Článek
Doba, kdy byli pracovníci ze zahraničí vnímáni jen jako levná výpomoc na stavbách, je nenávratně pryč. Dnešní Česko je na nich životně závislé. Nejnovější data ukazují, že bez stovek tisíc lidí z ciziny by tuzemská ekonomika nezažila růst, ale strmý pád. Jaká je realita v továrních halách a ordinacích, o které se v politických kampaních často mlčí?
V českých nemocnicích a průmyslových zónách mají dnes jasno: cizinci jsou motorem, bez kterého by se celý stroj zastavil. Podíl zahraničních pracovníků na českém trhu práce už překročil hranici patnácti procent a jejich role je v mnoha ohledech nezastupitelná. Česká republika sice drží prvenství v nízké nezaměstnanosti, ale pro firmy to znamená jediné – kritický nedostatek lidí, který začíná brzdit investice.
Statistiky mluví neúprosně. Počet českých pracovníků kvůli stárnutí populace přirozeně klesá a tuto mezeru dnes zaplňuje přes 850 tisíc cizinců. Téměř každý třetí zaměstnanec ve zpracovatelském průmyslu dnes nemá český pas. Bez nich by tuzemské továrny, které tvoří páteř našeho exportu, nebyly schopny plnit zakázky a pravděpodobně by byly nuceny zemi opustit.
Ordinace před kolapsem a mýtus o nákladech
Ještě dramatičtější je situace v bílých pláštích. České zdravotnictví čelí masivnímu stárnutí personálu, kdy téměř polovina praktických lékařů vyhlíží důchodový věk. V současnosti je v nemocnicích každý devátý lékař cizinec. Zejména v pohraničních oblastech drží zahraniční doktoři, nejčastěji ze Slovenska, Ukrajiny a Polska, v chodu celá klíčová oddělení, jako je chirurgie nebo interna. Podobně kritická je situace v sociálních službách, kde bez tisíců pracovníků z ciziny hrozí systému péče o seniory absolutní paralýza.
Častým argumentem v hospodských debatách jsou náklady na sociální systém. Čísla Ministerstva práce a sociálních věcí však tento mýtus boří. Data ukazují, že zejména uprchlíci z Ukrajiny do státní kasy přinášejí výrazně více, než z ní čerpají. Stát na jejich daních a odvodech vybere zhruba dvojnásobek toho, co vyplatí na dávkách a pomoci. Cizinci jsou navíc většinou lidé v produktivním věku, takže jejich odvody fakticky financují důchody současné generace českých seniorů v době, kdy se takzvané Husákovy děti teprve chystají do penze.
Boj o talenty: Proč nám ujíždí vlak?
Pokud se podíváme na odměňování, nůžky jsou rozevřené. Na jedné straně stojí tisíce lidí v dělnických profesích, jejichž mzdy jsou často pod celostátním průměrem kvůli nízké kvalifikaci nebo jazykové bariéře. Na straně druhé stojí vysoce kvalifikovaní experti. Slováci v Česku jsou v tomto směru výjimkou – jejich průměrné platy jsou dokonce vyšší než ty české, protože často obsazují špičkové pozice v IT, medicíně a managementu.
Česko se však nyní ocitá na křižovatce. Už nejde jen o to, zda cizince v ekonomice chceme, ale jak přilákat ty s vysokou přidanou hodnotou. Zdlouhavá vízová byrokracie a složité uznávání diplomů způsobují, že nám špičkoví inženýři a vědci utíkají do Polska nebo Německa, kde jsou procesy digitální a rychlejší.
Závěr je jednoznačný: Česko se stalo zemí, jejíž životní úroveň je přímo závislá na schopnosti integrovat lidi zvenčí. Bez nich by se české zdravotnictví proměnilo v čekárnu na zavřených odděleních a průmysl by ztratil dech v globální konkurenci. Integrace cizinců už není politickou volbou, ale ekonomickou nutností.
Jak trefně poznamenal jeden z personalistů velkého automobilového holdingu: „Buď budeme mít ekonomiku s cizinci, nebo nebudeme mít žádnou ekonomiku, která by dokázala zaplatit náš sociální standard.“
