Článek
Poslední dobou stále častěji narážím na tvrdou realitu naší generace. Na rozdíl od našich rodičů a prarodičů, kteří žili v systému široké státní podpory, musíme o budoucnosti přemýšlet s mnohem větší dávkou pragmatismu. Často se totiž ocitáme v pasti: zajistíme finančně sebe na stáří, nebo budeme plně dotovat životy svých dětí?
Konec „státního polštáře“ a levných bytů
Generace před námi měly přístup k možnostem, které jsou pro nás dnes nereálné. Privatizace státních bytů za zlomek tržní ceny nebo bezúročné novomanželské půjčky umožnily mnoha rodinám vybudovat zázemí bez drtivého dluhu. Tehdejší systém navíc stavěl na premise, že se o důchod postará stát.
My jsme se však ocitli přesně uprostřed zlomu. Jsme první „plně zodpovědnou“ generací. Víme, že demografický vývoj je neúprosný a průběžný důchodový systém v současné podobě nebude schopen zajistit důstojný život bez vlastních úspor.
Dilema: Finanční podpora dětí vs. vlastní soběstačnost
V rámci běžného platu je dnes téměř nemožné zároveň splácet hypotéku, spořit na vlastní důchod a ještě dětem kupovat vše, co si zamanou. Mnohdy slyšíme, že bychom měli dětem „dopřát“. Já se však domnívám, že největším dárkem, který můžeme svým dětem dát, je naše vlastní finanční nezávislost ve stáří.
- Pud sebezáchovy: Pokud nebudeme investovat a spořit nyní, staneme se v budoucnu pro své děti finanční zátěží. To je scénář, kterému se chci vyhnout.
- Morální vs. finanční podpora: Chci tu pro své děti být jako opora, jako někdo, kdo poradí a pomůže. Ale nemohu být jejich „bankomatem“ na úkor toho, že mě ve stáří budou muset živit oni ze svých (už tak zatížených) příjmů.
- Výchova k finanční odpovědnosti: Děti mají celou budoucnost před sebou. Pokud je naučíme, že peníze nejsou samozřejmost a že příprava na stáří je povinnou složkou rozpočtu, vybavíme je pro život mnohem lépe než nejnovějším iPhonem.
Nová doba si žádá konec sentimentu
Zavedené vzorce předchozích generací už nefungují. Musíme přijmout fakt, že osobní zodpovědnost za finance není sobectvím, ale nutností. Změna priorit není selháním rodičovské lásky, ale projevem zdravého rozumu.
Naše generace zkrátka musí hrát s kartami, které dostala – a ty vyžadují disciplínu a finanční gramotnost, kterou naši předkové v takové míře nepotřebovali. Budoucnost už není starost státu, ale naše vlastní.
„Změna priorit není selháním rodičovské lásky, ale projevem zdravého rozumu. Protože když budeme na budoucnost myslet nyní, nebudeme muset později litovat toho, co jsme v minulosti zanedbali.“ — Jiří Kohoutek
