Článek
Zdravím všechny rodiče, kterým možná vyhledávač nalezne tento článek, až budou hledat informace o ADHD. Byl jsem na tom obdobně a úplně vás chápu. Prožil jsem si to v roli rodiče, a jak jsem postupně zjistil, i v roli dítěte. Nejsem odborník na dětskou psychologii, tak tento článek prosím neberte jako nějaký návod či radu. Možná jako inspiraci.
Syn
Koncem roku 2009 do rodiny přibyl syn. Bylo to mé první dítě, takže trochu panika, ale nakonec jsme to všichni zvládli. Vše probíhalo podle vývojových tabulek. Dokonce s předstihem. Měl jsem pocit, že téměř vynechal lezení po čtyřech a rovnou začal chodit. V roce 2013 byl přijat do školky.
Školka
Syna přijali do cca 100 metrů vzdálené školky. Tehdy skoro nevídaný úspěch. Kluk se do školky těšil. Již třetí den mu byl paní učitelkou „diagnostikován“ Aspergerův syndrom, další den ADHD, pak následoval autismus atd. Maminka byla dotazována na průběh porodu a rodinnou anamnézu. To u ní vyvolalo strach a nejistotu. Už tam nechtěla chodit. Po domluvě s paní ředitelkou byla upravena docházka max. do 9:30 s tím, že do konce září budu přítomen ve třídě. „Kdyby něco“. Syn se po tu dobu neprojevoval nijak abnormálně. Po několika dnech ukončili moji přítomnost. Ostatní děti se mne údajně bojí. Od té doby začala anabáze stížností na syna, schůzek u paní ředitelky a neustálých doporučení paní učitelky přemístit syna do jiné školky. Jen pro názornost: zpřeházel ručníky, hraje si při svačině s vínem, schovává se pod klouzačkou. Opakovaně nám bylo sdělováno paní učitelkou, že má 25 dětí a nemůže se věnovat jen jemu. Když narušuje výuku a nespolupracuje, nemůže jemu ani ostatním zajistit bezpečnost. Na mé námitky, že jsou mu 3 roky, mi bylo řečeno: „Ostatní to zvládají.“ Podotýkám, že se jednalo o věkově smíšenou třídu, kde převládaly starší děti! Když jsem se zeptal, jestli syn dělá alespoň něco dobře, tak prý „dobře papá“. Při nástupu do MŠ jsem podepisoval souhlas se školním řádem, kde byly v sekci pravomoci ředitele uvedené možnosti vyloučení žáka. Na rozdíl od školského zákona §35 se zde nacházel navíc bod „E“, který říká, že dítě může být vyloučeno, pokud nezvládne adaptační program, a to nejpozději 3 měsíce od začátku docházky. Tedy „zkušební lhůta“.
Eskalace
Situace se vyhrotila začátkem prosince na půdě MŠ při jednání o dalším postupu. Vše probíhalo celkem dobře až do chvíle, kdy paní učitelka kategoricky odmítla přítomnost mého syna ve školce déle jak 2 hodiny denně a odmítala chodit s ním na procházky ven. Vyžadovala na paní ředitelce vyloučení syna. To už jsem nevydržel a jedovatě poznamenal: „Smůla, už je po termínu.“ Já vím, mohl jsem se udržet, ale opravdu to nešlo. A hlavně opravdu bylo po 3 měsíční „zkušební lhůtě“. Když to potvrdila i paní ředitelka, nabyl jsem dojmu, že učitelku klepne. Harpyje hadr! Syčela na mě a začala vydírat oznámením na „sociálce“ (nemám zájem o svého syna, nespolupracuji, poměry v rodině…atd.), pokud neukončím sám docházku syna. Já, paní ředitelka a další přítomná paní učitelka jsme nevěřili vlastním uším. Z jednání jsem odešel rovnou na PČR a podal trestní oznámení pro vydírání, které bylo odloženo! Syna jsem přemístil jinam. Zrovna otevírali „speciálku“ s malým kolektivem a tam kluka vzali.
Vyšetření
Mezitím jsem navštívil se synem psychologa, neurologa, logopeda a SPC. Samo o sobě by to vydalo na další článek. Závěr: ADHD. Doporučení: důslednost, malý kolektiv a popřípadě ritalin. Po zhodnocení rizik jsem ritalin zamítnul. Nakoupil jsem haldu kvalitních publikací a přečetl i každou blbost z internetu na téma ADHD. Po přečtení toho všeho jsem zjistil, že mám ADHD. Jak z knihy Tři muži ve člunu.
Vzorce chování
Jsem ročník 1977. Tehdy žádné ADHD nebylo. Nějak to se mnou ale naši vyřešili, ne? V knihách se píše o vzorcích chování, které přebírají děti od rodičů. Vzpomínal jsem, jak to naši dělali, že mne dokázali usměrnit. Občas sice byla nějaká „ruční“ domluva, ale hlavně jsme pořád byli někde v přírodě. A pak mi to došlo. Kluk zlobí v herně, na hřišti, ve školce, ale v lese je klidný. V té době už byl na světě i druhý syn. Popadl jsem oba kluky, psa a hurá do lesů a strání. I mamka se občas přidala. Děkuji, táto a mámo.
Do lesa s klackem
V lese je fajn. Vypustil jsem oba kluky a byl klid. Házení šiškami na cíl (většinou byl cílem tatínek), stavění domečku z mechu, stavba přístřešku z větví, ohýnky, buřty apod. Úplní Hoši od Bobří řeky. Syn absolutně spokojený, tatínek taky. Zobeme borůvky, maliny a sbíráme houby. Borůvkový koláč se patlal tatínek naučil. Pan Maršálek by zaplakal, ale klukům chutnalo. Hlavně proto, že si ty borůvky museli vždy nasbírat. Co je však veledůležité při vstupu do lesa? Klacek! Bez něj to prostě nejde. Odpalování šišek, házení psovi, lekce šermu, napichování listů a šťouchání do táty.
Důslednost
Nejhorší na důsledné výchově je, důsledně dodržovat důslednost. Je to otravné, ale nutné. Synovu matku jsem s tím deptal, kluky taky. A víte co? Mě poslouchají a respektují. Koho dneska poslouchá a respektuje puberťák? Snad to bude fungovat i na dceru. Jsou jí 3, tak mám čas.
Rok 2024
Stav se stabilizoval. Můj už dávno, synův zhruba ve 2. třídě ZŠ. Pořád má nějaké problémy. Pozornost, dělá ze sebe kašpara, hůř zapadá do kolektivu. Pozvolně se to lepší. Synova třídní učitelka učila i mě. Učí i toho mladšího. Úspěšně. Ví, jak si s naší rodinou poradit. Děkuji, paní učitelko.
