Článek
Zpráva o výrazném neúspěchu habsburských ozbrojených sil se rozšířila i do Brna, které plnilo v ten čas úlohu správního střediska Moravy. Významnější a bohatší Olomouc byla již od roku 1642 Švédy pevně obsazena.
Mnozí zemští hodnostáři z Brna raději uprchli do Vídně, protože prozíravě usoudili, že se město stane dalším cílem tažení Švédů.
Velitelem města byl jmenován francouzský důstojník Louis Raduit de Souches, mimořádně zkušený velitel, bývalý příslušník švédských vojsk, který pro rozpory s Torstensonem, ač protestant, nalezl útočiště v řadách císařské habsburské katolické armády.
Francouz zpočátku nepožíval velké důvěry brněnských měšťanů. Naštěstí nedbal jejich mínění a město i chabé vojenské síly jemu podřízené připravoval nanejvýš odborně k dlouhodobému obléhání.
V prvé řadě nechal vybudovat ve městě mlýn na obilí, který nepoháněla voda, ale síla volů. Vyčištěny a prohloubeny byly i studny. Jakmile de Souches zabezpečil zdroje základních potravin, věnovali Brňané pod jeho velením pozornost přípravě města na ostřelování.
Veškeré střechy z doškové slámy i šindelů byly sejmuty, aby je nebylo možné snadno zapálit. Do krovů nechal prozíravě rozmístit sudy s vodou k pohotovému hašení zárodků ohně založeného případně zápalnými střelami.
Do vzdálenosti šesti stovek kroků (asi 400 m) od města nechal velitel Brna strhnout nebo spálit většinu stavení. Stávající opevnění byla vylepšena dalšími sruby a příkopy.
Mimořádná pozornost byla věnována Špilberku. Pevnost s městem spojovala cesta chráněná palisádou po celé délce od hradeb města až k hradu. Z protilehlé strany cestu bránil střelecký příkop. Přibližně v polovině vzdálenosti mezi městem a hradem se nacházelo mezilehlé opevnění (tvrz) vybudované z dřevozemních prvků, dělostřeleckých srubů, polních uzavřených pevnůstek (redut) a příkopů či jiných překážek pro pěchotu.
Nákres opevnění brněnského hradu v době obležení Švédy
Počátkem května bylo vše potřebné právě včas vykonáno a pouhých 426 vojáků bylo přichystáno k boji. Slabé síly pravidelné armády doplňovalo 1 049 mužů z řad měšťanů, tedy téměř všichni bojeschopní muži, protože město jako takové čítalo celkem asi 5 000 obyvatel včetně žen a dětí. Velitel města mohl tedy počítat s posádkou celkem jednoho tisíce čtyř set ozbrojenců. Vyzbrojeni byli mušketami, ale také nouzově i sudlicemi a jinými chladnými zbraněmi. V pevnosti se nacházela i děla.
Švédové přitáhli před brněnské hradby dne 3. května v počtu 28 000 nebo 18 000 vojáků (historické údaje se různí). Torstenson byl dobře obeznámen s postavením a silami obránců. Vyslal k Brňanům vyjednávače, ale předložené podmínky kapitulace de Souches odmítl.
Torstenson nařídil na město a hrad okamžitě zaútočit. Předpoklad švédského vojevůdce, že Brno do tří dnů padne, se nevyplnil. Obránci se nezalekli dělostřeleckého bombardování a kladli Švédům tuhý a vytrvalý odpor.
Obléhatelé začali k hradbám města i Špilberku kopat přibližovací klikaté zákopy (sapy). Z nich pak měli v úmyslu razit podkopy pod hradby nebo bastiony.
Už 14. června se podařilo pod oba západní bastiony Špilberku i mezilehlé opevnění umístit do minových komor nálože černého prachu. Jeden bastion byl výbuchem miny značně pobořen, u druhého se podařilo zapálit dřevěné prvky. Mezilehlé opevnění bylo rovněž napadeno dvojicí podzemních náloží.
Naštěstí pro obránce ani jeden minový útok nezpůsobil osudový průlom opevnění a následné útoky švédské pěchoty byly odraženy a opevnění nouzově opraveno.
Obráncům ale začal docházet černý prach a i s jídlem a pící museli šetřit. Torstenson přesto protivníka podcenil a nepředpokládal, že by obléhaným mohla přijít na pomoc nějaká významnější posila.
Dne 26. června na postavení Švédů na Kraví hoře zaútočilo naprosto překvapivě z týlu asi 600 císařských jezdců, kteří zahnali zde rozmístěné hlídky na ústup. Čtyřem stovkám císařských se podařilo dopravit za hradby Brna v pytlích celkem asi 3,5 tuny černého prachu.
Švédský vojevůdce si uvědomil chybu a okolo Brna jeho vojáci začali budovat vnější obranné pásmo. Sestávalo se ze zákopu pro střelce a předprsně navršené směrem od Brna. Val byl místy doplněn palisádou nebo různými výztuhami z fošen a trámů se střílnami.
Na takticky vhodných místech obranný příkop doplňovaly polní pevnůstky zvané reduty. V některých drželi neustálou pohotovost pouze střelci, jiné byly vyzbrojeny i děly. V místech vhodných k útoku jízdy poházeli Švédové do trávy železné ježky s bodci, aby oslabili případné ataky císařského jezdectva.
De Souches byl mimořádně schopným velitelem a v žádném případě se nespoléhal jen na boj s využitím opevňovacích prvků. Brňané na jeho příkazy podnikali i výpady před hradby, během kterých podpalovali dřevěné části obléhacích staveb, například střelecké i přibližovací zákopy nebo ubytovací boudy.
Obránci Špilberku poničili sapy Švédů protiminou. Brňanům pomohla i příroda, když silné průtrže způsobily rychlé zaplavení švédských zákopů a zanesly je pískem a blátem. Několik Torstensonových mužů dokonce utonulo. Švédy oslabovalo i poměrně hojně rozšířené sbíhání vojáků od pluků.
Rovněž císařské posily se snažily i nadále stále častěji pronikat do města. Dne 8. srpna přivezli jezdci na 200 kg síry, která je nezbytnou surovinou při výrobě prachu. Nepříznivý vývoj událostí přiměl Torstensona k zahájení rozhodujícího úderu.
Konečný útok začal dělostřeleckým ostřelováním brzy ráno dne 15. srpna. Na několika místech palba prolomila hradby a zhroucenými úseky zdiva pronikly švédské oddíly do města.
Obránci je ale vlákali do léček, napadli ze zálohy palbou i kamením a přinutili k ústupu.
Torstenson odpoledne téhož dne seznal marnost svého počínání a obléhání ukončil.
Dne 23. srpna 1645 odtáhli od Brna poslední Švédové a již se nikdy nevrátili.
Na straně obránců padlo 250 mužů a 150 jich utrpělo vážná zranění. Dobývání Brna i Špilberku ovšem přineslo smrt osmi tisícům příslušníků švédských sil, které utrpěly na Moravě jednu z největších porážek během celé Třicetileté války.
Tehdy, jako i v jiných případech dříve nebo později, se jednoznačně ukázalo, že obranyschopnost opevnění nelze odvodit jen z modernosti či zastaralosti použitých opevňovacích prvků, ale určuje ji především odhodlání a bojové umění jejich osádek.
Zdroj informací:
Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě, Jiří Macoun
Monografie
ISBN: 978-80-264-0110-0 (váz.)
Vydání: 1. vyd.
Nakladatel: Brno : CPress, 2012
Popis: 96 s. : barev. il., mapy, plány ; 28 cm
