Solarpunk: Budoucnost, která spojuje člověka, přírodu a technologie

Jedná se o podžánr sci-fi, jehož vznik se udává k roku 2008, kdy autor John Robert na svém blogu publikoval článek: „From Steampunk to Solarpunk“. V něm reaguje na firmu Skysails, která se zaobírá ekologickým pohonem pro lodě na bázi větru. Mimo jiné zde porovnává existující žánr steampunk se solarpunkem a myšlenku ekonomie založené na obnovitelných zdrojích.

Jedná se o složení dvou slov: „Solar“ vyjadřuje vztah k obnovitelným zdrojům a „punk“ běžně symbolizuje hnutí nebo touhu po posunu. Tímto pojmenováním se řadí mezi podobně znějící žánry jako cyberpunk, dieselpunk a steampunk. Všechny znázorňují představu minulosti nebo budoucnosti, při používání určitých technologií a ideologií. Do vědomí široké veřejnosti se ale začal dostávat až díky videu „Dear Alice“, které je původně reklamou na jogurt, avšak dobře vystihuje podstatu tohoto žánru. Tato reklama se tak stala pro mnoho lidí prvním setkáním se solarpunkem.

Kromě žánru ale představuje i ideologii. Ta se staví na odpor myšlenkám kapitalismu, konzumerizmu a ekofašismu. Slovy solarpunkového filozofa Rhyse Williams: „Against a shi**y future“ (Volně přeloženo: „Proti naho**o budoucnosti“). V podobném duchu se nechal slyšet Ellie Day, softwarový inženýr a příznivce solarpunku. Ten se vyjádřil, že aby bylo něco opravdu solarpunk, musí to být bez vize výdělku: „Jistě, kapitalismus se může podílet na technologiích, ale na první místo musí vždy přijít lidé. Takže pokud společnosti mohou pomoci šířit myšlenky solarpunku tvorbou, která tyto myšlenky zahrnuje, pak jsem pro.“

Společnost podle vize solarpunku by měla být rovnocenná, udržitelná a technologicky pokročilá. Mnohdy se dává do kontrastu s cyberpunkem; dystopicky vypadající svět, založený na korporacích a s prvky xenofobie. Hlavní myšlenkou solarpunku je propojení člověka s okolním světem k dosažení lepší budoucnosti.

Solarpunková ideologie se zakládá na technologiích a podporuje je, včetně sociálních sítí. Ty ale touží decentralizovat a lokalizovat, aby sloužily k propojování komunit. K tomu již využívají ve velkém aplikaci Scuttlebutt, která si zakládá na tom, že informace zůstávají u klientů, a ne v jejich databázi. Důležitá součást této ideologie je i sdílení znalostí a rovnost, v tom smyslu, že veškeré bohatství by nemělo vlastnit pouze malé procento populace.

Pokud vezmeme podstatu myšlenek, které solarpunk představuje, je na místě obava, že by mohlo dojít k extrémizaci či jakési transformaci k horšímu. Přesto lidé, kteří tuto ideologii zastávají, zůstávají věrní základním principům a naději na lepší budoucnost.

„Myšlenky solarpunku představují technologie, které zapadají do světa kolem nás. Technologie, které jsou poháněné obnovitelnou energií a zabraňují plýtvání zdroji. Tato myšlenka tvoří reálnou představu o solarpunkové budoucnosti“. Autorem těchto slov je Tate Cantrell – majitel technologické firmy v Irsku, která je napájená ze 100 % obnovitelnými zdroji. Dalším podobným příkladem je firma ze Spojených států – Open Source Ecology, která má za cíl vyvinout 50 běžně používaných strojů, které lze vyrobit za minimální náklady, přičemž tyto designy následně sdílí zdarma online. Cílem je vytvořit ekonomii založenou na otevřené spolupráci.

Kromě firem, se solarpunk dostává i do umění. Často se užívá styl Art Nouveau, například v knižní novele Ecotopia nebo filmu Treasure planet. Mimo jiné, v obou zmíněných dílech se objevují různé prvky, které by bylo možné do solarpunku zařadit. Mezi knižní díla dále patří Suncatcher: Seven Days in the Sky, Walkawaya Sunvault. Přičemž do mainstreamu se dostal film, produkovaný společností Disney – Strange World.

Další důležitou částí kultury je architektura, konkrétně zelená architektura je opakujícím se solarpunkovým prvkem, proto vzrostlé lesy často zaplňují solarpunkové sociální sítě. Zároveň si však subkultura zachovává skeptický pohled na jakoukoli listovou kosmetiku, která by mohla sloužit jen jako dekorace na neudržitelně postavené budovy.

Stejně jako solarpunková ideologie může se i solarpunk v kultuře se svým širokým záběrem zdát až příliš idealistický. Obnovitelné zdroje energie, solární energie, sběr dešťové vody, soběstačné komunitní zahradničení, decentralizované technologie a další – to vše do tohoto rámce zapadá, avšak nikdy bez kritického pohledu.

Je nutné podotknout, že Jakékoli etické řešení, zaměřené na komunitu, které by mohlo obstát tváří v tvář přírodní nebo člověkem způsobené katastrofě, pravděpodobně vzbudí zvědavost a skepsí mnoha lidí.