Článek
Za volantem nadávám. Všichni jezdí špatně, nikdo nedodržuje předpisy a nejvíc mne štvou lidé, kteří neumí předpokládat, že chci odbočit. Ano, ten blinkr jsem sice nedal, ale kruci je přeci jasné, že tam chci jet, ne? Celou dobu jsem na to intenzivně myslel! Všichni kolem mne jsou naprosto neschopní.
Jak jsem zjistil i ostatní řidiči nadávají. Dokonce i mně. Proč? To nevím. Všichni společně si však zapomínáme zavírat okénka a slyšíme své hlasité myšlenky přes celou křižovatku. Několik zážitků zde uvedu.
Setkání po letech
Přijíždím zprava na neznačenou křižovatku a zleva mi tam vjede SUV. No jasně. Jak jinak. Ženská. Z SUV se ale ozve: „Kam čumíš, de*…?“ Jsem překvapený. Já jedu dobře. Ona ne. Chystám se peprně odpovědět, vykloním se z okna a: „Jéžiš, nazdar Kláro. Jak se máš?“ Bývalá spolužačka. Začala mi odpovídat a v tom se za mnou ozvalo: „Jeď, ty k*e.…!“ Za mnou stojí BMW s netrpělivým manažerem za volantem. Hezky jsme si všichni popovídali.
Hele závodník
Jedu za ženou do práce. Projíždím městem a poslední táhlou zatáčku musím pomalu. Je dost nepřehledná, takže jedu 30. Za zatáčkou je parkoviště, kam směřuji. Po chodníku, směrem k parkovišti, jde mladý par. Pán pronese: „Hele závodník. Jede jak prase. Jeď pomalu, de*…. Je tu třicítka!“ Za zatáčkou zaparkuji a jdu směrem k nim. Muž na mě hledí tázavě a žena s obavou v očích. „Měl byste jít pomaleji, je tu třicítka,“ pronesu, otočím se a jdu k ženě na kávičku.
Ten May je pěknej de*..
Přijíždím ke známému, který mě požádal, jestli bych přítelkyni opravil laptop. Zaparkoval jsem před panelákem. Známý mešká, já sedím v autě, otevřená všechna okna a relaxuji. Za 10 minut nedaleko parkuje kombík a já slyším ženský hlas dokončující nějaký rozhovor: „…ten May je pěknej de*..“ Vystoupím z auta, přistoupím ke kombíku a nahlédnu. Je tam. Známý a přítelkyně. Ta je rudá až na zádech, něco blekotá a ten její zaraženě mlčí. „Člověče, strašně mne rozbolela hlava,“ ucedím mezi zuby a odjíždím.
Nadávat se prostě musí. Řidič by si měl mít možnost nějak ulevit. Jak jinak chcete naučit děti nadávat, než v autě? Nikdy nezapomenu, jak starší syn ve dvou letech z dětské autosedačky pronesl: „Jeď k*ávo!“
Doporučuji mít zavřená okna. Nemusíte slyšet, jak na vás hlasitě myslí ostatní účastníci silničního provozu.
