Článek
Vzpomínám si, jako by to bylo včera, co mi matka říkala: „Nemel s sebou. Ty máš zase roupy, co?“ Převzal jsem tuto hlášku a používal ji na své děti, aniž bych pořádně věděl, co znamená. Samozřejmě že zhruba vím, o co se jedná, ale teprve poté, co měla roupy dcera, to vím zcela jasně. Jsou to bílé žížalky, které se musí lovit.
Ale. Téma vám nevoní? Tak to jste asi neměli roupy. Nebo děti. V podstatě v tom není rozdíl. Je velký problém, když děti mají roupy. Avšak daleko větší průšvih nastane, když roupi chtějí mít své děti. To pak ty vaše neví „roupama“, co dělat. A to doslova.
Naše lovkyně je dostala kdoví kde. Nejdřív je ani nevnímala. Byli to tišší společníci v jejím těžkém pětiletém životě, který naplňují rodiče nucením do pravidelné hygieny. Proč by ale měla ty dva dospěláky poslouchat? Musí si přeci hrát s panenkami. Převlékat Kena do růžových šortek, Barbie stříhat dredy, které pracně udělal brácha, a vystřihovat obrázky z knížky, kterou napsal tatínek. Však je přeci o ní, ne?
A najednou se dámy od společníků rozhodly založit rodinu a své ratolesti vypustit do světa. To s velkou pílí dělaly večer, kdy jejich nositelka měla nejvíc práce se svou prosperující módní agenturou. Jelikož vajíčka potřebují čerstvý vzduch, musí žížalky „ven“. A tak je poprvé spatřila jejich velká kamarádka.
„Mamí, já mám bílé žížalky!“ zavolala o pomoc napadená. S maminkou to trochu cuklo a já věděl, že půjdu na lov. Bohužel byl zrovna prodloužený víkend a „lovecké pomůcky“ jsou jen na lékařský předpis. Představa, že poletím na pohotovost s prosbou: „Dcera má bílé žížalky, dejte mi na to něco. Je v ohrožení života!“ mě vážně nelákala. Tak jsme se vydali na lov společně.
Strýček Google nás „zachránil“: „Homeopatika zabírají na všechno. Kup si ty nejdražší a červy vyskáčou oknem,“ radil, a k němu se přidal i kamarád algoritmus, který ihned vyhledal příslušnou reklamu. Ta na nás vyskočila vzápětí. Nepodlehli jsme přesile a hledali dál.
Já na všechny neduhy používám česnek, a tak mě velice potěšilo, když jsem našel v „návodu“ jeho použití. Bohužel horem jej do dcery nedostanu a implantace spodem nepřipadala v úvahu. Sice patřím mezi praštěné tatínky, ale ne zas tak moc.
Dýňová semínka, kysané zelí, tymián a saturejka… Další babské rady. Šmarjá, mám vykoupit obchoďák? I když… Mohl bych holce udělat vepřo-knedlo-zelo a úspěch by byl zaručen. Zbytek rodiny si taky dá jako preventivní léčbu a zároveň tím vyřeším nedělní oběd. Jsem přeci chlap a uvažuji prakticky. No ne?
Hledali jsme a hledali a dcera měla roupy. Pořád! Pochopil jsem, jak to moje matka myslela. Navíc princezna poznala, že jí rodiče nepomohou, a vydala se na lov svépomocně. Chodila každých deset minut na záchod a kontrolovala stav přímo u zdroje. To ovšem „zaútočila“ zlá matka a poslala na ni tu nesmírně otravnou paní hygienu.
A dokonce i tatínek. To mu nezapomene!
Co naplat. Mýt se, převlékat, mýt, převlékat a každé ráno vyprat povlečení. A fůj! Ostříhat nehty. To zas nezapomene nikdy mamince.
V úterý ráno „cink“ a byl tu e-recept na krásně tvarovanou tabletku. Uf. Do školky nepůjdeme. Budeme uvědomělí zákonní zástupci, kteří nešíří parazity. Snad se dočkáme téhož od ostatních rodičů. Kamarádka veš a „oblíbený“ svrab údajně řádí po celé republice. A do toho žloutenka. Prostě civilizace. Někdy se divím, že se učitelky v mateřských školkách raději nedávají očkovat sadou vakcín do tropů vzhledem k tomu, co všechno jim ta naše holátka „nepřinesou“ do třídy.
Za pár dní žížalky malou průzkumnici opustily. Ještě za čtrnáct dní a pak za dalších čtrnáct tabletku. Jen tak, pro jistotu.
Je sobota večer. Princezna lítá jak čamrda. Ken už má zase utrženou hlavu. Ta holka má snad roupy!
Další informace:
