Článek
Paralela mezi Larssonovým časopisem Expo a fiktivním Milénium jen podtrhuje propojení obou světů. Oba sdílí podobné ideové zaměření, kritický přístup k realitě i pestrost názorů uvnitř redakce, kterou symbolizují hrnky s logy různých politických stran v kuchyňce. V úryvku z Dívky, která si hrála s ohněm, můžeme pozorovat Eriku Bergerovou, jak s úsměvem vaří kávu a vnímá rozmanitost hrnků na stole. V tomto nenápadném detailu se skrývá Larssonův laskavý humor a zároveň odkaz na atmosféru Expa, kde se prolínaly různé ideové proudy. Trilogie „Milénium“ tak slouží nejen jako napínavý příběh, ale i jako zrcadlo Larssonových ideálů a profesních principů.
Blomkvistovo chování v románu je prodchnuto morálkou, která se odráží i v jeho profesním přístupu. Larsson zdůrazňuje důležitost novinářské etiky. I když se jedná o „parchanty“, zaslouží si dle Blomkvista soukromí a zveřejňování jejich intimního života je neetické a škodlivé. V tomto ohledu kritizuje senzacechtivé novináře, kteří se „vědomě prohřešují proti svému úkolu kriticky zkoumat realitu a informovat společnost ověřenými fakty“.
V románech se tato kritika objevuje opakovaně. Larsson poukazuje na nešvary nekritického přejímání informací od mocných a bezohledného publikování zavádějících „výpovědí“ bez ověření, jenž slouží k manipulaci s veřejností. Dalším příkladem je etické dilema ohledně financování nezávislých médií velkými firmami, které se objevuje v Dívce, která si hrála s ohněm.
Trilogie „Milénium“ tak není jen napínavým příběhem, ale i hlubokou reflexí nad úlohou novinářů v moderní společnosti. Larssonovy ideály o objektivní a morální žurnalistice, vtělené do postavy Mikaela Blomkvista, slouží jako inspirace i varování pro všechny, kteří se věnují tomuto náročnému, ale důležitému povolání. Larssonovy myšlenky o etice, objektivitě a kritickém přístupu k informacím jsou stále aktuální a relevantní i v dnešním digitálním světě.
Zdroj: Kniha „Milénium, Stieg a já“ - Eva Gabrielssonová a Marie-Francoiese Colombaniová
