Marek Dalík: Stín ODS a jeho role v české politice

Jeho cesta začala v Brně, avšak vysokou školu vystudoval v Praze na Fakultě sociálních věd, kde vystudoval politologii a mimo jiné absolvoval stáž v Kanceláři prezidenta republiky. Během této stáže se do hlavního města přestěhoval a po ukončení studií začal pracovat na své síti kontaktů. Ten nejvýznamnější byl ale bezpochyb – Mirek Topolánek (ODS).

Zásadní se stal rok 1999. V této době založil PR agenturu New Deal Communication, která mu sloužila mnoho následující let. Ve stejném roce se mu vyplatila známost se senátorem z Ostravy – Mirkem Topolánkem, ten si jej totiž vybral za svého poradce. Od té doby začal Dalík budovat vliv, za který byl straníky mnohdy kritizován, na budoucího premiéra České republiky, kterým se Topolánek v roce 2002 stal. O rok později vstoupil, již jako pravá ruka premiéra, do ODS a začal se například podílet i na předvolebních kampaních.

První kauza se objevila v roce 2004, kdy se spolu s lobbistou Janem Večerkem údajně pokusil podplatit bývalého poslance US-DEU - Zdeňka Kořistku. Ten tvrdil, že mu lobbisté za hlasování proti důvěře nastupující vládě Stanislava Grosse (ČSSD) nabídli desetimilionový úplatek a post velvyslance v Bulharsku. Kvůli podezření z úplatkářství skončil na několik hodin v policejní cele. Policie však nenašla jasný důkaz, že Dalík skutečně poslanci sumu nabízel, vrchní civilní soud ale uznal, že poslanec Kořístka prokázal pravdivost tvrzení o nabízení úplatku.

Další kauza přišla o několik let později, v roce 2009. Tehdy se snažil jménem Topolánka přesvědčit reportéra České televize – Dalibora Bártka, aby stáhl svou reportáž o policejním vyšetřování bývalého poslance Petra Wolfa, který přestoupil z ČSSD a začal podporovat Topolánkovu vládu. Poslanec Wolf byl mimo jiné spolu s dalšími čtyřmi osobami vyšetřován pro podezření ze zneužití státní dotace, za který byl následovně odsouzen k pokutě milion korun a šesti letům vězení. Před žalářem uprchl do jižní Ameriky, kde byl v roce 2024 zadržen v Paraguayi a momentálně se řeší jeho přesun.

Poté, co skončila politická kariéra Mirka Topolánka, pokusil se Dalík v roce 2010 rozjet nové podnikání. S vkladem 100 tisíc korun založil s Radkem Mašínem firmu Ráj 7 a stal se tak podílníkem v restauraci Riva Bella. Dva roky na to se ale z firmy stáhl a svůj podíl prodal ve výši vstupního vkladu Mašínovi. Ve stejném roce kupuje za 8 milionů korun poloviční podíl ve společnosti VIS Teniscentrum, kde působí dosud.

Než ale budeme pokračovat, je nutné poukázat na velké obchody, které se odehrávali na pozadí. Od chvíle, kdy přišel z Brna do Prahy a odstartoval svoji kariéru zákulisního hráče, nakoupil Marek Dalík postupně až do dnešního dne šest nemovitostí v celkové hodnotě 54,1 milionů korun. Přičemž necelou čtvrtinu částky (pozn. 11,1 milionů korun) hradil z hypotečního úvěru. Dalších osm milionů zaplatil Dalík za poloviční podíl ve firmě VIS Teniscentrum. Celkem mu tak z účtů odteklo 62,1 milionů korun. Přičemž v konečně sumě nejsou započteny další miliony za investice, které nelze z otevřených zdrojů dohledat – jako například nákup luxusních aut, zahraničních dovolených, umění, nebo za stavbu nové luxusní chalupy v Jeseníkách

Pokud porovnáme Dalíkovy výdaje s příjmy firem, ve kterých působil, jen těžko lze dojít k závěru, že si na zmíněné transakce mohl vydělat touto cestou. Na pozadí se muselo odehrávat ještě něco dalšího. Existuje hypotéza, že bývalý lobbista mohl získávat peníze ještě třetím způsobem – „bokem“ skrze anonymní společnosti, nebo tajné účty v zahraničí.

Podívejme se na tyto nákupy podrobněji. Na jaře roku 2004 si pořídil rozpadlou chalupu v Jeseníkách za 200 tisíc korun (pozn. chalupa se zde stále nachází, pouze je její momentální odhadovaná cena několik miliónů). Částku zaplatil v hotovosti před podpisem smlouvy. Ještě na konci téhož roku 2004 si Dalík kupuje další nemovitost. Tentokrát investuje 4 miliony do řadového domku v Brně – Žabovřeskách. Peníze zaplatil ve dvou splátkách – 1,7 milionů korun před podpisem smlouvy a zbývající 2,3 miliony pak do měsíce od uzavření kontraktu (pozn. tato transakce proběhla poté, co byl Dalík obviněn z úplatkářství poslanci Zdeňkovi Kořístkovi).

Necelý rok po nákupu brněnského domku si Dalík pořizuje první byt v Praze – ve stejném domě a na stejném patře, jako měsíc před ním Mirek Topolánek. Kupní smlouvu na luxusní byt na Hradčanech v ulici Na Valech za 8,5 milionů korun podepisuje na podzim 2005. Část ceny 5,4 milionů korun uhradil před podpisem smlouvy, na zbývající 3,1 miliony si vzal hypotéku. V roce, kdy se transakce uskutečnila, vykázala tehdy Dalíkova jediná firma – New Deal Communications zisk ve výši pouhých 139 tisíc korun. V roce 2005 si Dalík pořídil luxusní byt v Praze na Hradčanech za 8,5 milionů a o rok později mezonetový byt za 8,3 milionu ve Špindlerově Mlýně.

V roce 2010 své portfolio zužil – oba byty, pražský i horský, prodává ve stejný den za celkem 27 milionů korun. Již o rok později však znovu investuje. Kupuje třetinu luxusní vily na Hradčanech za 26 milionů, přičemž většinu částky uhradil před podpisem smlouvy, zbytek pokryl hypotékou. Ve stejném roce také pořizuje tenisový areál ve Vestci u Prahy za 8 milionů korun a rozjíždí restauraci Porto’s Ristorante v pražských Holešovicích.

Jeho posledním známým realitním nákupem je moderní byt v Brně pod Špilberkem, který získal za 7,1 milionu korun bez využití hypotéky. Byt se nachází v patře nad přítelem a bývalým ředitelem Českých drah – Petrem Žaludou a představuje jeden z mála majetků, které Dalík aktuálně vlastní. Nyní tedy Dalíkovi patří „pouze“ brněnský byt, třetina vily v Praze, chalupa a k tomu poloviční podíl ve firmě VIS Teniscentrum provozující sportovní halu a hotel ve Vestci u Prahy. Firma je ale – oficiálně – už druhým rokem v červených číslech. Tady tedy na své transakce bývalý lobbista vydělat nemohl.

Oficiálně Dalík figuroval v celkem čtyřech firmách – New Deal (dnes Marco International), New Deal Communications, Ráj 7, VIS Teniscentrum. Ani jedna ale – podle oficiálních údajů – zázračně nevydělávala, spíše naopak. Zisková byla pouze Dalíkova PR firma New Deal Communications, která vykázala za 11 let zisk celkem přes třináct milionů korun, přičemž Dalík vlastnil ve firmě – alespoň podle oficiálních údajů – poloviční podíl. Jeho zisk (odhlídneme-li od možnosti, že si vyplácel mzdu) by tak za dané období mohl tvořit necelých 7 milionů korun, což by nestačilo ani na nákup jeho prvního pražského bytu s výhledem na Pražský Hrad.

Ještě je nutné dodat, že část těchto peněz mohl získat coby podnikatel na živnostenský list, který vlastní od roku 2002. Za období 2007-2016 vykázal Dalík coby živnostník obrat v rozmezí 47-124 milionů korun (pozn. tyto informace o obratu jsou pouze hrubé). Kolik z toho ale tvořil čistý zisk, spočítat nelze.

Poslední obvinění, kterému musel Marek Dalík čelit byl v souvislosti s nákupem obrněnců pandur pro českou armádu, kdy si měl podle bývalého manažera výrobce vozidel říct o úplatek ve výši 18 milionů eur. Kromě obří korupce na státních zakázkách došlo i k úniku informací z vyšetřovacího spisu. Po tom, kdo informace pustil, začal v roce 2011 pátrat tehdejší ÚOOZ Roberta Šlachty. Prověřování přivedlo detektivy k pátrání kolem aktivit Romana Janouška – a to je zase navigovalo k Janě Nagyové(dnes Nečasové). Případ Pandur byl na začátku pádu vlády Petra Nečase.

Z justičního hlediska šlo o podvod, podle soudu spočíval v tom, že Dalík neměl žádnou vládní ani poradenskou funkci – a podle názoru justice tak chtěl podvodem vymámit úplatek za něco, co nemohl splnit. Podle soudu šlo o jediný možný trestní výklad Dalíkova jednání.

Je nicméně nezpochybnitelné, že jeho případ potopil ODS. Jeho žádost o úplatek přivedla detektivy nepřímo na stopu Jany Nečasové a mnoha dalších. Některé z těch případů už byly odsouzeny, jiné osvobozeny, další na soud čekají nebo soudní řízení probíhá. Marek Dalík stál na počátku vyšetřování mnoha věcí, které ukázaly nepěknou tvář tuzemské politiky. Za odhalení může z velké části také policistům a žalobcům z Rakouska, bez jejichž přispění by nebyl nikdy případ Dalík vyšetřen a nikdy by se nedostal před soud.

V Česku totiž nebyla na sklonku minulého desetiletí příliš velká vůle vyšetřovat velké podezření na manipulaci zakázky za čtrnáct miliard korun. To se rozjelo teprve poté, co Rakušané dodali klíčové svědecké důkazy. Policie a státní zástupci začali případ vážně a pečlivě vyšetřovat až poté, co vláda Petra Nečase – především zásluhou svého premiéra – udělala v policii a na státním zastupitelství personální změny, které tehdy umožnily mnohem větší průchod spravedlnosti.

K celí kauze, je třeba ještě doplnit několik informací. Tendr, který vypsala ještě vláda Stanislava Grosse, a který měl vyjít na 20,8 miliardy korun, schvaloval po Grossově pádu v březnu 2006 kabinet Jiřího Paroubka (ČSSD). Ten rozhodl o nákup obrněných transportérů Pandur II rakouské firmy Steyr. Pak se v Česku odehrály volby a do Strakovy akademie usedl Mirek Topolánek. Jeho kabinet koncem roku 2007 kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele. O půl roku později ale rozhodl o nové zakázce, v níž Česko koupilo 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.

Česku tehdy vyšlo jedno vozidlo na 134 milionů, Portugalci přitom ve stejné době platili 40 milionů.

Dalík od počátku vinu popíral. byl zadržen a obviněn v říjnu 2012. Proces se táhl několik let a byl i překvalifikován čin, kterého se měl dopustit – z korupce na podvod. Finální verdikt byl 5 let vězení.

Dalík nastoupil do vězení v září 2016 ale kvůli určitým nejasnostem je v dubnu 2017 krátce propuštěn. Před opětným nástupem do vězení v roce 2017 poskytl rozhovor magazínu Neovlivní.cz, v němž poprvé popsal svoji verzi případu. Tvrdil, že částka 18 miliónů eur skutečně na schůzce se zbrojaři v restauraci U Malířů padla, vyslovil ji ale slovenský podnikatel a přítel premiéra Fica – Miroslav Výboh. A nešlo o úplatek, ale o převzetí provizní smlouvy se zbrojařskou firmou Steyr, kterou do té doby měla firma Pavla Musely, blízká sociální demokracii.

V záři 2019 žádá Dalík o podmíněné propuštění, které mu za dobré chování soud uděluje. Listopadu roku 2019 je po 2,5 letech za mřížemi, s podmínkou, opět na svobodě. Svůj pobyt popisoval jako velmi traumatizující, je to ale pravda? Podle zjištění deníku Aktuálně.cz, nebyli jeho podmínky v kriminále, ve srovnání s běžným výkonem trestu, tak dramaticky tíživé. Do znojemského žaláře, kam ho vězeňská správa přemístila z ruzyňské věznice, chodil v průběhu dvou let spíše jen přespat.

Dny totiž trávil převážně v luxusním penzionu U Císaře Zikmunda na hlavním znojemském náměstí. Daleko od společnosti spoluvězňů i kontroly dozorců. Stát přenesl denní část jeho trestu na Vlastu Masri, která podnik provozuje. Vězeňská správa s ní má uzavřený kontrakt na zaměstnávání vězňů. Věznice ale do penzionu v těchto dvou letech dodala jen jediného vězně – Dalíka. Byl ze znojemských 77 odsouzených, kteří pracují mimo věznici, jediný, kdo do penzionu docházel. Tak traumatizující, to asi nebylo – podle všeho představuje tento penzion jedno z nejlepších ubytování široko daleko. Na serveru Booking.com má k dnešnímu dni hodnocení 9,4 z 10.

Abychom se ještě vrátili k samotnému propuštění. Při vycházení z věznice měl lobbista krátkou řeč o plánech do budoucna. Uvažoval v něm o přemístění do Švýcarska, to stejné říkal i v již zmíněném rozhovoru. Tehdy to popsal:

„Odstěhuji se z České republiky. Mám tu nějakou firmu, kterou budu mít dál, která mi vydělává peníze, ale žít tu nebudu. Myslím, že se ke mně naše země nezachovala dobře, ani lidé v této zemi. Nelíbí se mi česká mentalita.“

Nepodařilo se mi dohledat aktuální informace o momentálním životě Marka Dalíka. Podle fotek, které jsem ale nalezl na jeho instagramovém profilu to vypadá, že cestuje po světě a občas zavítá i do České republiky. Poslední fotka byla zveřejněna v říjnu roku 2022.