Článek
Druhá světová válka na území Sovětského svazu zdaleka nebyla černobílá. Zatímco na frontách se střetávaly Rudá armáda a Wehrmacht, v zádech obou armád operovalo pestré spektrum partyzánských skupin s různorodými motivacemi a ideologiemi.
Kolik frakcí vlastně bylo?
Přesný počet frakcí sovětského partyzánského hnutí je obtížné určit, protože se neustále formovaly a rozpadaly. Odhaduje se, že v okupovaném Sovětském svazu operovalo v různých obdobích války až 20 000 partyzánských oddílů s celkovým počtem bojovníků až 1 milion.
Sovětské partyzánské oddíly. Tuto nejpočetnější a nejlépe organizovanou frakci tvořili komunisté a jejich sympatizanti. Jejich cílem bylo osvobodit Sovětský svaz pod vedením Stalina a komunistické strany. Sovětské partyzánské oddíly dostávaly podporu od sovětské armády a využívaly propagandu k mobilizaci civilního obyvatelstva.
Bílé hnutí. Tato frakce se skládala z monarchistů, bělogvardějců a dalších odpůrců komunismu. Usilovali o obnovení carského Ruska a bojovali proti jak sovětským, tak nacistickým silám. Bílé hnutí mělo menší podporu než sovětské partyzánské oddíly, ale v některých oblastech dokázalo dosáhnout značných úspěchů.
Národní partyzánské oddíly. Tato frakce zahrnovala různé etnické a národnostní skupiny, které bojovaly za nezávislost na Sovětském svazu. Patřili sem například Ukrajinci, Litevci, Lotyši a Estonci. Národní partyzánské oddíly spolupracovaly s oběma stranami konfliktu, v závislosti na tom, která strana jim slibovala větší autonomii nebo nezávislost.
Partyzánské oddíly zelených. Tuto frakci tvořili vesničané a rolníci, kteří se bouřili proti sovětské kolektivizaci a nucenému odvodu do armády. Zelení partyzáni napadali sovětské úřady a sklady a sabotovali kolektivní hospodářství. Jejich hnutí bylo roztříštěné a postrádalo jasnou ideologii, ale v některých oblastech dokázalo způsobit značné potíže sovětské moci.
Partyzánské oddíly kriminálníků. Tuto frakci tvořili kriminálníci a dezertéři, kteří se připojili k partyzánskému boji z oportunistických důvodů. Kriminální partyzánské oddíly se často dopouštěly násilností a loupeží na civilním obyvatelstvu a jejich přínos k boji proti okupantům byl zanedbatelný.
Hrdinské příběhy o statečných partyzánech bojujících proti přesile zla lákají k romantickému vnímání partyzánské války. Realita ale byla mnohem prozaičtější a drsnější. Partyzánský boj se vyznačoval spíše chaotickou improvizací a neustálým bojem o přežití než organizovanou vojenskou silou. Kromě boje s okupanty museli partyzáni čelit i drsným podmínkám a neustálému tlaku ze strany nepřítele. Mnozí trpěli hladem, zimou a nemocemi. Často se stávali terčem represí ze strany nacistů a jejich kolaborantů, kteří nemilosrdně likvidovali nejen partyzány, ale i jejich rodiny a podporovatele. Partyzánské hnutí odráželo i složitou mozaiku ruské společnosti té doby. Vnitřní konflikty a soupeření o moc tak byly běžným jevem.
I přes chaos, strasti a morální dilemata partyzánský boj sehrál důležitou roli v oslabování nacistických okupantů a přispěl k jejich porážce. Odvaha, vytrvalost a obětavost partyzánů si zaslouží respekt a úctu.
