Článek
Občasná upozornění tajné služby na růst extrémismu a podobných nálad či pnutí v občanské společnosti jsou mediálním výstupem práce tajných agentů-ochránců demokracie. Mají stejný dopad jako sdělení, že po dešti porostou houby.
Slabinou kontrarozvědné činnosti výše zmíněného úřadu je úzce vymezené zaměření. Výstupem není rozbor příčin společenského a politického vývoje, ale pouze sledování podvratných elementů typu atentátníků, vrhačů pum, dezinformátorů, vyzvědačů, manipulátorů a jiných nebezpečných jedinců i malých skupin.
Analýzy tajných služeb z principu nemohou odhalovat a popisovat neumětelství nejvyšších politických činovníků u moci jako hlavní příčinu vyhrocených nálad lidu. Šéf bezpečnostního úřadu by dostal padáka ještě dřív, než by si potrefení straníci zprávu dočetli do konce. Hledání odpovědi na otázku, proč významná část českých občanů opovrhuje vládními demokraty a ve skutečnosti i parlamentní demokracií jako takovou, není ze strany tajné služby vůbec uskutečňováno.
Trocha historie neuškodí.
Za každým převratem ve 20. století v Evropě stála vždy nízká úroveň politického umu mužů a žen u vlády, jedno jestli korunovaných hlav nebo zvolených demokratickým způsobem do čela země. Revolucionáři a diktátoři vlastně přicházeli k prostřenému stolu. Navíc zpravidla velmi nenápadně.
Adolf Hitler, Benito Mussolini, třeba i Jan Hus (jasně, ten nebyl z minulého století) nebo Klement Gottwald a mnozí jiní dokázali mistrovsky prodat své názory početným masám lidu. Neblahé následky věhlasu jejich učení jsou obecně známé.
Mistr Jan působivě upozorňoval na nepravosti církevních hodnostářů, prostý lid mu s nadšením naslouchal a pak se porval mezi sebou. Mussolini bojoval proti chudobě a za pravdu a vždy se považoval za socialistu. S podporou lidu dosáhl na veškerou moc ve státě.
Velmi podobně na tom byl i Adolf Hitler. Ten k myšlenkám zabezpečení přijatelného živobytí pro árijské dělníky přidal ještě obraz zlého nepřítele židovské víry a vizi získání velkého životního prostoru pro národ, pochopitelně jen německý. Myšlenky vůdce přitáhly četné přívržence, a což je naprosto příznačné, neprobudily k činům názorové odpůrce rodící se totální moci. Politické protivníky na domácí německé půdě porazil národní socialismus ve volbách, které proběhly podle platných zákonů.
Náš Klement Gottwald také bojoval za sociální spravedlnost, likvidaci buržoasie a kapitalismu vůbec. Českoslovenští demokraté před válkou soudruha bolševika nebrali příliš vážně. Když řečnil, tvářili se nejspíš znuděně, protože parlamentní bláboly a plky o školení v Moskvě, jak zakroutit krky domácí buržoasii, se jevily jednoznačně absurdně.
O pár let později si koncem února roku 1948 Klement Gottwald a jeho velmi početní přívrženci namazali, v duchu moskevského kurzu revolucionářů, demokraty na chleba. Vítězný únor nebyl klasickým převratem se střelbou. Českoslovenští demokraté naprosto selhali a nechali excelovat Stalinova emisara v podstatě ústavním postupem.
Společným jmenovatelem, o kterého se výše uvedení reformátoři promyšleně opírali, byla vždy všeobecná hmotná nouze širokých mas nebo řeči o ní.
Naši demokratičtí mocipáni, probuďte se!
Podhoubí revolty povstávající z bídy je přítomné i nadále, přestože moderní chudoba má jiný ráz než v dobách výše uvedených reformátorů - diktátorů. Není hladová (zatím), nemrzne (zatím), vlastní televizi, chytrý mobil, pračku, ledničku, platební kartu a více či méně ojeté auto se spalovacím motorem (zatím). Nebydlí v chatrči. Přesto je naštvaná. Čím dál tím víc.
Proč?
Cítí se odstrčeně a podvedeně. Předvolební proklamace a sliby jsou už desetiletí jen vějičkami k ošálení voličů. Po volbách propaganda parlamentních politických stran náhle neplatí nebo jen velmi omezeně.
Je třeba si také uvědomit, že žádný velký demokrat se nikdy nerekrutoval z bídných poměrů. Hitler i Gottwald byli naopak skutečnými proletáři. Podobných případů by se jistě našlo více. Postoj mnohých a dobře situovaných zastánců demokracie (i těch nejdnešnějších) je do značné míry obdobou přísloví: Sytý (povýšený) hladovému (znechucenému) nevěří.
Mussolini, Hitler a Gottwald vždy a za všech okolností hlásali vize všeobecného vzestupu lidu a spravedlnosti, nápravu nepořádků, kterých je v každé společnosti vždy dostatek, a podobná hesla. Okázale dávali najevo hlubokou starostlivost o blaho lidu, těch nejprostších ale početných.
Nápady a záměry současné vládní koalice jen navozují výrazný pocit, že dobře už bylo a lepší to nebude.
Jakou vizi představují představitelé naší současné české vládní moci?
Aktuální neúplný přehled je zhruba takový: Školné? Ano, přemýšlíme o tom. Daně zvýšíme, ale ne bohatým. Důchodcům nepřidáme, jsme sice zastánci platnosti ústavy, ale nástroj legislativní nouze je součástí právního řádu. Jo a vy, ve věku 30 až 40 let, vy už s důchodem nepočítejte, protože se nárokového věku vůbec nedožijete. A když ano, dostanete almužnu. Na hypotéku taky zapomeňte, protože za inflaci může někdo jiný. My ne. My šetříme a šetřit budeme, ať to stojí co stojí. Pochopitelně se úspory netýkají platů politiků. Poslanci jsou pilířem státnosti, bez nich by to nešlo. A že někdo z nás demokratických politiků čachruje s byty, pozemky a dotacemi nebo nepokrytě lže a mlží? Jsme právní stát, počkejte si 10 nebo 15 let na definitivní rozsudek, pak teprve hoďte kamenem. Zkorumpované zdravotnictví? Nesmíte věřit všemu, co se povídá. Mastné poplatky to už stejně brzy vyřeší. Dotace jen pro bohaté? A komu jinému by se měly poskytovat? Chudým? To by to dopadlo! Zmanipulované veřejné zakázky? Předložte důkazy! Že nechcete auto na baterky? Váš problém, choďte pěšky a nezapomeňte si zateplit barák. Rozbité silnice? Investovali jsme do rozvoje dálniční sítě hromady peněz, tak na co si neustále stěžujete. Že školáci neumí číst? Sami víte, děti jsou děti, tak to neházejte na politiky. A flašinet nejapností by mohl hrát dál.
Mediální nešikovnost současných demokratických straníků všech pohlaví u moci především hlásá jistotu nejistoty. Velká sociální, životní a mravní i duchovní prázdnota plodí s absolutní jistotou jen úpadek, rozvrat a na konec i revoluci.
Jestli bude převrat parlamentní nebo český sametový či jiný nezáleží na těch, co půjdou od válu, ale na rázu osobností, co jdou a přijdou po nich. Přijde kazatel nebo politický radikál? Tipněte si v anketě pod článkem.
V každém případě revoluce bude, protože historie využívá osvědčené cestičky už stovky let.
Jiří Macoun
autor knihy Ještě lepší dějiny Česka
