Článek
Nedávno jsem na to myslel, když mi zedník boural umakart. Stál jsem tam jako trouba a pozoroval ho. Čekal jsem na jeho předáka. On měl v ruce kladivo, já měl v ruce kafe. Než jsem dopil, zmizela půlka jádra. Upřímně? Fascinovalo mě to. Nevím proč, ale uklidňuje mě pohled na pracujícího člověka. Ovšem pracujícího člověka to většinou…“neuklidňuje“.
„Jak to děláte, že to jde tak snadno?“ ptám se.
„Používám mozek,“ pokrčí rameny a mrskne další ranou do umakartu, který se s duněním poroučí k zemi. Nejspíš si představuje, že mlátí do mě.
Používám mozek. Prostá věta, co mi v hlavě zůstala celý den. Protože je to pravda. Můžete být dělník, vědec nebo ajťák, ale když přestanete používat mozek, jste v háji.
Ale když už jsme u těch profesí. Kdo je pro společnost důležitější? Chlap, co postaví dům, nebo ten, co v něm vymyslí teorii relativity?
Představte si, že Einsteinovi teče kohoutek. Neřešil by zakřivení časoprostoru, ale jak sehnat instalatéra, který to spraví dřív, než mu vytopí kuchyň. I když nutno podotknou, že jeho první manželka mu pomáhala s výpočty i sháněla instalatéra. To je dokonalý příklad inteligentní pracující. Nebo dokonalé manželky?
Člověk vymyslel internet, ale jiný člověk musel položit kabely, abyste se k němu vůbec dostali. A pak je tady třetí člověk, který vám přijde spravit modem, když se rozhodne stávkovat. Všichni jsou důležití.
Bez dělníka by Einstein neměl střechu nad hlavou. Bez Einsteina by dělník neměl teorii relativity. A beze mě by moje manželka neměla koho popohnat, když se rozbije pračka.
Na druhou stranu, jsou tu ta 2 % nepraktických géniů, kteří posouvají lidstvo kupředu. Bez nich bychom neměli antibiotika, létání do vesmíru nebo třeba obyčejné žárovky. Nezvládnou možná přivrtat poličku, ale jejich nápady mění svět.
Abychom jim nekřivdili. Někdy jejich nešikovnost pramení z toho, že jim prostě běží mozek jinde. Nám jede mozek na jedničku a někdy na dvojku. Oni mají automatickou, osmistupňovou převodovku. Zatímco já bojuju s poličkou, oni přemýšlí, jak dostat člověka na Mars. Možná neumí vyměnit pojistky, ale rozluští tajemství černých děr. A přiznejme si – svět potřebuje i ty, kteří se dívají dál.
A pak jsou tu ti chytří pracující. Ti, co sice nevyvinou lék na rakovinu, ale když něco opravují, vymyslí způsob, jak to udělat rychleji a lépe. Není to jenom o rukách, je to i o hlavě.
A právě dnes, kdy svět čelí krizím všeho druhu – energetické, ekologické i společenské – je tahle rovnováha důležitější než kdy dřív. Potřebujeme chytré mozky, kteří umí vymyslet řešení, ale stejně tak ty, kteří se nebojí vyhrnout rukávy a ta řešení uvést do praxe. Bez spolupráce těchto dvou světů bychom jen přešlapovali na místě.
Občas si říkám, jakou cestu si zvolí moji synové. Jeden den chtějí být astronauti, druhý den YouTubeři a třetí den nevědí vůbec nic. Vlastně jim to nezávidím – svět se mění rychleji než kdy dřív. Stačí, aby se jednoho dne rozhodli správně – nebo alespoň ne úplně blbě. Ať už budou pracující inteligenti nebo inteligentní pracující, hlavní je, aby používali mozek.
Tak co je lepší? Být inteligentní pracující, nebo pracující inteligent?
Asi je nejlepší být trochu obojí. Protože na konci dne, když se zasekne zámek ve dveřích, nepotřebujete filozofovat. Potřebujete kladivo, mozek a odvahu bouchnout. A to platí v práci i v životě.
