Článek
SEMINÁŘ K.O.C.O.U.R.: Od Bezzubky k Dentálnímu kapitalismu
Přednášející: Doc. Snaživec
Vážení přátelé, badatel prof. Korektní nám ve své knize (viz. odkaz na výňatek z knihy níže) otevřel dveře do intimního světa dětské dásně. Jeho srovnání dětí s drakem Bezzubkou je biologicky fascinující, ale to, co nás zajímá nejvíce, je ekonomický model, který na tomto „pískovišti v ústech“ vybudoval.
1. Zapomenutá Cimrmanova metoda: „Liptákovská zubní akcie“
Jára Cimrman v Liptákově narazil na stejný problém jako kolega Korektní: děti jsou sice malé, ale v otázkách financí neúprosné. Cimrman tehdy vymyslel metodu „Biologické měny“.
Mistrova úvaha: Cimrman tvrdil, že mléčný zub je jediný legální způsob, jakým může dítě emitovat vlastní peníze.
Zapomenutý vynález: Aby ušetřil na výkupném, založil v Liptákově „Záložnu u Horní dásně“. Dítě nedostalo minci hned, ale obdrželo „Zubní list“ (akcii).
Záložna
Dividendy: Pokud dítě prokázalo, že si zbytek chrupu čistí (kontrola probíhala Cimrmanovým patentovaným „lízačem plaku“), byla mu vyplácena dividenda ve formě lněných semínek nebo vteřiny na Mistrově šlapacím kole.
Exportní úspěch: „Lízač do každé rodiny“
Mistr si byl vědom, že ne každé dítě může dojít do Liptákova na kontrolu, a proto vyvinul cestovní a domácí modely.
Model „Vídeňská krasavice“: Malý, kapesní lízač v perleťovém pouzdře, který rakouské matky používaly v operetních lóžích, aby zjistily, zda si jejich ratolesti zaslouží cukrátko o přestávce.
Zásilkový obchod: Cimrman využíval tehdejší c. k. poštu tak efektivně, že balíky s označením „Pozor, nekousat – křehké!“ tvořily v roce 1909 celých 15 % objemu přepravy na trase Liptákov–Budapešť.
Pedagogický teror na dálku: K domácím lízačům se dodávaly i „Sankční formuláře“, které rodiče vyplňovali a zasílali zpět do Záložny v Liptákově, načež jim byly obratem poštou zasílány dividendy (nebo dopisy s výstrahou).
Lízače plaku
2. Tři etapy podle K.O.C.O.U.R.u (Revize kapitoly "Zoubková víla v akci")
Docent Snaživec identifikoval, že profesor ve své knize nevědomky zrekonstruoval Cimrmanův „Vývojový diagram čelisti“:
I. Etapa (Mystická): Cimrman ji nazýval „Období naivního sběru“. Víra v zoubkovou vílu je v podstatě raná forma náboženského socialismu – dary padají z nebe (respektive zpod polštáře).
II. Etapa (Podezřívavá): Zde dochází k tzv. „Detektivnímu pnutí“. Dítě zjišťuje, že víla má nápadně stejné písmo jako tatínek a používá stejné mince z místní pekárny.
III. Etapa (Kapitalistická): Vrchol Cimrmanovy vize. Dítě jako makléř. Dotaz na „Daguerrotypii chrupu a potvrzení o původu“ je esencí moderního byznysu.
3. Fenomén „Bezzubka“ a genetická odolnost
Prof. Korektní uvádí, že jeho děti mají zuby „otužilé“. Cimrman věřil, že zuby lze otužit podobně jako organismus – doporučoval dětem kousat do žulových kostek v lomu, aby se dásně „přestaly bát“. Kolega zvolil modernější cestu motivace zmrzlinou, což je v podstatě tepelný šok naruby.
Otužování zubů
4. Investiční horizont: Protéza jako penzijní pilíř
Závěr studie pana profesora o tom, že mu synové jednou zaplatí protézu, je přesně to, co Cimrman nazýval „Rodinnou recyklací vápníku“.
„Investuj do dětského řezáku, vrátí se ti to ve stáří v podobě kvalitního skusu,“ napsal Cimrman ve svém spisu „Moudrost starého dravce“.
Následuje otrávená reakce prof. Korektního
Vážený kolego Snaživče,
děkuji za váš podnětný, byť poněkud romantizující pohled na mou rodinnou praxi. Nicméně jako rodič profesionál se musím rázně ohradit proti vašemu tvrzení, že v mém postupu hrála roli jakási „nevědomost“ či „šťastná náhoda“.
Moje metoda dentální výchovy není plodem intuice, ale přímou aplikací poznatků z vědecké studie badatelské skupiny DJC a zejména z proslulého semináře Ladislava Smoljaka s titulem „Zuby, pohroma huby“.
Jako badatel K.O.C.O.U.R.u jsem pouze přenesl Mistrovy tragické zkušenosti do moderního kapitalistického rámce, abych své syny ušetřil osudu vechtrů z počátku století.
SEMINÁŘ K.O.C.O.U.R.: Od anestetické lopaty k sádrové drti
Přednášející: Prof. Korektní
Vážení přátelé, pozdržme se u dentistického tématu, které Cimrman zpracoval ve své pesimistické příručce Zuby, pohroma huby. Zatímco kolega Snaživec vidí v mém „obchodu se zuby“ merkantilismus, já v něm vidím preventivní psychoterapii.
1. Eliminace „Pekárkova syndromu“ (Strach jako motor)
Cimrman ve své praxi narazil na fenomén strachu, který nejlépe ilustruje případ vechtra Pekárka z Kunčic. Pekárek se zubaře bál natolik, že jej Cimrman musel:
- Vytahovat za límec z úkrytu pod podlahou vechtrovny.
- Pronásledovat kilometr podél pešuňku a následně po střechách vagónů jedoucího vlaku.
- Extrahovat mu špičák na tenderu lokomotivy až za pomoci lokálního anestetického účinku topičovy lopaty.
Moje metoda finančních prémií za zdravý chrup je tedy přímou negací Pekárkova strachu. Zatímco vechtr naskakoval do vlaku, aby zubaři unikl, moji synové naskakují do vlaku kapitalismu, aby k němu (pro bonusy) včas dojeli.
2. Teorie „Ústních paznehtů“ a genetická realita
Cimrman ve svém rouhačském úvodu vytýkal Stvořiteli, že zuby obdařil nervy. Navrhoval, aby zuby byly z necitlivé rohoviny (jako kopyto či kravský roh), které by se neustále obrušovaly a dorůstaly jako nehty.
- Domácí aplikace: Když ve své knize uvádím, že moji synové jsou jako drak „Bezzubka“, odkazuji tím na Cimrmanovu vizi necitlivého agregátu. Pozdní růst zubů u mých dětí nebyl vadou, ale Cimrmanovským pokusem o „zubní kopyta“, která se v dásni teprve kalila.
3. Materiálová slepá ulička: Proč nevyplácím v hliníku?
Cimrman v hledání náhrad neuspěl. Jeho ocelové zuby byly těžké a „ocelový úsměv“ nepůsobil vlídně. U hliníkových protéz s alpakou zase vznikal elektrický článek, kvůli němuž uživatelům v noci svítilo z úst (což sice umožňovalo číst v posteli, ale děsilo to vnoučata).
Slepá ulička - svítící protéza
Z těchto nezdarů jsem vyvodil, že nejlepší investicí je vlastní sklovina. Proto synům neplatím za odevzdaný materiál (zub), ale za jeho udržitelnost (zdravý stav potvrzený zubařem). Vyhýbám se tak osudu přednosty stanice v Benešově, Jaromíra Duška.
4. Varování před akcí „Veselý železničář“
Cimrmanova sádrová protéza pro 750 železničářů při návštěvě císaře v roce 1907 skončila katastrofou. Při pokusu promluvit se náhrada změnila v bílou kaši a sádrovou drť, kterou přednosta poprskal mocnáře.
Závěr prof. Korektního: Můj kapitalistický model extrakce zubu za 20 Kč zamezuje vzniku „sádrových úsměvů“. Děti vědí, že za sádrovou drť bonus nebude.
Závěrečné slovo oponenta: Kolego Snaživče, děkuji za uznání, ale příště prosím hledejte kořeny mých činů v anestetické lopatě Jeronýma Eugenia Pavelky a v Cimrmanově příručce Zuby, pohroma huby. Tam leží skutečná pravda o mém otcovství.
Tímto děkuji badatelské skupině DJC za přínos světu. Zejména mně.
Zpracoval a přeháněl: doc. Snaživec (Robert Pavelka)
Oponoval a korigoval: prof. Korektní (Jiří May)
Certifikát
