Článek
Co se stalo? Padly snad čtyři výstřely, zranily politika do břicha. Nikdo prý nechápe, jak se to mohlo stát a co k tomu útočníka vedlo. Prý normální slušný člověk, básník, příznivec druhé části politického spektra. Lidé si to nedokážou vysvětlit, nikdo to nečekal. Zjevně ani ochranka. Atentáty u nás tradici nemají, snad jen dětskými pistolkami jako recese.
Přiznám se, že mne to šokovalo. Jak se v našich zemích i v okolí postupně přiostřuje politická debata i metody působení na voliče, tak se bohužel dle mne není moc čemu divit. Od voleb v devadesátých letech, kdy se řešilo, co má kdo v politickém programu a co kdo bude prosazovat, až ho lidé zvolí, jsme se posunuli k situaci, kdy je zcela normální, že se předvolební sliby nedodržují. Že hlavní motivací, proč lidé volí určité politiky je často až fanatismus, se kterým jedni tvrdí o druhých, že jsou „zlo“ a že pokud budou zvoleni, tak to bude „tragédie“. V současných volbách se často opomíjí, že fungujeme v nějakém demokratickém rámci, že všechny strany splnily požadavky a dodržují zákony a že nelze svého oponenta označit jako „zlo“ a strašit a fanatizovat voliče. Upozorňuji, že toto platí pro celé politické spektrum, že nefandím komukoliv, jen konstatuji fakta.
Problém je, že se „zlem“ a „dobrem“ se pracuje nejsnáze a už malé děti vědí a znají z pohádek, že utopit vlka ve studni, zlikvidovat draka, který chtěl trávit čas s princeznou, že to je správné a v pořádku. Že fyzicky likvidovat zlo je zcela legitimní postup. Proto mi to dávání nálepek typu „tenhle je zlo“ od usmívajících se politických špiček nebo nejrůznějších kandidátů přijde velmi podpásové, protože to může u části voličů vyvolat i takové emoce, že se někdo bude považovat za spasitele a zlo odstraní.
Proti zlu je všechno dovoleno. Když je někdo zlo, smí se dělat i to, co je naprosto nemorální a nepřípustné. Lidé to berou tak, že nepřítel není člověk. A zlo je vždy nepřítel. Proto musím říct, že je mi úzko vždy, když někdo vlivný začne mediálně operovat s pojmem „zlo“. Kdy se manipuluje část veřejnosti a kdy vidím, že někomu se útočí na rodinu či děti, na zdroje příjmů a podobně a všichni se tváří, že je to v pořádku a vnitřně si to obhájí tím, že likvidují „zlo“. Od toho už je jen krůček k tomu, aby někdo další, kdo je také z onálepkovaného zla už nešťastný a opravdu se bojí budoucnosti, co se stane, když zlo vyhraje nebo už vyhrálo, tak se zachová tak, jak se to stalo právě nyní.
Fascinují mne tvrzení politiků o tom, jak je „násilí nepřípustné“, když k němu v podstatě každou chvíli obyvatelstvo nabádají právě používáním termínů, jako je nálepka „zlo“ a vyvoláváním strachu a nenávisti k politikům, nad kterými chtějí vyhrát.
Z mého pohledu poslední naše volby byly čistě o tom, že jedna polovina chtěla pana podnikatele a druhá polovina volila proti němu jakékoliv spasitele, kteří ho odstraní, znechutí, vyřadí z politické hry. Toto v minulosti nebylo, vždy rozhodovaly ideje a nikdy to nebylo „odstraňte ďábla“ jako volební program. Vnímám to tak, že jsme se celkově posunuli někam do středověku. Blíží se to situaci, kdy jedni věřící nenávidí jiné věřící, jen zatím ještě nedělají pogromy. A všichni víme, kam to vedlo. Víra se lišila v detailech, ale nenávist byla veliká a obětí miliony. Přijde mi to, že se to nyní politické strany snaží znovu probudit k životu, udělat ze svých voličů sekty a vybičovat je k maximální nenávisti ve stylu Orwellova románu.
Přitom právě historie by nás měla poučit, že okamžitý prospěch či jednorázová výhra za to nestojí, pokud je následkem, že i protivník se začne chovat stejně. Doporučuji nastudovat teorii jednokolových a vícekolových her. V současné době se většina z hráčů snaží hrát jednokolové hry a vyhrát a neuvědomuje si, že jejich koncem historie nekončí a že všem do budoucna zkazili hru. Demokracie znamená i respektovat výsledky voleb. A místo toho, aby se emoce vyvolávaly jen před volbami a umírněně, tak jsou přítomny neustále. Jak má ale fungovat stát, kde polovina voličů se chová tak, že nerespektuje, kdo vyhrál? Určitě v tom nejsme sami, je to vývoj, je to vidět globálně, ale ve výsledku ti přemýšliví asi tuší, k čemu to povede. Ten systém byl vymyšlen s tím, že je někdo zvolen a za 4 roky ponese účet. Ale ne, že mu bude 4 roky někdo maximálně škodit a mobilizovat voliče a jen co se dostane k moci, zničí i to dobré, co udělal ten před ním. Aby ho ponížil, zničil, protože ho nenávidí a to je jeho program. To je prostě špatně.
Myslím, že značná část lidí, kteří v posledních volbách volili, tak činila hlavně proto, aby zastavila „zlo“, o kterém jim bylo řečeno, že to „zlo“ je. Podle mne jde o vyvolávání strachu a už nejde o program strany a nějaké cíle, ale hlavně o strach a nenávist. Od toho je jen kousek k tomu, co se právě teď stalo na Slovensku, kde se podle mne ani mezinárodně nerespektovalo to, že volby tam už skončily a karty jsou rozdány. Takto ale demokracie fungovat vůbec nemá. Když se nerespektují výsledky voleb, nemůže fungovat demokracie. Nebo se stane tou příslovečnou brzdou, která nefunguje a všichni si jen dělají schválnosti a plýtvají časem i prostředky, které měli efektivně spravovat a ono to nejde. Hlavní jsou žabomyší války. Politici a hlavně marketéři za kulisami a investoři se dle mne chovají jak malé nezodpovědné děti.
Podle mne by jak obecně v médiích, tak v diskusích a na sociálních sítích, mělo být zřejmé, že útok na kohokoliv není povolen a není beztrestný. Útok na názor je v pořádku. Roznést něčí hloupost na kopytech je v pořádku. Ale ne tím, že budu lhát nebo toho řeknu jen polovinu a druhou zamlčím. Televizní debaty mne poslední dobou uráží i jen sledovat, protože vidím, jak se zjevně manipuluje s průměrným voličem s vědomím, že to nerozklíčuje. A jak se dostávají do čela stran lidé, kteří se nestydí podle mne za nic, jde jim jen o jejich úspěch. Kdy k vítězství použijí jakoukoliv metodu. To tu po roce 1989 nebylo. Tehdy měly strany nějakou hodnotovou kontinuitu, čitelný program, byly předvídatelné, autentické. Nebyly to jen konstrukty s lidmi „posbíranými v tramvaji“, bez tváře a osobnosti, kterým se mediálně dodá ta správná image a vydrezůrují se na „politiky“ ve stylu filmu „Vrtěti psem“.
Nejhorší jsou dle mne ty kampaně, které dělají z někoho „ďábla“. Vůbec neberou v úvahu, že právě urazily statisíce jeho voličů a rozeštvali občany státu mezi sebou. Že zemi škodí. Jen kvůli svému prospěchu. Podle mne útok na osobu určitě v pořádku není. A nálepkování je také útok. Zjednodušení, škatulkování. Každý je hned Hitler, fašista, ďáblův zaprodanec. Slýchám to stále častěji. Vždyť je to nesmysl pro slabomyslné. A přesto to nikoho neuráží. Pracuje se s emocemi nebo se i nevinné názory interpretují útočně, naruby a zjevně nepravdivě s tím, že to odhalí jen určité procento populace a většinu to ovlivní, tak to smysl v kampaních a sděleních dává. Hlavní je vyhrát diskusi, udělat dojem, mít to natrénované, být dominantní. Myšlenky, rozum, rácio, na to se už nehraje. „Kdo není s námi, je proti nám“ je klasika a opravdu to tu už bylo a nic dobrého to nepřineslo. Dnes se to nerozlišuje a neřeší a netrestá. A je to chyba. Jakýkoliv útok je vždy útok a agrese se tolerovat nemá.
Když někdo vyřkne větu „Tenhle je zlo. Nevolte ho.“ tak by okamžitě měl zafungovat nějaký mechanismus, který tuto šikanu zastaví, protože to už není názor, ale útok a měl by být jasně odůvodněn a řešit se před soudem. Nic takového se ale nestalo, přestože jsem tuto větu bez odůvodnění slyšel při minulých volbách od elitního politika přímo z televize.
Bohužel se postupně posouváme k agresivní pudové smečce, kdy se vše jen nálepkuje a nepřemýšlí se. Ty nejhorší davové pudy se zneužívají ve volebním boji, straší se s protivníkem, nepostupuje se férově, konstruktivně, nejsou hranice. Rozhoduje se podle sympatií a kdo je nedokáže vzbudit a není osobnost, ten používá strach a obavy, kdy skončí celý svět, když vyhraje ten druhý, volte raději mne. To už není demokracie, to je ohlupování. Z mého pohledu. A to, co se děje, to je jen důsledkem fanatismu v určitých názorových bublinách, kdy jsem nedávno naprosto zíral, jak mají všichni naprosto stejný názor a není přijatelné mít jakýkoliv jiný. Přitom jsou to myslící lidé a na úrovni. Stejně je netrápí, že jsou vlastně velmi netolerantní. Kolektiv vašich přátel vás klidně za váš názor vyloučí jen proto, že jim zapadne do nějaké škatulky a nepomůže vám ani obhajování literárními díly a historií. Z mých přátel se stala sekta. A řídí je někdo, koho ani neznají osobně. Jakákoliv tolerance k názoru už se vůbec nenosí, jsme jako děti a učitelé. Ti, kdo společnost vedou, tak místo aby byli rozumní a zodpovědní, tak vše hrotí na maximum. Jde o emoce. Politika mění rozhodování ve frašku nebo hokejový zápas, kde se navíc straší zlem a používají se postupy k názorovým oponentům ala inkvizice. Je to nadsázka, ale zase tak daleko od pravdy nejsem.
Uvědomte si, jak může situaci vnímat někdo frustrovaný, kdo je „skalní“ volič těch „správných“. Když vidí, že se země propadla do říše zla, jak je tvrzeno i ze zahraničí a víceméně jednotně a stále se to opakuje. Tak to někdo šel řešit. A teď všichni tvrdí, že to jak označovali dotyčného za zlo, stokrát denně v každé větě, tak že to vlastně nikdo tak nemyslel. Jen se zbavují zodpovědnosti. To, co se stalo, je důsledek ztráty idejí a hry na dobro a zlo a vyvolávání strachu. Neříkám, že to nepoužívají již dnes všichni, někdo více, někdo méně. Ale říkám, že je to cesta do pekla. Poštvat proti někomu lidi přeci není žádné umění. Ale je to velmi nezodpovědné. Příště to udělají vám. Jak pravil Kristus „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“
Nedávno jsem četl diskusní příspěvek, který autor zřejmě myslel zcela vážně „Mně se tak strašně ulevilo, když už na hradě není Zeman.“ Respektuji to. Ale položme si otázku, proč se Frantovi z Horní Dolní ulevilo, když na postu úředníka, který z 95 procent dělá to samé, co všichni před ním, není tento, ale onen člověk. To svědčí jen o tom, že se někdo stal obětí masáže a že skutečně psychicky trpí tím, že je neštěstí, když je na hradě „zlo“. A je si jist, že je to skutečně „zlo“. To není běžné chování člověka, ten člověk se opravdu té věci bojí, opravdu tím trpí, opravdu mu někdo tou informací a „masáží“ problémem, který reálně mimo politické boje prakticky neexistuje, udělal jeho neopakovatelný život méně kvalitní.
Když bude někdo hodně labilní, bude se bát a trápit, podobné postupy ho mohou přimět i k tomu, co se stalo na Slovensku. Někdo by měl říct k těmto praktikám dost. To operování s dobrem a zlem je v celé lidské historii zdrojem těch největších neštěstí, genocid, společenských katastrof. Když kohokoliv označíte za zlo, může se vše. To je například holocaust. A přesně tam zřejmě postupně směřujeme. Zatím se snad neútočí na etnické skupiny lidí, ale na jednotlivé lidi ano. A v rámci nálepkování i na skupiny těch, kdo si myslí něco jiného než my. To není v pořádku.
Nechci ani nemohu nic měnit, ze své pozice nemám ani šanci. Ale rád bych apeloval na ty, kdo používají marketingové metody, které manipulují davem a poštvávají lidi proti sobě a snaží se vytvořit marketingové ďábly, které je potřeba nenávidět a bát se jich, tak aby si uvědomili, že přesně takto to končí. Nakonec někdo zfanatizovaný ďábla odstraní a čeká ovace. Ale on si to nevymyslel, někdo nastavil nějakou atmosféru ve společnosti a ukázal mu, kde je ďábel.
A to by se v žádné civilizované společnosti nemělo dít. A na to zjevně mechanismy bohužel nemáme. V rámci politiky je dovoleno vše. Také proto tam asi nikdo charakterově kvalitní, kdo není členem nějaké vlivové skupiny a kterého nechrání ostatní, nepůjde. Protože na vás může kdykoliv někdo ukázat, že jste „zlo“ a začít fanatizovat lidi. A to je špatně. A končí to špatně. Diskredituje to systém jako celek. Posouváme se tím o staletí zpět do náboženských válek. Žádné ideje, ale víra.
