Článek
Často se na přírodu díváme jako na scénu, po které chodíme, a na planetu jako na mrtvý stroj, který nám má sloužit. Ale co když je to přesně naopak? Co když je Země jeden obří, propojený a neuvěřitelně chytrý organismus, ve kterém jsme my jen nepatrnou součástí?
Tuto revoluční myšlenku v 70. letech představil britský vědec James Lovelock. Pojmenoval ji teorie Gaia – podle řecké bohyně Země. A i když zní poeticky, její základy jsou čistě vědecké.
Planeta, která „myslí“ na své přežití
Hlavním pilířem této teorie je fakt, že Země si už miliony let udržuje stabilní podmínky pro život. Přestože Slunce svítí čím dál víc a složení atmosféry se mění, teplota na povrchu zůstává v rozumných mezích. Jak je to možné?
Protože biosféra (vše živé) aktivně spolupracuje s oceány a horninami. Rostliny neregulují kyslík jen tak náhodou – dělají to proto, aby systém zůstal v rovnováze. Lovelock tvrdil, že Země má své vlastní „biologické senzory“, podobně jako lidské tělo.
Lidstvo jako imunitní problém
V kontextu této teorie nejsme pány tvorstva, ale spíše jednou z mnoha buněk v těle Gaii. Každý organismus má v tomto systému svou roli. Včely opylují, plankton vyrábí kyslík, lesy ochlazují planetu. Problém nastává ve chvíli, kdy se jeden druh – my – začne chovat jako rakovina.
James Lovelock v jedné ze svých úvah použil drsné, ale trefné přirovnán
Když se v lidském těle přemnoží škodlivé buňky, dostaneme horečku. Tělo se začne bránit, aby přežilo. Podle mnoha zastánců této teorie jsou klimatické změny, extrémní sucha a přírodní katastrofy právě touto „planetární horečkou“. Gaia se prostě snaží zbavit infekce, která ohrožuje její celkové přežití.
Máme ještě šanci být prospěšnou buňkou?
Teorie Gaia nás nemá strašit koncem světa. Má nám nastavit zrcadlo. Ukazuje nám, že nejsme odděleni od lesů, oceánů ani zvířat. Pokud budeme planetu jen drancovat, systém nás dříve nebo později „vytlačí“, aby zachránil sám sebe.
Místo role viru se musíme naučit roli symbiotického organismu. Pochopit, že naše přežití je přímo závislé na zdraví celku. Možná je nejvyšší čas přestat se chovat jako nezodpovědní nájemníci a začít jednat jako součást rodiny, která si váží svého domova.
Co si o tomto pohledu myslíte vy? Je Země skutečně živá bytost, nebo je to jen odvážná vědecká metafora? Napište mi svůj názor do komentářů.
