Článek
Pamatujete si na „kamaráda“, který s vámi vždy sdílí nové životní úspěchy, ale mezi řádky vám jemně naznačuje, jak jste nedosáhli zdaleka tolik jako on? Nebo „kámošku“, co vám vždy řekne pravdu, ale ta pravda vás vždy zabolí? To jsou oni – frenemies, přátelé, kteří nejsou úplně na vaší straně.
Termín frenemy je geniálním spojením slov „friend“ a „enemy“ a dokonale popisuje ten zvláštní mix přátelství a nepřátelství. Vztah, který se tváří jako přátelský, ale skrývá v sobě špetku žárlivosti, rivality, nebo dokonce manipulace. Pojďme se podívat, jak se taková „přátelství“ projevují a jak se s nimi vypořádat.
Když kompliment není kompliment
„Ty jsi fakt dobrá, jak se vůbec zvládáš starat o rodinu a vypadat takhle… no, prostě upraveně?“ Pokud vám tohle někdo řekne, možná si pomyslíte, že vás chválí. Ale počkejte, je v tom přece jen nádech pochybnosti. Frenemy jsou mistři ve skrytých urážkách, které znějí jako komplimenty. Dokáží vám pochválit nový účes, ale pak přidají něco ve stylu: „Na tu barvu bych si ale já netroufla, víš, vypadala bych jako strašák.“ Dlouhá léta jsem si myslel, že jsem jen přecitlivělý. Ale pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem začal po těchto „komplimentech“ pociťovat lehkou hořkost v ústech.
Soutěž o všechno
Pamatuji si svého bývalého spolužáka/kamaráda, kterého bych dnes označil přesně za frenemyho. Byl to ten typ člověka, co se s vámi přátelí, ale vždy musí být o krok napřed. Koupíte si nové auto? On má nové a lepší. Povede se vám v práci? „No jo, já jsem teď taky dostal přidáno, vlastně už po třetí.“ Frenemyho základní vlastnost je, že váš úspěch bere jako svou osobní výzvu. Nikdy nemůže být jen rád za vás, musí být lepší. A ještě vám to nenápadně připomene.
Jednou, když jsem si konečně pořídil vysněné horské kolo, přišel a povídá: „To je hezké, ale víš, že dnes už jsou lepší modely? Já jsem si právě objednal jeden nový, o kterém jsi asi neslyšel.“ Někdy jsem si říkal, jestli není náhodou zaměstnaný jako testovací jezdec.
Jak poznáte frenemyho?
- Podpora, která bolí: Frenemy vás sice podporuje, ale vždy u toho jemně zpochybní váš úspěch. „To je fajn, že sis našel přítelkyni. Ale víš, holky tvého typu jsou obvykle dost náročné.“
- Neustálá soutěž: Musí být lepší, rychlejší, úspěšnější. Ať už jde o pracovní povýšení nebo nový dům, vždy se vás snaží trumfnout.
- Skrytá kritika: Frenemy se snaží být laskavý, ale vždy mezi řádky najdete něco, co vás bodne. „Tahle košile ti fakt sluší! A navíc zakryje ta kila, co jsi přibral, že?“
- Chameleonské chování: Když jste spolu, frenemy je nejlepší přítel. Ale za vašimi zády dokáže mluvit jinak. V jednom momentu vás chválí, v druhém přehodnocuje, jak „šťastný člověk by byl ve vaší situaci“.
Jak s frenemies naložit?
Člověk si často uvědomí, že má frenemyho, až když už je příliš pozdě a cítí, že ho tyto „přátelské“ vztahy vysávají. Takže, co s tím? Otevřený rozhovor není vždy nejlepším řešením. Frenemies jsou mistři manipulace a často vás dokáží přesvědčit, že jste prostě jen příliš citliví. Většinou je nejlepší se těmto lidem postupně začít vyhýbat. A když už s nimi musíte jednat, buďte na pozoru. Ne všechny přátelské úsměvy jsou opravdové.
Můj bývalý spolužák nakonec skončil jako šéf v konkurenční firmě. Jsem za něj rád. Sice mu to nikdy neřeknu, ale jednou mě opravdu nakopl k tomu, abych se zlepšil. Nejen ve své práci, ale hlavně v tom, abych si vybíral skutečné přátele. Frenemy vás totiž dokáže naučit jednu důležitou věc. Co vlastně přátelství opravdu znamená.
Tak co, máte i vy ve svém okolí nějakého frenemyho?
Zdroje:
