Článek
První stopy islámu na Krymu lze vysledovat až do 13. století, kdy mongolské výboje vedly ke vzniku Zlaté hordy. V rámci tohoto mocného státního útvaru se Krym stal samostatnou administrativní jednotkou – ulusem. Islamizace poloostrova však nabrala na intenzitě až za vlády chána Uzbeka (1312-1340), kdy se islám, konkrétně jeho sunnitská větev, stal oficiálním náboženstvím Zlaté hordy.
Zlatá horda se sice rozpadla v roce 1502, ale Krym se již ve 30. a 40. letech 15. století vydělil a vznikl Krymský chanát. Tento nový stát, v jehož čele stála dynastie Girejů, se stal posledním přímým nástupcem Mongolské říše. Islám zůstal oficiálním náboženstvím, přičemž významnou roli v jeho šíření sehráli súfijští misionáři. Krymský chanát se vyznačoval nejen svou muslimskou identitou, ale také pozoruhodnou tolerancí vůči jiným náboženstvím. Pravoslavní křesťané, židé a další menšiny mohli svobodně praktikovat svou víru. Dokonce i někteří chánové projevovali úctu k pravoslavným tradicím. Tato náboženská tolerance však neznamenala úplnou nezávislost. V roce 1475 se Krymský chanát dostal pod vliv Osmanské říše, což ovlivnilo jeho zahraniční politiku a posílilo postavení islámu. Přesto si krymští Tataři zachovali určitou autonomii a nadále rozvíjeli svou kulturu a náboženský život.
Konec 18. století přinesl pro Krymský chanát zásadní zvrat. V roce 1783 byl anektován Ruským impériem, což spustilo vlnu emigrace muslimského obyvatelstva do Turecka. Krymští Tataři se ocitli v nové situaci, kdy jejich podíl na celkové populaci poloostrova výrazně klesl.
Druhá polovina 19. století znamenala pro krymské Tatary období národního obrození. Ismail Gaspirali (Gasprinskij), zakladatel krymskotatarského národního hnutí, sehrál klíčovou roli v tomto procesu. Jeho noviny „Terdžiman“ se staly platformou pro šíření myšlenek a posilování národní identity.
20. století přineslo krymským Tatarům další zkoušky. V rámci sovětské politiky korenizace byla sice zřízena Krymská autonomní sovětská socialistická republika, ale zároveň se rozpoutaly stalinské represe. Krymští Tataři se stali obětí masových deportací, které vyvrcholily v roce 1944, kdy bylo přes 180 tisíc z nich násilně vysídleno do Uzbekistánu. Krymští Tataři se začali vracet na Krym až v pozdních 80. letech 20. století, kdy se sovětský režim začal uvolňovat. Jejich návrat byl však poznamenán obtížemi a nejistotou. Přesto se snažili obnovit svou kulturu a náboženský život, který byl po desetiletí potlačován.
Islám zůstává pro krymské Tatary důležitým prvkem jejich identity. Přestože se jejich náboženské praktiky mohou lišit, islám představuje spojení s jejich historií, kulturou a tradicemi. Současná situace na Krymu je však složitá a krymští Tataři čelí novým výzvám v podobě politické nestability a nejistoty ohledně své budoucnosti.
Zdroj:
