Článek
Když jsme se s manželem pustili do rekonstrukce bytu, byla jsem nadšená. Nová kuchyň, moderní obývák, krásná koupelna… A hlavně – všechno bude sladěné do posledního detailu. Přece vím, co se k sobě hodí! Barvy, materiály, drobné nuance odstínů, které promění domov v dokonalou harmonii. Jenže jsem zapomněla na jeden drobný problém.
Žiju s chlapem.
„Tak co říkáš na tuhle krémovou dlaždičku do koupelny?“ zeptala jsem se nadšeně, když jsem mu ukazovala vzorky.
„Jo, ta světle hnědá je pěkná,“ pochválil můj výběr.
Světle hnědá?! To nemyslí vážně. Zhluboka jsem se nadechla. „Není světle hnědá. Je krémová.“
„Krémová? Jakože… na dortu?“ nechápal.
„Ne, jakože krémová, béžová, něco mezi smetanovou a jemně nažloutlou.“
„Takže… světle hnědá,“ zopakoval.
V tu chvíli jsem věděla, že tohle bude těžší než diplomová práce.
Je to marný, je to marný, je to marný
Další rána přišla, když jsme řešili obývák. Chtěla jsem decentní šedohnědou, něco mezi taupe a cappuccino. Ukázala jsem mu vzorník.
„To je stejný!“ konstatoval.
„Ne, není! Tenhle odstín je víc do šeda, tenhle má teplejší tón, tenhle má kapku hnědé…“
Vypadal, že mu právě došlo pivo. „A není to prostě šedá?“
Není. Ne. Nikdy.
Vrchol přišel, když jsem mu ukázala lososovou a okrovou a čekala, že pozná rozdíl.
„Tak co myslíš?“ ptám se.
„To je taková… červenooranžová, ne?“
Vyhrkly mi slzy. Smíchu. Zoufalství. Vztekle jsem katalog zavřela.
„To je jako kdybys mi ukázala tři auta a řekla: vyber si! A já bych na ně koukal a viděl jen auta. To prostě nejde,“ pokusil se o obhajobu.
Dala jsem mu poslední šanci s ložnicí
„Dobře, jakou barvu bys vybral do ložnice?“
Chvíli přemýšlel a pak se rozzářil. „Modrou! Takovou tu… hezkou modrou.“
Modrá. To je alespoň jednoznačné. Jenže když jsem mu ukázala vzorkovník od jemně azurové po hlubokou safírovou, zase se zasekl.
„To je nějaký podvod,“ brblal.
Vzdala jsem to. Barvy už budu řešit sama. A jestli se ho někdy zeptám na názor, bude to otázka ve stylu: „Líbí se ti tahle, nebo tahle světlejší verze?“
Už se těším na fázi vybírání dekorací. To bude ještě jízda.
Příběh je inspirován rozhovorem s kamarádkou, které jsem si stěžoval, jak to mám těžké s manželkou při rekonstrukci panelákového bytu.
