Článek
Povšechné porovnání československé a německé pěší divize
Podle tabulek měla československá pěší divize ve stavu poněkud menší počet osob, než obdobný útvar wehrmachtu. V oboru kulometů lze považovat nasycenost zbraněmi za téměř vyrovnanou.
Mnohem výraznější nepoměr se projevoval u posilových zbraní. Německá pěší divize vládla značně vyšší palebnou silou dělostřelectva, včetně minometů a protitankových kanónů. Disponovala i zbraněmi předurčenými pouze pro palbu na letadla nepřítele.
Německá pěší divize využívala i výrazně větší množství dopravních prostředků, povozů i nákladních vozidel. Spojení kromě polních telefonů zajišťovaly také bezdrátové vysílačky, přenosné či umístěné na vozidlech.
Níže uvedená čísla je třeba brát jako přibližná. Zejména po vyhlášení mobilizace se složení útvarů měnilo podle taktické situace jak na naší, tak německé straně. Autor odhaduje, že odchylka jedné pětiny od tabulek byla běžná.
Tabulkové počty československé pěší divize
Početní stav: Celkem asi 14 000 osob, 3 pěší pluky sestávající se z 9 devíti pěších praporů a 9 kulometných rot.
Střelecká výzbroj: Pistole asi 1 900 kusů, pušky ráže 7,92 mm 5 400 kusů, lehké kulomety více než 300 kusů, těžké kulomety 108 kusů, protiletadlové kulomety 0 kusů. Jednotky určené pro nasazení v opevnění měly k dispozici vyšší počet kulometů předurčených do střílen stálého opevnění.
Dělostřelecké zbraně: Lehký dělostřelecký pluk s počtem děl do ráže 10cm 30 kusů.
Obrněná vozidla: Lehké tanky 3 kusy.
Posilová výzbroj: Protitankové kanóny 36 kusů (nebylo mnohdy naplněno), minomety 8cm 18 kusů, žádné granátomety.
Transportní prostředky: Nákladní motorová vozidla asi 20 kusů, osobní auta a motocykly celkem 90 kusů, koně asi 2 500 zvířat, káry 329, povozy 640, jízdní kola asi 200 kusů.
Tabulkové počty německé pěší divize
Početní stav: Celkem asi 17 000 osob, pěší pluky 3, pěší prapory 9, kulometné roty 9.
Střelecká výzbroj: Pistole 3 700 kusů, pušky ráže 7,92 mm 13 300 kusů, lehké kulomety 350 kusů, těžké kulomety 140 kusů, protiletadlové kulomety 12 kusů.
Dělostřelecké zbraně: Jeden dělostřelecký pluk a pěchotní děla v sestavě pěších praporů. Děla do ráže 10cm 56 kusů, děla nad ráži 10cm 18 kusů.
Obrněná vozidla: Obrněná auta 3 kusy.
Posilová výzbroj: Protitankové kanóny 75 kusů, minomety 8cm 54 kusů, granátomety 93 kusů. Protiletadlové kanóny ráže 20 mm.
Transportní prostředky: Německá divize měla tabulkově celkem 1460 vozidel, z toho: 394 osobních aut, 340 motocyklů, 190 motocyklů s přívěsným vozíkem, 536 nákladních aut + 67 vlečňáků, koně 5 375 zvířat, žádné káry, povozy 895 kusů a 67 přívěsů, jízdní kola 500 kusů.
Slabiny československé pěchoty
Z hlediska úrovně základního výcviku a výzbroje i výstroje mužstva současní vojenskohistoričtí odborníci neshledávají podstatné rozdíly v materiálním vybavení či bojové přípravě našich divizí a divizí německého wehrmachtu. Až na několik výjimek. Ty by ovšem s vysokou pravděpodobností hrály ve vzájemném střetu rozhodující roli.
Protitanková obrana. Československé vojenské správě a průmyslu se nepodařilo vyzbrojit pěší prapory dostatečným množstvím protitankových prostředků. Probíhal sice vývoj speciální protitankové pušky určené k probíjení pancířů a celé řady skutečně výkonných kanónů k ničení obrněné techniky německé armády, ale pro potíže rozličného rázu se nové zbraně k jednotkám do září 1938 nedostaly.
Nedobře byla organizována i samotná výroba již zavedených 3,7cm protitankových kanónů nejprve vz. 34 a později vz. 37. Škodovy závody v poklidu vyráběly technologicky nenáročné minomety, jejichž produkci zcela nebo částečně mohly předat pro jednoduchost méně vybavenému strojírenskému podniku. Na rychlé zhotovení potřebného počtu kanónů proti útočné vozbě už pak největší československá zbrojovka neměla kapacity.
Výsledkem byla nedostatečná nasycenost pěších jednotek protitankovým materiálem. Jako nepříliš zvládnutý československými vojenskými činiteli se z organizačního i taktického hlediska jeví praktikovaný způsob dopravy kanónů proti útočné vozbě na bojiště (v zápřahu za koníkem) a po bojišti (v zápřahu za členy obsluhy).
Československé protitankové kanóny měly ničit tanky, které byly jednoznačně nejpohyblivějšími zbraněmi období, ale jim samotným mobilita nutná pro vedení pružného manévrového obranného boje spíše scházela.
Německá protitanková děla pěších divizí byla do bitvy vlečena výhradně automobilem. Po válečném poli se pak přesunovala obdobně jako naše, jen silou mužů obsluhy.
Podle tabulek měla být v sestavě každého československého pěšího pluku kanónová rota vyzbrojená celkem 12 kusy protitankového kanónu. Dělovka Škoda nedokázala potřebný počet děl vyrobit. Skutečné stavy výzbroje našich divizí po mobilizaci tak kolísaly od mírného posílení nad předepsané normy (u jednotek na mimořádně ohrožených úsecích budoucí fronty, které ale zpravidla bránily široké prostory) po nulový stav (u divizí v záloze).
Celkem asi 16 (jiný údaj je 22) našich kanónových rot bylo motorizováno. V takovém případě se jejich bojová hodnota znásobovala.
Československá branná moc měla v držení i 227 kusů velkých kulometů vz. 36 ráže 20 milimetrů. Primárně byly předurčeny k boji s letadly nepřítele. S protipancéřovými střelami byly ale schopné na vzdálenost 500 až 700 metrů provrtat všechny německé střední tanky, lehké tanky slaběji pancéřované i na mnohem větší vzdálenost cíle.
Velkou výhodou rot VKPL (velkých kulometů proti letadlům - 8 kusů/rota) byla jejich úplná motorizace. V případě operačně a takticky správných velitelských rozhodnutí náčelníků československé branné moci na všech úrovních mohly velké kulomety vz. 36 dvoucentimetrovými průbojnými granáty při kadenci čtyři a půl rány v sekundě napáchat v útočných klínech německých lehkých tanků paseku.
Otázkou je, zdali by tyto zbraně velení vojsk včas nasadilo k obraně pěšáků před tanky wehrmachtu na úkor obrany rozličných velitelství proti letadlům.
Vlekla se i konstrukce a výroba československých protitankových a protipěchotních min, které v případě včasného položení minových polí před linie lehkého opevnění mohly výrazně vylepšit odolnost obranných postavení před útoky tankových formací wehrmachtu mnohem lépe a účinněji, než všechny typy ocelových, betonových nebo drátěných protitankových či protipěchotních překážek, které byly v opevnění zřizovány.
Příslušníci našeho ženijního vojska ale byli vycvičeni k výrobě improvizovaných min. Podle německých zdrojů byly jisté úseky silnic před 1. hlavním obranným postavením dobře podminovány, ale nebylo jich mnoho.
Německý 3,7cm protitankový kanón 36 se stal první ve světě masově vyráběným protitankovým kanónem. Původní vzor z roku 1928 byl v roce 1934 zdokonalen a uzpůsoben výhradně pro vlek za motorovými vozidly různého typu.
Nepříliš velký balistický výkon zbraně by ve válce s Československem ale vyvažovalo masové rozšíření kanónů v jednotkách wehrmachtu (75 kusů na pěší divizi). Celkem německé zbrojovky dodaly wehrmachtu do září 1938 sedm tisíc sedm set protitankových kanónů výše uvedeného typu.
Němci měli tudíž v oboru protitankových děl zdrcující desetinásobnou převahu, která by se v každém případě na bojišti projevila velmi zřetelně. Statistika byla neúprosná.
Na každý československý tank měla německá armáda k použití 22 protitankových děl. Naproti tomu na každý československý protitankový kanon připadaly tři německé tanky.
Motorizace. Chabá byla i celková úroveň rozvoje dopravní techniky, nejen vojenských oddílů, ale celého našeho státu vůbec. První vyšší motorizovanou jednotkou armády se měla 1. října 1938 stát 14. divize dislokovaná na jižní Moravě, ale v průběhu uvádění branné moci do válečného stavu se vozidel vzdala ve prospěch jiných útvarů, čím naše jediná motorizovaná divize zanikla dříve, než vznikla.
V československé pěší divizi automobilovou dopravu zajišťovalo asi 20 kusů nákladních vozidel.
Německé pěší divize měly ve stavu zhruba desetkrát více motorových vozidel. Osobní automobily přepravovaly příslušníky velitelských struktur na místa vhodná k pozorování a řízení bojové činnosti. Německé spojky na motocyklech byly schopné v pásmu bojové činnosti divize doručovat rozkazy a hlášení v řádu desítek sekund či několika minut (při délce jízdy jeden až tři kilometry).
Během manévrového boje mohla být tato pružnost rozhodující pro pohotové velení, které samo o sobě rozhodovalo výsledky střetů wehrmachtu s protivníky na počátku 2. světové války.
Německé divize ovšem převyšovaly československé útvary stejného řádu i v počtu tažných zvířat přibližně o třetinu. Trén wehrmachtu byl proto schopen přepravit výrazně větší množství válečného materiálu ze skladů do přední linie, což by se nepochybně projevovalo příznivě na vedení bojové činnosti na území Československa.
Vyšší počty dopravních prostředků z principu zvyšovaly odolnost německé pěší divize vůči bojovým i nebojovým ztrátám. Prudký pokles schopnosti československého vojska přepravovat potřebný materiál ze skladů k místům bojů by s velkou pravděpodobností pro vysoké odpisy dopravních prostředků všeho druhu způsobené letectvem a dělostřelbou nepřítele během prvních dní konfliktu znemožnil našim týlovým útvarům splnit i ty nejzákladnější zásobovací úkoly.
Pro pochopení mimořádného významu zápolních přepravních prostředků pro vedení boje je vhodné si připomenou potíže sovětské armády během 2. světové války. Mnohé ofenzivní útoky Rusů, i po zvratu ve vývoji strategické situace na východní frontě u Moskvy nebo Stalingradu, selhaly právě pro nedostatečné zásobování útočících jednotek palivem a municí.
Rovněž západní spojenecké armády ke konci roku 1944 zastavily postup do Německa právě pro velké potíže s přepravou zásob z přístavů k místu bojů na francouzsko-německé hranici.
Trumfová esa nepřítele
Německá pěší divize vládla výrazně silnějším dělostřelectvem, než divize československá. Mimo zbraně dělostřeleckých pluků se přímo v její sestavě nacházel oddíl vyzbrojený 6 kusy těžkého pěchotního děla ráže 149,1 mm (schweres Infanteriegeschütz 33 - sIG 33-). Nejvyšší dostřel zbraně 4,7 kilometru se jeví zdánlivě jako ubohý, ale dělo bylo určeno k přímé palebné podpoře pěchoty a tomuto účelu naprosto vyhovovalo ve všech parametrech.
Přestože po celou dobu války byly německé oddíly těžkých pěchotních děl nemotorizované, významně se podílely na porážkách protivníků zejména na počátku evropského konfliktu (Polsko, Francie, Balkán).
Německé pěšáky na čele útoku podporovala i palba lehkých pěchotních děl ráže 75 mm dostřelem jen 3,5 kilometru. Působily střelbou z palebných postavení umísťovaných bezprostředně za či dokonce přímo na linii dotyku vojsk pružně a vždy podle potřeb čet německé pěchoty.
7,5cm lehké pěchotní dělo 18 vládlo na počátku války vlastnostmi skutečné „zázračné zbraně“
Ničivá síla výbuchu granátu pěchotního děla mnohonásobně převyšovala palbu kulometu a navíc měla i výrazný bořivý účinek na polní opevnění (palebná postavení minometů, kulometná hnízda, pozorovatelny apod.).
Významná byla převaha německé pěší divize nad čs. divizí i v oboru protitankových kanónů a minometů.
Protitankové kanóny se v průběhu pro Německo vítězné fáze 2. světové války osvědčily jako zbraně likvidující palebnou sílu betonového opevnění přímou palbou do střílen objektů, přestože v průběhu přípravy děla k úderu na pevnůstku se protitankový kanón nacházel v palebném vějíři kulometu ve střílně objektu.
Omezený výhled z objektu jeho osádce zpravidla nedovolil včas odhalit přisunutí zamaskovaného protitankového kanónu nebo malorážového flaku na dostřel. Následovaly dvě tři rány a pevnůstka byla zbavena hlavní výzbroje zpravidla kulometné, jak dokládají válečné události zaznamenané při dobývání belgických, nizozemských, jugoslávských a řeckých opevněných linií wehrmachtem v letech 1940 až 1941.
Vzhledem k faktu, že v průběhu války plné dvě třetiny ztrát ve střetných bojích pěších formací obou stran šly na vrub nasazení dělostřeleckých zbraní protivníka, nelze považovat poměr sil československé a německé pěší divize za vyrovnaný.
Příště třeba o výzbroji lehkých dělostřeleckých pluků, které byly součástmi německých i československých pěších divizí.
Četař v. v. Jiří Macoun
zdroje informací:
Lexikon der Wehrmacht
https://en.wikipedia.org/wiki/7.5_cm_leichtes_Infanteriegesch%C3%BCtz_18
Metaxasova linie, Fortprint
„Kdyby byla válka?“ Nepublikovaný rukopis autora
www.vojenstvi.cz
archiv autora
