Článek
Nedávno jsem si znovu pustil pár dílů Mentalisty. Možná ho znáte – ten elegán Patrick Jane, co čte lidi jak otevřenou knihu a svými dedukcemi dostává vrahy do kouta. Zábavné, napínavé, skoro až detektivní romantika. Syn koukal se mnou. Byl nadšený televizní fikcí. Ptal se. Hodně se ptal.
A protože jsem mu to nedokázal dostatečné vysvětlit, začali jsme společně pátrat a našli něco, co nám přišlo až děsivé. Ne, není to telepatie. Ani šestý smysl. Je to obyčejná technika, které se říká chladné čtení (cold reading). A i když může vypadat jako nevinný trik, ve špatných rukou dokáže nadělat spoustu škody.
Jak funguje tahle „magie“?
Chladné čtení je soubor triků, pomocí kterých o vás člověk zjistí víc, než by měl – aniž by vás kdy předtím viděl. Funguje to na několika principech:
- Obecné výroky, které sedí na každého („Máte pocit, že vás lidé ne vždy chápou, že?“),
- Odečítání řeči těla,
- Postupné testování a oprava výroků podle reakcí,
- A především konfirmační zkreslení – náš mozek totiž chce, aby to sedělo.
Sami si vybíráme jen to, co nám z výkladu zrovna pasuje, a zbytek ignorujeme. A když ještě věříme, že druhý má nadpřirozené schopnosti, jsme polapeni. Doslova jsme otevřená kniha, ale tak nějak vlastním přičiněním.
Kde se to zneužívá?
Tady už přestává legrace. Když jsem hledal konkrétní příklady, trochu mě zamrazilo:
- Podvodní věštci vám za nemalé peníze odstraní „kletbu“ – kterou samozřejmě předtím odhalili pomocí chladného čtení.
- Falešná média tvrdí, že mluví s vaší zesnulou babičkou, ale přitom jen loví informace z vaší řeči a obličeje.
- Někteří terapeuti nebo koučové místo opravdové pomoci aplikují manipulativní rétoriku – což může vést k falešnému pocitu porozumění, ale žádnému posunu.
- Marketing a prodej – ano, i tam se dá chladné čtení použít. Třeba když vám někdo „rozumí“ natolik, že odcházíte s robotickým vysavačem, který jste ani nechtěli.
A co mě dostalo nejvíc? Existují případy, kdy byly lidé chladným čtením přesvědčeni, že jsou nemocní, že je někdo proklel, nebo že jim hrozí neštěstí – pokud si samozřejmě nezaplatí za „očistu“.
Proč to tolik lidí nepozná?
Protože to vypadá chytře. Lidský mozek miluje vzory, smysl, řád. Když někdo vypadá, že „nás čte“, cítíme se pochopeni. A někdy je to až příliš lákavé. Navíc: chladné čtení v televizi vypadá jako úžasný dar. Jenže tam má hlavní hrdina scénář a střihače. V reálném světě to většinou vede k manipulaci a ztrátě důvěry – někdy i peněz.
Dá se tomu bránit?
Asi nejlíp tak, že o tom víme. Já osobně si teď dávám větší pozor na všechny ty „kouče“, „čarodějky“ a „duchovní průvodce“. A vlastně i na některé „komunikační experty“. Pokud vám někdo říká obecné pravdy jako kdyby vám viděl do duše, je dobré si položit otázku: Není to jen dobře naučený trik?
Neříkám, že každý, kdo je přesvědčivý, je podvodník. Ale když něco vypadá jako magie a nemá to žádné logické vysvětlení, většinou to není magie. Je to psychologie. A často i byznys.
Chceme věřit
Kdyby Mentalista existoval doopravdy, nejspíš by ho zaměstnala televize, ne policie. Reálně by si vydělával na živobytí tím, že by lidem za pětistovku říkal: „Máte v sobě hluboký smutek, ale zároveň touhu něco změnit…“ A oni by mu věřili. Protože my věřit chceme.
Tak buďme vděční za fikci. A o to opatrnější v realitě.
Zdroje a inspirace:
