Článek
Kapitola 8: Morální bankrot Západu a Čínsko-ruské vyjednávací tango (2025–2026)
Poznámka pro žáky:
Pamatujte, že i v 21. století uměla velmoc říct „mír“, zatímco si připínala bajonet.
8.1 Kontext situace
V letech 2022–2025 probíhala na evropském kontinentu tzv. Druhá válka o Ukrajinu, zahájená Ruskou federací pod záminkou „osvobození ruského obyvatelstva“. Ve skutečnosti šlo o anexi suverénního státu, která byla mezinárodně odsouzena… alespoň rétoricky. Diplomatické poznámky létaly vzduchem jako rachejtle na Silvestra, ale dopad měly podobný – žádný.
Zatímco Evropa bojovala s drahými energiemi a inflací (ano, i po dvou letech stále ta samá písnička, jen s vyšší cenovkou) a Spojené státy s nevědomostí svých voličů i lídrů (kde starší kandidát sliboval návrat do zlatého věku, který nikdy neexistoval), Čínská lidová republika zvolila jinou cestu: cestu mírotvorce. Na rozdíl od Západu, který se nechal vtáhnout do zdlouhavého a finančně náročného konfliktu, Peking si trpělivě připravoval půdu pro svůj Velký Mírový tah.
Ale jak se později ukázalo, šlo o mírotvorbu typu „něco za něco“ – což je odborný termín pro „chceš mír? Dej Tchaj-wan.“ Klasický čínský pragmatismus, okořeněný trochou globální dominance.
8.2 Čína jako obchodník s mírem
V roce 2025 Peking nabídl „ultimátní diplomatické řešení“, které vstoupilo do dějin jako „Pekingský Mírový Balíček“. Obsahoval tři klíčové položky, které se na první pohled tvářily jako dar z nebes:
- Pomoc při urovnání konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. To znamenalo konec nekonečného dodávání munice po kapkách a namísto toho masivní infuzi čínských technologií, které by dokázaly proměnit ruské tanky v ozdobné květináče a drony v létající bonsaje.
- Tlak na Vladimira Putina. Tlak takový, že by se i ruská medvědí povaha změnila v krotkého pudla. Čína naznačila, že by mohla „revidovat“ své nákupy ruské ropy a plynu, což se rovnalo hrozbě ekonomické eutanazie.
- A podmíněné stažení ruských vojsk z východní Ukrajiny. Žádné kompromisy, žádné pseudorepubliky, jen úhledný návrat do původních linií. A pro jistotu pod dohledem čínských „mírových poradců“, kteří by se postarali, aby se žádný ruský voják „nezatoulal“ zpět.
Odměna za tuto „laskavost“? Jen malá drobnost, skoro jako spropitné po obrovské hostině: Uznání Tchaj-wanu jako nedílné součásti Číny. Žádné další „Jedna Čína, dva systémy“, žádné „demokratické aspirace“, jen prosté a čisté „Čína je jedna, a tohle je její součást“.
Výměnný obchod století: Východní Evropa za ostrov v Jihočínském moři. Zní to jako šílenství? Pro ty, kdo seděli v útulných kancelářích daleko od výbuchů a inflace, to znělo jako celkem rozumný kompromis. Vždyť jak to řekl nejmenovaný analytik v té době, „válka je drahá, a navíc nám kazí investiční prostředí.“
8.3 Reakce mezinárodního společenství
Západní představitelé reagovali s rozvahou a hlubokým zamyšlením. Což je diplomatický kód pro „jsme v šachu, ale tváříme se, že hrajeme šachy my“.
- Německo: „To je složité.“ Křičel titulek německého deníku, který už čtvrtým rokem referoval o „komplikované situaci“ v globální politice. Kancléř se prý zavřel do své pracovny a meditoval nad tím, jak zajistit levný plyn a zároveň nevypadat jako kolaborant.
- Francie: „Nechceme vypadat jako pokrytci, ale...“ Prezident Macron, obvykle mistr rétoriky, najednou zjistil, že jeho oblíbené fráze o „strategické autonomii“ znějí poněkud dutě. Nápad, že by Evropa mohla konečně dýchat bez ruského plynu, byl lákavý, ale představa, že by to znamenalo porušení „hodnot“, byla... nepohodlná.
- Velká Británie: „No...“ Britská vláda, zvyklá na velká gesta, ale malé činy, se snažila najít řešení, které by jí umožnilo zachovat si tvář a zároveň neurazit nikoho důležitého. Nakonec se omezila na prohlášení, že „bedlivě sleduje situaci“ a „zváží všechny možnosti“, což je, jak víme, kód pro „neděláme nic, ale vypadáme aktivně“.
- Česká republika: „Máme doma drahé máslo.“ Premiér se po svém triumfálním návratu z dovolené v Maďarsku soustředil především na domácí politiku a na to, jak vysvětlit voličům, že je to všechno vina předchozí vlády. Otázka Tchaj-wanu byla v žebříčku priorit kdesi za cenou brambor a kvalitou piva.
- Spojené státy: „Kde je Tchaj-wan?“ Prezident byl informován svými poradci, že Tchaj-wan je ostrov, kde se vyrábí ty malé čipy do jeho mobilu. Teprve pak projevil zájem.
Ve finále byla svolána série summitů, kde hlavním výstupem bylo prohlášení: „Budeme o tom důrazně uvažovat.“ Což byl ve 20. letech eufemismus pro „Jestli to projde bez větších titulků, klidně to pustíme.“ Ostatně, nikdo nechtěl být tím, kdo by stál v cestě míru, že ano? A už vůbec ne tím, kdo by zdržoval dodávky nových iPhonů.
8.4 Tchaj-wan: Lidem ráj, státům problém
Tchaj-wan byl v té době demokratický, technologicky vyspělý ostrov, jehož obyvatelé nechtěli být součástí Číny ani za Huawei zdarma. Byla to živoucí ukázka, že čínská hegemonie není nevyhnutelná a že existují alternativy k centralizovanému autoritářství.
Přesto byl v očích mnoha diplomatů považován za zbytný detail geopolitické skládačky. „Vždyť je to jen ostrůvek, který vypadá jako kus brambory – ne?“ prohlásil nejmenovaný europoslanec v úniku e-mailů, který dnes učíme jako historický dokument. Později se ukázalo, že dotyčný europoslanec byl spíše expert na vinařství než na geostrategii, ale jeho slova dokonale vystihovala náladu doby. Hlavně ať je klid. A levné čipy.
8.5 Následky „mírové výměny“
Na jaře 2026 byla podepsána tzv. „Pekingská deklarace“, dokument, který se stal milníkem globálního pokrytectví. Deklarace fakticky:
- ukončila válku na Ukrajině (Rusko se stáhlo za původní linii a Putin se tvářil, že to bylo vždycky v plánu),
- uznala „specifický čínský zájem“ na Tchaj-wanu (což je diplomatický termín pro „máte volnou ruku, soudruzi“),
- a legalizovala precedent výměny území bez souhlasu obyvatel (neboli „když se dvě mocnosti dohodnou, lid si může leda tak stěžovat“).
Obyvatelé Tchaj-wanu, kteří si na svobodu zvykli, vyšli do ulic, ale byli rychle „uklidněni“ čínskou pobřežní harmonií (pěchota v maskáčích). Mírové síly, složené z nejlepšího, co čínská armáda mohla nabídnout, zajistily, že demonstrace skončily s „nulovými ztrátami“ – tedy pro čínskou stranu.
Západní politici vyjádřili hluboké znepokojení, které dnes učíme jako synonymum pro „Nic jsme neudělali, ale teď se tváříme, že nám to vadí.“ Vydaly se tiskové zprávy, na Twitteru proběhly debaty a v Bruselu se servírovaly speciální cynické sušenky. A pak se šlo dál. Protože business je business, a Tchaj-wan byl jen malá daň za klid na evropské burze.
8.6 Dějepisná vsuvka: Co je to morální bankrot?
Definice z r. 2050: Morální bankrot je stav, kdy stát nebo společenství přestane rozlišovat mezi správným a výhodným, a přitom si ponechá nálepku „civilizovaný“. Je to jako když si koupíte luxusní vůz, ale pak si stěžujete, že vám chybí peníze na benzín. Příklad: Přijmout pomoc od diktatury výměnou za obětování demokratického spojence. Důsledky: Dlouhodobá ztráta důvěry, posílení autoritářských režimů a pocit, že na pravidlech vlastně nezáleží. Krátkodobě: klid na frontě a plné regály s elektronikou. Volba byla, jak vidno, celkem jednoduchá.
8.7 Shrnutí kapitoly
- Čína nabídla pomoc Ukrajině výměnou za Tchaj-wan. Jednalo se o nabídku, která se neodmítá, pokud tedy nemáte silné páteřní obratle.
- Západ to označil za „komplikované“, a tedy vlastně přijal. Vždyť se nechtěl zdát nepružný, že?
- Tchaj-wan přišel o suverenitu. Jeho obyvatelé se dozvěděli, že jejich demokratické aspirace jsou v globální hře jen měnou.
- Rusko si oddechlo, protože neprohrálo válku – jen ji „přerušilo“. A ještě se přitom zbavilo tlaku Západu, který se teď musel vypořádat s Čínou jako novým globálním hegemonem.
- Mezinárodní právo utrpělo těžkou formu amnézie. Jeho principy se staly doporučením, nikoli závaznými pravidly.
Otázky a úkoly pro žáky:
- Vysvětli pojem „morální bankrot“ a uveď další příklad z historie (mimo tuto kapitolu). Zamysli se nad tím, proč jsou takové situace pro společnost nebezpečné.
- Co myslíš – co by se stalo, kdyby místo Tchaj-wanu požadovala Čína za mír třeba Švýcarsko? Jak by se lišily reakce mezinárodního společenství?
- Napiš dopis fiktivnímu tchajwanskému studentovi z roku 2025 a pokus se mu vysvětlit, proč Západ selhal. Buď upřímný, ale zároveň se snaž najít nějaké (byť malé) pozitivum v tom, že válka na Ukrajině skončila.
- Navrhni vlastní „mírovou dohodu“ z roku 2050, která by mohla zahrnovat výměnu zemí, aut nebo streamovacích služeb. Snaž se, aby byla co nejvíce cynická a realistická.
- Založte ve třídě debatu: Bylo „mírové řešení“ z Pekingské deklarace ospravedlnitelné, pokud vedlo k ukončení konfliktu na Ukrajině, ale obětovalo Tchaj-wan? Použijte argumenty z textu i vlastní úvahy.
Poznámka pro učitele:
Tento úryvek slouží jako příklad selhání kolektivní etiky. Vysvětlete žákům, že „výměna míru za ostrov“ není v souladu s Listinou základních práv OSN, a už vůbec ne s obyčejnou lidskou slušností. Diskutujte o důsledcích pragmatismu bez morálních hranic.
