Článek
„To snad není ani pravda! Jak může puberťáka něco takového napadnout?“ říkal jsem si při čtení článku o tragédii v Hradci Králové. Mám doma dva kluky v podobném věku, a tak jsem se jich rovnou zeptal na jejich postoj. Nebo spíš jsem sondoval, jak vůbec může mladého člověka něco takového napadnout.
Od útlého věku je beru do přírody. Učí se zacházet s nožem, sekyrkou, rozdělávat oheň a osvojovat si další dovednosti, které považuji za potřebné i v dnešní době. Stejně tak je učím vážit si života – ať je jakkoliv malý. Jistě, dětská zvědavost už způsobila smrt několika pulců, mloků a kobylek, ale úmyslnou touhu působit bolest jsem u nich nepozoroval.
Já sám jsem jako dítě chytal čolky, pulce, žáby a nosil je domů mamince. S poklicí od prádelního hrnce jsem bojoval se zlým kohoutem. Dnes by se to asi ochráncům zvířat nelíbilo, ale mně to dalo mnohé. Hlavně úctu k životu.
To ale neznamená, že budu objímat stromy, přenášet žáby přes silnici a nechám se dobrovolně sežrat vlkem.
Vlastním legálně drženou zbraň. Učím s ní zacházet i kluky. Během výuky přicházejí na to, jak je život křehký. V televizi a na internetu vidí spoustu násilí, ale když si podrží pistoli v ruce a vidí, co dokáže v reálu, uvědomují si pravdu. Život není hra v počítači!
„Tak co kluci na to říkáte? Proč si myslíte, že to udělal? Nemáte podobné choutky?“ zeptal jsem se zcela neodborně a nediplomaticky na zmiňovanou tragédii. Padlo ještě několik podobných otázek a odpovědi mě uklidnily. Až na občasnou chuť „podpálit školu“, kterou pocítil snad každý školák, je podobné věci nenapadají. Nazvali chlapce několika nezveřejnitelnými termíny. Trochu jsem je mírnil s tím, že neznáme jeho důvody či diagnózu.
„Ale tati. To je proti všemu, co nás učíš, ne?“ ozval se mladší (13 let) a mně spadla brada.
„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se pro jistotu.
Začal mi „recitovat“ rodičovské rady, které jsem jim „vtloukal“ do hlavy, když byli na prvním stupni a já je učil vyřezávat lodičku. Taková odpověď mi vyrazila dech.
Tak přeci to k něčemu bylo.
Učte své děti respektu k zbraním a životu. Třeba i formou „jak vyřezat lodičku“ nebo „chytneme si pulce“. Je to potřeba – je totiž vidět, že některým světovým lídrům tuhle znalost rodiče dostatečně nevštípili. Možná to měli zkusit razantněji.
Po nedávném fiasku v Bílém domě si říkám, že mým synům se v životě bude hodit nejen respekt k životu, ale i základní znalosti o zbraních. Protože jak ukazuje historie – když chybí jedno, to druhé bývá nebezpečné.
Snad si to uvědomí i ti, kteří rozhodují o našich životech. Protože když ne – možná se z nás všech jednou stanou jen bezmocní pulci v rukách neznalých dětí.
Zdroje:
- Bílý dům
- Kreml
- Životní zkušenosti
