie, má Západ robustnější arzenál než Rusko. Důležité je také zopakovat, že vyhrožování Kremlu má jediný cíl: zastrašit a znejistit. Z tohoto důvodu si také státy jaderné zbraně opatřují. Nemají sloužit jako ofenzivní a likvidační nástroj, ale jako odstrašení. Této filosofii rozumí všichni na světě, až na íránské šílence. Nikdo si nedovolí použít jadernou zbraň, protože tento ničivý prostředek nikomu vítězství nezajistí. Naopak, zlikviduje i jeho samotného. Finský prezident Stubb nedávno oznámil, že se Evropě ze strany Číny dostalo nedávno ujištění, že nedovolí Kremlu použít ve válce na Ukrajině jadernou bombu. Číně nevěřím téměř žádný slib, ale tohle je výjimka. Stejně tak, jako se my obáváme Ruska a Číny, tyto státy se neméně obávají NATO a Spojených států. Proto je odmítání hlubší ukrajinské podpory s ohledem na nebezpečí ruského jaderného arzenálu mylnou interpretací.
