Článek
Jméno Hull mělo v hokejovém světě vždy zlatý zvuk, patřilo totiž legendárnímu Bobbymu, přezdívanému „Golden Jet“. Jeho syn Brett však nebyl pouhou kopií, která by těžila ze slavného příjmení. Naopak si vysekal vlastní cestu k nesmrtelnosti zbraní, která po dvě dekády děsila všechny brankáře ligy: naprosto smrtícím a neomylně přesným zakončením.
Ve stínu Zlatého tryskáče
Vyrůstat jako syn jedné z největších ikon historie není nikdy snadné a Brett to pocítil na vlastní kůži. Zatímco jeho otec byl proslulý explozivním bruslením a fyzickou silou, Brett byl často kritizován právě za svůj pohyb na ledě. Mnozí skauti a trenéři v něm viděli jen mladíka se slavným jménem, kterému chybí zarputilost potřebná k úspěchu v NHL.
Přestože jeho potenciál byl zřejmý už na univerzitě v Minnesotě-Duluth, kde střelecky dominoval, pochybnosti ho provázely i po draftu do Calgary. V dresu Flames strávil jen necelé dvě sezony a nikdy nedostal skutečnou příležitost ukázat svůj talent. Trenéři ho vnímali jako jednorozměrného hráče, jehož přínos v útoku nevyváží nedostatky v defenzivní hře.
Tato frustrace vyvrcholila v březnu 1988, kdy ho Flames bez velkých okolků vyměnili do St. Louis Blues. Důvodem byla údajně jeho špatná fyzická kondice a neochota přizpůsobit se týmovému systému. Tento trejd se však ukázal být jedním z nejhorších v historii Calgary a zároveň tím nejlepším, co mohlo Hullovo kariéru potkat.
Exploze v St. Louis a magická souhra s Oatesem
V dresu Blues našel Brett Hull konečně svůj domov a prostředí, kde mohl naplno rozvinout svůj mimořádný talent. Tehdejší trenér Brian Sutter pochopil, že Hulla není třeba měnit, ale naopak mu vytvořit podmínky, aby jeho genialita vynikla. Nestal se z něj sice lepší bruslař, ale dokázal svou největší přednost – střelu – vypilovat k naprosté dokonalosti.
Jeho genialita explodovala naplno po boku geniálního centra Adama Oatese, který mu dokázal servírovat puky s chirurgickou přesností. Jejich spolupráce byla založena na téměř telepatickém spojení, kdy Oates instinktivně věděl, kam Hull míří pro svou smrtící střelu z první. Společně vytvořili jednu z nejobávanějších ofenzivních dvojic v historii celé soutěže.
Tato souhra vyvrcholila v sezoně 1990/91, kdy Hull nastřílel neuvěřitelných 86 gólů, což je třetí nejvyšší počin v historii. Tento výkon mu vynesl Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a definitivně ho zařadil mezi absolutní elitu. V tu chvíli už nikdo nepochyboval, že sledujeme jednoho z nejlepších kanonýrů všech dob.
Jizva i triumf: Gól, který rozdělil svět
Přes všechny individuální úspěchy mu však stále unikal ten nejcennější – Stanley Cup. Toho se dočkal až v dresu Dallasu Stars, kam přestoupil jako volný hráč s jasným cílem: konečně vyhrát. A právě jeho gól v prodloužení šestého finále proti Buffalu a Dominiku Haškovi v roce 1999 ukončil sérii.
Sestřih finálové série z roku 1999:
Tento moment se však stal okamžitě předmětem obrovské kontroverze, která přetrvává dodnes. Tehdejší pravidla striktně zakazovala jakýkoliv kontakt útočícího hráče s brankovištěm, a Hullova brusle v něm prokazatelně byla. Liga však gól uznala s kreativním vysvětlením, že si Hull udržel nepřerušenou kontrolu nad pukem.
Zatímco pro Buffalo a většinu neutrálních fanoušků šlo o jasné porušení pravidel, pro Hulla a celý Dallas to byl moment absolutního triumfu. Po letech čekání konečně dosáhl na hokejový svatý grál a navždy se zbavil nálepky skvělého střelce, který neumí vyhrávat. Tento okamžik dokonale symbolizuje jeho kariéru: byl to brilantní střelec, jehož odkaz je stejně tak oslavovaný jako kontroverzní.
Poslední vavříny a odkaz kanonýra
Svou výjimečnost potvrdil Brett Hull ještě jednou, když v roce 2002 získal svůj druhý Stanley Cup s hvězdami nabitým Detroitem Red Wings. V týmu plném legend jako Yzerman, Šanahan nebo Robitaille už neplnil roli hlavního tahouna, ale jako zkušený veterán byl klíčovým dílkem vítězné mozaiky. Právě zde, paradoxně po boku Dominika Haška, si splnil sen podruhé.
Kariéru zakončil s bilancí 741 nastřílených branek, což ho řadí na páté místo historických tabulek NHL. Jen Wayne Gretzky, Gordie Howe, Alexandr Ovečkin a Jaromír Jágr dokázali v základní části nastřílet více gólů. Tento fakt sám o sobě svědčí o jeho naprosté výjimečnosti a střelecké konzistenci.
Jeho nesmrtelný odkaz nespočívá v komplexnosti jeho hry, ale v naprosté dominanci v jediné dovednosti. Brett Hull byl čistokrevný kanonýr, specialista na góly v době, kdy se stále více cenila univerzálnost. A právě proto zůstane navždy v paměti fanoušků jako „The Golden Brett“, muž se zlatou střelou, která psala historii.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Brett_Hull
