Článek
Dubajci v jakémkoliv oboru postupují s důrazem na předponu nej. Důchodce už navštívil nejvyšší mrakodrap i největší obchodní dům. Na čtvrteční večer je v plánu mezinárodní nejtržiště.
Aby nedošlo k omylu, důchodci bylo zřejmé, že Global Village není ani trochu světová výstava. Expo se konalo v Dubaji v roce 2020. Přestože do věhlasu akce hodil virus vidle, zůstala na událost v Emirátech vtíravá památka.
Každý, kdo se jednou projel červenou linkou metra na jihozápad, zaslechl mnohokrát arabsky jméno konečné stanice: „Expo ašrun ašrun“. (Expo dvacet dvacet.) Důchodci číslovka v hlavě dodnes utkvěla.
Ale popořádku.
Navštívit jedinou vesnici a poznat celý svět byl důchodcův nápad. Vstupenky zakoupila manželka ještě z domova a včera už z Dubaje objednávku potvrdila. S mírným předstihem asi deseti minut k hotelu dorazil řidič s téměř plným vozidlem. Volných sedaček bylo tak akorát pro nás dva.
Důchodce chtěl svět v kostce, půl kýžené krychle měl hned v minibusu. My dva jsme Evropané, zbytek z Asie, což odpovídá statistice. Evropa už není pupkem světa.
Řidič, jak nám později sdělil, je Pákistánec, někdo z Indie, možná Čína hovořící jedním z dialektů, také asi Malajsie.
Vůbec je třeba podotknout, že do Dubaje vozí peníze lidé nikoliv jen ze Západu. Svět se rychle mění, což z Evropy a Čech dobře vidět není.
Zjevně suchou krajinou se blížíme k zábavnímu parku. Nad roztodivné střechy ční do výše mřížové konstrukce pouťových atrakcí, kyvadla, padací věže i podoblačné řetízkáče.
Vystupujeme na parkovišti před vstupní bránou. Řidič nás velmi pečlivě upozorňuje na místo srazu v půl deváté u třetího kandelábru v řadě. Do té doby máme rozchod.
Důchodce očekával svět, našel stavitelské panoptikum. Začíná kroucenými báněmi obšlehlými z chrámu na Rudém náměstí a pokračuje napodobeninou egyptských svatyní z dob faraónů nebo Koloseem. Lze rozpoznat i Ištařinu bránu. Davy udivuje jedna kýčovitá pozoruhodnost za druhou, to celé umocněné na třetí.
Hlavní třída Světové Vesnice pohled ke vstupu do areálu
Aby se rentiér vymanil z chmurné nálady, změnil úhel pohledu. Global Village je především tržiště a prodávat na trhu důchodce vyloženě baví. Dalo by se říct, že je mimo mnohé jiné profík trhovec.
Znáte třeba trhy v Havlíčkově Brodě s velkou hromadou velmi pečlivě městským úřadem vybraných řemeslných stánků? Tak co do počtu prodejních míst Světová Vesnice vede nejméně sto ku jedné. Brod naopak předstihuje Dubaj kumštem místních výrobců.
Láska prý prochází žaludkem. Nejspíš úsloví platí i pro mezinárodní vztahy. Stánkaři s pouličním občerstvením se v Global Village hodně činí. Jako svého druhu velvyslanci s grily a pánvemi připravují národní pokrmy, aby vlast představili v nejlepším světle, přesněji v jejich případě ve skvělé chuti.
Důchodce ten si tedy vybral!
Tušil zradu, ne že ne, ale šel do exotiky po hlavě. Kdo ochutnal durian, ví své. Pro ty, kdo ovoce neznají, následuje pokus slovy sdělit, co se událo na jazyku a co v nose.
Ovoce bylo podáváno zmrzlé. Chuťové pohárky prohlásily, je to něco jako cukrový meloun, jak šmakem, tak i tuhostí, tedy oboje plně přijatelné.
Hlavní slovo si vymínil nos. Čichové buňky ihned výstražně zakvílely - tady něco docela dost divně smrdí. Mozek přispěchal na pomoc a usilovně pátral, k čemu dříve poznanému zápach připodobnit.
Nejtrefněji z mého osobního úsudku durian voní jako lehce zapařené v bavlněné plíně mírně počůrané i připrdlé mimino. Dal jsem tři čtyři sousta a durian letěl do koše.
Řada byla na manželce. Odmítla gastronomické experimenty a raději okukovala stánky s oblečením. Vyhlížela abáju, ale nakonec se přemohla a nic nekoupila.
Global Village prodejna tradičních koberců a šperků
Promenádovat se mezi stánky bylo čím dál tím složitější. Místní trhovci povětšinou nestojí za pultíkem, ale v před stánkem. Každého, kdo jde kolem, osloví.
Důchodce má pro tento prodejní způsob plné pochopení, protože na trzích v Telči, Třeboni či Krumlově jedná obdobně. Nejobtížnější je odhadnout, jakým jazykem turisté doma hovoří. Mnozí Korejci těžce snáší čínštinu. A Tchajwanci zase dávají najevo, že nejsou z Číny.
Zdejší zvyklosti jsou prosté. Na trhu se mluví na Evropany anglicky.
Národní stánky spojuje personál. Přesněji jeho vzhled. Bez ohledu na „zeměpisnou“ polohu stánku, třeba s holandskými sýry, mají prodavačky více či méně šikmé oči.
Výjimky se našly. Důchodce po setmění dostal hlad. V kazachstánském bistru vařila pro změnu boršč paní slovanského původu znalá ruštiny. Polévka v jejím provedení chutnala naprosto skvěle. I smetana byla i kousky správně prorostlého masa a kus chleba.
Padla tma a v Global Village se rozjely pouťové atrakce. Kolotoče, řetízkáče, natřásací či houpací, k tomu třeba pozoruhodné malé bagry pro děti i tatínky. Světová vesnice je také příkladná velepouť.
Důchodce v dubajském zábavním parku svět nepoznal, přesto natrefil na cosi, co doma v Čechách už dlouho nemáme.
Událost začala nenápadně. Na jednom konci lavičky před toaletou pro dámy seděl důchodce a na druhém místní mladík věkem ještě školák. Později prozradil věk čtrnáct let.
Kupodivu mládenec důchodce anglicky pozdravil a zeptal se odkud je.
Nejsem si úplně jistý, zdali měl představu, kam v Evropě Čechy patří, přesto zjevně usiloval pokračovat v rozhovoru na vysoké společenské úrovni.
Další dotaz byl na mé koníčky, tedy hobby. Začal jsem ze široka tím, co by mohlo kluka zajímat. „Dříve jsem létal s kluzákem,“ řekl jsem.
Mládenec hraje golf a možná fotbal, dozvěděl jsem se na oplátku.
Přihodil jsem současnou moji aktivitu čtenářům známou čínštinu.
Mladý Emiráťan mě okamžitě v tomto exotickém jazyce pozdravil dle čínských zvyklostí, dobrý den, jak se máte, já se mám také dobře.
Nebylo úniku, kluk hovořil čínsky velmi plynule. Nechtěl jsem českým důchodcům dělat ostudu, snažil jsem se, co to šlo.
Pak si na lavičku přisedla starší paní, zjevně k mládenci patřila. Vyzvídal jsem: „Matka, babička?“
Čínsky jsme se dobrali k správnému pojmu. Paní byla chůva, pocházela z Indonésie nebo Malajsie a neumí arabsky, hovoří anglicky. O mládence se stará od útlého dětství.
Důchodcova teorie je jasná. V Global Village si krátce popovídal s příslušníkem místní společenské elity, protože chůvu na prahu dospělosti ani v Emirátech nemá jen tak někdo.
V Čechách nám nechybí ani tak ropa, jako základ příjmu státu, ale do značné míry postrádáme ve veřejném prostoru vybrané způsoby kdysi bytostně vlastní vzdělané a vychované šlechtě.
Duby by se neměly trhat i s kořeny, protože na mýtině pak hodně dlouho roste jenom plevel.
Příště: Jedeme k moři a do minulosti Dubaje.
Součástí cestopisu je doprovodné video (1:50min) z Global Village.
S úctou a poděkováním za pozornost bývalý, jak už víte, horník, pomocný učitel, pan vedoucí obchodu a trhovec Jiří Macoun.
PS: Klopotnému hledání statí Důchodce v Dubaji se lze vyhnout nastavením „sledovat“ v záhlaví stránky.
Tip autora: Minulý díl, který rovněž zmiňuje dubajské způsoby, naleznete zde.
