Článek
Walter Ciszek, polský Američan a jezuitský kněz, zasvětil svůj život tajné misi v Sovětském svazu. Narodil se v roce 1904 do polské přistěhovalecké rodiny v Pensylvánii a v roce 1928 vstoupil do jezuitského řádu. V roce 1929 ho papež Pius XI. vyzval, aby se stal knězem pro práci v Rusku, a to pro Ciszeka představovalo „téměř přímé volání od Boha.“ Jeho příběh, ačkoliv se odehrál v minulém století, stále rezonuje a nabízí hluboké vhledy do fungování sovětského režimu a síly lidského ducha.
Po studiu teologie a byzantského rituálu v Římě byl Ciszek v roce 1937 vysvěcen na kněze. Kvůli nemožnosti vysílat kněze do Sovětského svazu byl ale určen pro práci v Polsku. Po vypuknutí druhé světové války se mu s falešnými doklady na jméno Wladimir Lipinski podařilo dostat do Ruska. Pracoval jako nekvalifikovaný dělník až do svého zatčení tajnou policií v roce 1941, kdy byl obviněn ze špionáže pro Vatikán.
Ciszek byl mučen a vyslýchán v nechvalně známé Lubjance a odsouzen k patnácti letům nucených prací v gulagu na Sibiři. I přes kruté podmínky a těžkou práci v uhelném dole si Ciszek našel způsob, jak tajně sloužit mše svaté, zpovídat a poskytovat útěchu vězňům. „Přes všechno utrpení a strádání mi vězeňské tábory na Sibiři přinesly jednu velkou útěchu. Mohl jsem znovu působit jako kněz,“ napsal Ciszek.
V roce 1955 byl propuštěn z gulagu, ale musel žít v exilu v Norilsku, kde pracoval v chemické továrně. Po desetiletích, kdy byl považován za mrtvého, se mu konečně podařilo spojit se s rodinou v USA. I když mu KGB vyhrožovala zatčením, Ciszek v Norilsku s dalšími knězi tajně sloužil rostoucí farnosti. Po nuceném stěhování do vzdálených měst Krasnojarsk a později Abakanu se nakonec živil opravou aut, za kterou byl dokonce oceněn.
V roce 1963 se Ciszek dozvěděl o možnosti návratu domů. Díky intervenci prezidenta Johna Kennedyho byl on a americký student vyměněn za dva sovětské agenty. Po propuštění se vrátil do Spojených států. Pracoval v Centru Jana XXIII. na Fordhamské univerzitě v Pensylvánii. Až do své smrti v roce 1984 pil k snídani horkou vodu (kipjatok), jako připomínku na pobyt v Rusku.
Zdroje: Wikipedie, kniha a audiokniha S bohem v Rusku, jesuits.org
