Článek
Andrej Babiš vydal další díl jeho pořadu „Hlasovka“, ve kterém poodhalil část volebního programu hnutí ANO do nadcházejících sněmovních voleb. Nejenom, že je plný populistických slibů, které jsou absolutně nereálné. Jeho program je také bohulibou ekonomickou sebevraždou a nebezpečím pro budoucnost českých občanů.
Zestátníme ČEZ
Babiš již několikrát prohlásil, že chce zestátnit ČEZ, aniž by za to stát cokoliv zaplatil. Tvrdí, že vše bude financováno z výnosů dividend. Podobnému procesu se v minulosti říkalo „privatizace z břicha“, kdy si některé firmy samy zaplatily svůj odkup od státu, a to buď z vlastního majetku, nebo z budoucích výnosů. Často na úkor drobných akcionářů. My to známe spíše jako tunelování. Za podobné praktiky dodnes někteří podnikatelé sedí ve vězení. Právě tyto osoby si ale Andrej Babiš bere za vzor a chce obdobně provést „zestátnění z břicha“. Tedy okrást drobné akcionáře. Nepoctivé praktiky Andrej Babiš zkrátka nezapře.
Důchody jsou priorita
Všichni jsme si bohužel už zvykli, že tato země není pro mladé. A Andrej Babiš, šéf nejsilnější politické strany v zemi, vsadil vše na jednu kartu: důchodce. Netvrdím, že si senioři nezaslouží důstojnou penzi. Otázkou ale zůstává: na čí úkor? Kdo tyto štědré sliby zaplatí? S největší pravděpodobností právě mladí lidé. Generace, kterou se Babiš v poslední době snaží oslovit na sociálních sítích.
Tohle je ale opíjení rohlíkem v přímém přenosu. Obraz „cool dědečka z TikToku“ pro mnohé mladé voliče představuje dostatečný důvod, proč mu dát hlas. To vše bez ohledu na to, co skutečně prosazuje. Jenže za tímto vtipným staříkem se skrývá politika, která může mladé lidi stát jejich budoucnost: vyšší daně, hlubší zadlužení, méně dostupné bydlení a rostoucí tlak na veřejné finance. Sympatický image by neměl zastínit realitu. Být „pro mladé“ neznamená být populární na sociálních sítích, ale hájit jejich zájmy i v reálné politice.
Kde na to vezme? Zaklekne na podnikatele. Poté nás všechny zadluží
Zvýšení platů vojákům a hasičům, zlevnění jízdného nebo třeba šílenosti, jako je odkoupení odstavených jaderných elektráren v Německu. Kde na to Andrej Babiš vezme? Tvrdí, že nebude zvyšovat daně. Tak jak to tedy bude, když zároveň nelze počítat ani se škrty v povinných výdajích státu?
Nejprve Babiš „zaklekne“ na podnikatele a pokusí se peníze získat od nich. Čekat můžeme větší kontroly a tlak finančních úřadů. Úředníci budou nuceni uplatňovat metodu „kdo hledá, najde“ a Andrej Babiš opět zaklekne na poctivé podnikatele, stejně jako to dělal v minulosti. Doměřováním daní a pokutami se bude snažit financovat své sliby. Jenže je jasné, že tolik peněz takto nezíská. Tak co se stane pak?
Půjčí si. Půjčí si stejně, jako si půjčoval v minulosti. Bude si brát další úvěry, aby mohl financovat „dárky“ pro své voliče na další volební období. Stejně jako to dělal během svého působení ve vládě. Například za období covidu si vláda Andreje Babiše půjčila na nouzový rozpočet se schodkem 200 miliard. Podle zjištění NKÚ však bylo na skutečné zmírnění dopadů pandemie využito jen asi 10 % prostředků. Za co utratil zbytek? Stejným způsobem bude Babiš hospodařit dál. A co pak? Po nás potopa. Jenže to mu, s největší pravděpodobností, bude úplně jedno.
Budou se opakovat promarněné příležitosti?
V minulosti měl Andrej Babiš opakovaně možnost využít příznivé ekonomické období k dlouhodobým reformám důchodového systému, školství, digitalizace či efektivního výběru daní. Místo toho volil cestu marketingových gest, krátkodobých „dárečků“ a účetních triků. Výsledkem byly promarněné roky ekonomického růstu, kdy se neřešily strukturální problémy. Nyní se historie opakuje. Opět slibuje vše všem, bez plánu, jak cokoliv z toho ufinancovat. Místo investic do budoucnosti nabízí další zadlužení a zvyšování závislosti na půjčkách. A pokud mu to opět projde, další možnost pro skutečnou změnu může být ztracena na dlouhé roky.
