Článek
Tak je to tady. Byt jsem vystěhoval, klíče předal firmě a naštval sousedy. Co se dá dělat. To je prostě život.
Bydlím v pátém patře a přímo pod námi už druhý měsíc probíhá totální rekonstrukce. V dalším bytě mění dlažbu. Také ve čtvrtém patře. Včera mě zastavila sousedka ze druhého podlaží: „Jé, vy taky přestavujete. To je fajn. Bála jsem se reakce sousedů. My to spustíme v dubnu.“ Poděkoval jsem za informaci a zavzpomínal na dobu, kdy jsem se nastěhoval.
Sotva jsem vymaloval a vyměnil kuchyň, začala rekonstrukce v bytě nad námi. Po jejím skončení jsem mohl malovat znovu a můj čerstvě narozený syn z toho málem dostal psotník. V krátkém čase pak proběhly rekonstrukce v několika dalších bytech. Nestěžoval jsem si, ale v hlavě mi pořád znělo: „Karma je zdarma. Jednou vám to někdo oplatí.“ No a je to tady.
V komentářích u prvního článku, kde popisuji „klady“ umakartového jádra, mi jedna paní napsala, že po vybourání příček měla největší záchod v Čechách. To mě natolik zaujalo, že jsem se šel podívat do vybouraného bytu. Tvrzení se ukázalo jako naprosto přesné. Tak velký záchod nemají ani na Pražském hradě.
Byt působil velmi vzdušně. Takovou toaletu bych si jednou přál. Možná by se tam vešlo i minigolfové hřiště. Sice nevím, jak bych z mísy odpaloval, ale to víte, jsem chlap. Můžu mít různé praštěné sny. Taky mě napadlo umístit hned vedle bar a před sebe stěnu s obří televizí. Na druhou stranu malou lednici… No dobře, dobře. To už přeháním. Tak bez lednice.
A teď trochu vážně. Je to opravdu králíkárna. Babička měla čtyřpatrovou, takže vím, o čem mluvím. Jen místo pletiva jsou tu okna. Chvíli jsem stál uprostřed bytu a říkal si: „Jak tu můžeme všichni bydlet? Pár metrů čtverečních betonu a záchod. To jsem to dopracoval.“ Chvíli jsem litoval sám sebe, a nakonec si uštědřil několik mentálních políčků: „Máš kde bydlet, tvá žena a děti taky. Co chceš víc? Stojíš tu a lituješ se! Jsi tur domácí.“ To mi velmi pomohlo.
Přepnul jsem na manželčino: „Už se těším, jaké to bude krásné a nové.“ Najednou to už tak temně nevidím. Půjčku sice budeme splácet deset let, ale co. Máme tři děti, třeba se o nás pak postarají.
Zdroje a další indormace:
