Cimrman a Pražské jaro: Jak zapomenutý génius (ne)zreformoval Československo

Jára Cimrman, geniální mysl, která radila inženýrům v NASA, se ani v Americe nemohla odpoutat od myšlenek na svou rodnou zemi. A právě v šedesátých letech dostal nápad, který mohl změnit běh dějin. Zůstalo však jen u pokusu.

Cimrman se pokoušel zůstat v pozadí, jako obvykle. Když však sledoval dění v Československu, začal přemýšlet, jak by mohl přispět k reformám. Svými kontakty v NASA se dostal až k americkým diplomatům, kteří mu prý nabídli podporu. Cimrman však nebyl člověk, který by hledal přímou konfrontaci. Místo toho vsadil na kulturní revoluci. Plánoval vytvořit nové divadlo v Praze, kde by se hrály jeho zapomenuté hry a ve kterých by se na jevišti diskutovalo o svobodě a demokracii.

Jeho plán? Pražské jaro. Reformní hnutí, které mělo přinést větší svobodu slova, reformy ve vládě a možná i demokracii. Cimrman prý dokonce vymyslel slogan „Socialismus s lidskou tváří“, ačkoliv se o tom nikdy nezmínil. Podle něj to bylo „příliš zřejmé“.

Bohužel, jak už to bývá, sovětský vůdce Leonid Brežněv mu do tohoto brilantního plánu hodil vidle. Doslova a do písmene. Cimrman plánoval sérii her, které by inspirovaly lidi k obraně jejich práv. V jedné z nich představoval zajíc Československo, které se opatrně pokouší najít své místo na světě. Jenže namísto kulturní revoluce přišla invaze vojsk Varšavské smlouvy a Brežněv Cimrmanovy plány doslova převálcoval tanky, aniž by se obtěžoval zajít na jeho divadelní premiéru. Což je škoda, protože měl alespoň šanci pochopit, proč zajíček zůstal sám ve své jamce.

Ale i tady Cimrman zasel semínko. Inspiroval obyčejného člověka, jménem Pupák, který z jeho divadelního návrhu vytvořil dnes již zapomenutou pohádku: „Zajíček je ve své jamce, je v tom sám.“ Pupák prý vnímal zajíčka jako alegorii na československou situaci. Malý národ, který se ukryl ve své jamce, bez podpory ostatních. Zajíček v Pupákově pohádce byl sice statečný, ale nešťastný. Marně čekal, že ostatní zvířátka z lesa mu přijdou na pomoc. Nakonec se ocitl ve své jamce úplně sám, zatímco nad jeho hlavou pochodovali sovětští medvědi a velcí silní vlci Brežněvovy gardy. Pohádka tak skončila spíše pesimisticky. Jako všechny pohádky z Cimrmanovy ruky.

Ačkoliv tedy Cimrmanův plán na kulturní reformu Pražského jara nevyšel, jeho inspirace a myšlenky přežily, byť v podobě zapomenuté pohádky o osamělém zajíčkovi. Dodnes můžeme přemýšlet, co by se stalo, kdyby Cimrmanovo Pražské jaro nebylo přerušeno tanky. Možná by dnes byl Pražský zajíc symbolem svobody. Místo toho, jak sám Cimrman s hořkým humorem poznamenal: „Teď jsme všichni ve své jamce.“

Cimrmanův „divadelní plán“ sice nevyšel, ale myšlenka o divadle jako nástroji svobody a myšlení však nezmizela. Naopak. Inspirovala dva muže, kteří se s Cimrmanovým odkazem setkali právě prostřednictvím pohádky o zajíčkovi v jamce. Těmito muži byli Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.

Smoljak a Svěrák byli fascinováni Cimrmanovou osobností a jeho „zapomenutými“ hrami. V Pupákově pohádce o zajíčkovi zahlédli geniální alegorie na situaci v Československu a zároveň symbol potlačené touhy po svobodě. Rozhodli se proto Cimrmanův odkaz oživit a založit divadlo, které by se věnovalo právě jeho dílu.

A tak se v roce 1967, rok před osudným srpnem, zrodilo Divadlo Járy Cimrmana. Jeho zakladatelé si dali za cíl představit světu geniálního, leč zapomenutého českého vynálezce, filozofa a dramatika Járu Cimrmana a jeho dílo. První představení s názvem „Akt“ se konalo 4. října 1967 v Malostranské besedě v Praze.

Divadlo Járy Cimrmana se brzy stalo kultovní záležitostí. Jeho hry, plné humoru, satiry a inteligentních narážek, si získaly obrovskou popularitu a dodnes baví diváky všech generací. Ačkoliv se Cimrmanův sen o divadle jako nástroji změny nenaplnil, jeho odkaz žije dál právě díky Divadlu Járy Cimrmana.

Zajíček v jamce jako symbol

Motiv zajíčka v jamce, který se objevil v Cimrmanově plánu na kulturní reformu Pražského jara a následně v Pupákově pohádce, se stal symbolem osamělosti a touhy po svobodě. I když se Cimrmanův původní záměr nezdařil, tento symbol zůstal v povědomí a dodnes může sloužit jako připomínka důležitosti svobody a odvahy postavit se za své přesvědčení.

Dopis Járy Cimrmana Brežněvovi z 25. srpna 1968. Nalezeno v archivu KGB.

Vážený soudruhu Brežněve,

píši Vám s nejvyšší úctou a údivem, který bych očekával spíše při spatření létajícího jelena v podzemí nebo vidle plující po moři. Před několika dny se totiž stalo něco, co si žádá Vašeho vysvětlení, neboť má zvídavost a touha po vědění nedá spát ani tak skromnému badateli, jako jsem já. Na našich silnicích a ve městech se objevila spousta vojenských vozidel nesoucích vlajky států Varšavské smlouvy. Nejspíše mi uniklo nějaké důležité oznámení, jelikož si nepamatuji, že by Československo zvalo tak početnou delegaci.

Z doslechu jsem pochopil, že důvodem Vaší návštěvy je „kontrarevoluce“, kterou jste přijeli zažehnat. Nemohu si však pomoci, ale co to vlastně znamená? Kontrarevoluce? Revoluci, která se vynoří zpět na začátek? Revoluci, která si to rozmyslela a vydala se opačným směrem? My zde v Československu jsme totiž v roce 1968 spíše než revoluce zakládali na inovacích a kulturním pokroku. Představte si divadla, diskuse o svobodě slova, a dokonce, jak jsem slyšel, několik vynikajících návrhů na reformu socialistického systému. A to vše bez jediného výstřelu! Nejspíš jsme skutečně vynalezli revoluci naruby, kde místo chaosu a násilí přinášíme mír a rozvoj. Je to tento nový druh kontrarevoluce, který jste se rozhodli přijet zastavit?

Omlouvám se, pokud je má úvaha příliš jednoduchá, ale pokouším se pochopit, jaké nebezpečí vidíte v našich debatách o svobodě a demokratizaci. Možná se v tom ukrývá nějaký hlubší ideologický důvod, na který jsem, v rámci svého bádání o paralelních vesmírech, zatím nenarazil. Mohl byste mi tedy, prosím, laskavě objasnit, co si máme představit pod tímto záhadným pojmem „kontrarevoluce“ a jakým způsobem ohrožuje stabilitu našeho socialistického bratrství?

Velmi by mě potěšilo, kdybyste si našel chvíli mezi důležitými státnickými záležitostmi, abyste mi mohl tento pojem vysvětlit. Možná by nám to pomohlo lépe pochopit důvody, proč vaše tanky drtí nejen naše silnice, ale i naše naděje na pokrok.

S přátelským pozdravem a v očekávání Vaší odpovědi, která jistě přinese světlo do této záhady,

Jára Cimrman

P.S. Doporučuji navštívit naše divadlo, kde jsme připravili hru „Zajíček je ve své jamce“. Možná Vám osvětlí, jak se cítíme po Vašem příjezdu.

Použité zdroje: