Článek
Perex k článku by mohl znít i takto: Cesta světa neznalého jedince do podivuhodné země na pobřeží Perského zálivu a zpět.
V listopadu 2024 se jako obvykle rýsovalo na kalendářním obzoru studené roční období. Nápad odskočit si na pár dní někam do tepla byl shledán u rodinné večeře ve dvou (frankfurtská polévka s francouzskou bagetou) za jednoznačně inspirativní. Kam se ale vrtnout?
Frankfurtská polévka domácí, uvařil autor
Severní Afrika byla pro chlad vyloučena okamžitě. Nezpochybnitelně horký Egypt odpadl pro údajné časté břichaboly. Třetí na řadě byla Dubaj rodu ženského.
Odvahu na pouť ve vlastní režii jsme s manželkou nenašli. Nabídka cestovky na pobyt od 13. ledna do 17. ledna přišla vhod. Cena třicet jedna táců pro oba za letenky, transfer do hotelu a ubytování čtvero hvězd se snídaní se jevila přijatelně.
Co podniknout v té zeměpisně i kulturně vzdálené Dubaji pomohla naplánovat náhoda. Stačilo se pochlubit před technikem kamerových systémů, co pracoval u nás v domě, kam máme namířeno, a přihrál nám mailem tip na nákup vstupenek na emirátské atrakce.
Já zaplatil zájezd, manželka se pokoušela obstarat vstupy. Lákavá nejvyšší ze všech Burj Khalifa (čti burdž chalífa) se jevila beznadějně vyprodaná. Vzali jsme za vděk Rámem (Frame) – rozhlednou, Globální vesnicí a natočením videa ze středu Dubaje profesionálním kameramanem, který údajně mluví rusky.
Nešel jsem kajícně do sebe a ve vychloubání pokračoval. A opět vejtahovi a jeho ženě pomohla náhodička. Na vánočním večírku v čínském centru v Č. Budějovicích s chutí pojídala tradiční taštičky plněné masovou směsí paní, která do Emirátů létá pravidelně. Ochotně předala kontakt na průvodcovskou agenturu paní Hanzlíkové (Průvodkyně Dubaj), která žije a pracuje s rodinou v Dubaji dlouhé roky.
V úterý 14. ledna pojedeme omrknout do Abu Dhabí místní pamětihodnosti, které si téměř nic nepamatují, protože se jedná z hlediska průběhu dějin o právě dokončené novostavby.
Cestuje se do světa snadněji s alespoň jistou schopností domluvit se nějakou cizí řečí. Má slušná němčina se hodí hned na začátku cesty. Letíme z Vídně a noc před odletem prospíme v hotelu MOXY přímo na letišti. Ruština přijde na řadu během natáčení videa. Všude jinde se uplatní manželky výrazně lepší než moje angličtina či dokonce i její trocha holandštiny (vnučka roste v Nizozemí). V záloze zůstane pro mimořádné případy moje začátečnická obecná dorozumívací řeč zvaná jinak nesprávně mandarínština. Číňané jsou totiž všude, tak by to byl pech, kdybych já (68), od 61. roku věku studující čínštinu, jazyk Chanů nevyužil.
Karel Čapek v Holandsku načrtl pár vkusných kreseb. Máme dnes jinou dobu. Já si pro natáčení cestovatelského videa potřeboval zaopatřit telefon se stabilizací. Dost se mi třesou ruce.
Prodavač v mobilní pohotovosti zjevně ožil, když mu ošuntělý důchodce přetlumočil návrh manželky, aby si koupil mobil za nejméně 20 000. Doporučil mi Xiaomi 14T Pro za 25, na který je právě sleva, a když jim prodám svůj stávající Redmi 9, odečtou ještě nějaký peníz. Vytáhl jsem prachy (19) a světe div se, domů jsem si nesl nejen velmi dobrý telefon, ale i dárek k němu, tablet zdarma za dobré tři tácy. (Znalci, vím, že jsou i jiné, ještě lepší přístroje. V komentářích se pohádejte dle chuti.)
Doplním jazykovědné sdělení, když se učím čínsky. Xiaomi znamená v čínštině malá rostlinka neboli proso, kterého loupaná zrnka známe z našich končin jako jáhly.
K telefonu „jáhelníčku“ přibyl do výbavy i gimbal (elektromechanické stabilizační zařízení pro neroztřesené záběry). Bylo třeba nácviky ovládnout techniku pořizování reportážních záběrů. Výsledek je dostupný tady.
Zajisté jste už slyšeli hrůzyplné zkazky dnešní doby, jak nás pro reklamní účely počítače a telefony pozorně odposlouchávají. Manželčin stroj se předvedl v nejlepším světle. Když v pátek ráno před pondělním odletem vyslovila jméno proslulého dubajského mrakodrapu, kolem poledne na ni vyskočilo upozornění na dostupné vstupenky pro 148. patro Burj Khalifa, kus za 2 500. Drapla po nich hned.
Nejvyšší stavba světa Khalifova věž Dubaj Dolní Město okolo 10:00
Zbývalo jen sbalit kufry a v neděli v deset hodin nastoupit do vlaku směr České Velenice a dále rakouskými vlaky do Vídně až na letiště.
Příště o vídeňské kulturní hrůze, vyhlídkovém letu do Dubaje a posezení na kapitánském křesle letadla A 321.
S úctou a poděkováním za pozornost Jiří Macoun
