Článek
Na větvi u parkoviště se sešli tři. Holub, havran a špaček. Pod nimi se blyští naleštěné kapoty aut, jako by někdo pod strom rozložil čistě bílé papíry a čekal, kdo se první odváží „podepsat“.
Jenže ptáci nešli na věc hned. Když je více hlav, hned se začnou dohadovat. A když jsou u toho i křídla a zobáky, připomíná to víc televizní debatu než poklidné švitoření.
Holub Pepa
„Já bych šel po tom stříbrným kombíku,“ ozve se holub a zadumaně kývne. „Na černým to zanikne, na bílým taky. Ale stříbrná? Tam to vynikne. Každej si toho všimne. Každej bude brblat. Každej bude muset do myčky!“
Holub, zkušený stratég, rozhodně zamává křídly: „Průzkumy a grafy mluví za vše. Lidé nejvíc ocení náš „pozdrav“ na stříbrném podnose. Nejlépe ráno při cestě do práce.“
Havran Josef
„Ty myslíš jenom na okamžitý efekt,“ ozve se havran a přísně na holuba pohlédne. „Musíme přemýšlet v delším horizontu. Začneme u menších vozů, pak si vezmeme ty velké. A hlavně rodinné! Tam to má největší dopad. Tam se to počítá.“
„Rodinný vozy?“ uchechtne se špaček.
„Ano,“ odvětí havran důstojně. „Na toho, kdo veze děti, to působí. To je emocionální zásah. To si zapamatují. A má to přesah až do školky a na pracoviště! Není nad vytočenou prodavačku v Albertu.“
Havran mluví tak zapáleně…s takovou vážností… až to vypadá, že plánuje dlouhodobou kampaň. Možná bude kandidovat.
Špaček Jožka
„Vy dva jste nudní jak minulé volby!“ zasměje se špaček a poskočí blíž k okraji větve. „Tohle musí bejt show. Lidi chtějí drama, chtějí příběh. Žádný fleky na kapotě, ale rovnou na čelní sklo! Ať to rozmažou stěrače a mají před očima pořádnej chaos. To si budou pamatovat!“
„Ale to je riskantní,“ namítne havran. „Když to přeženeš, otočí se to proti nám.“
„Pche,“ mávne špaček křídlem. „Když bude show, lidi zapomenou. Jako vždy! Vzpomínáte, jak je podělal orel bělohlavý? A nikdo ani nepíp.“
Hádka
Holub trvá na svém: „Bez stříbrné se neobejdeme. To je jistota, na tom se všichni shodnou.“
Havran odsekne: „Bez strategie to skončí fiaskem!“
Špaček je přehluší: „A bez pořádný rány si toho nikdo nevšimne!“
Auta dole mlčí. Jen se v chromovaných zrcátkách odráží jejich odraz. Zatímco nahoře se ptáci překřikují a každý má svoji pravdu, dole čeká kapota, kdo ji vezme na paškál.
Kompromis
Nakonec se ptáci usnesou na kompromisu. Holub vybere značku, havran určí pořadí a špaček přidá efektní provedení. Všichni spokojeni, i když nikdo úplně.
Že vám to něco připomíná? Nepochybně!
Auta dole? Ta si jen povzdechnou. Nebo by si povzdechla, kdyby měla plíce. Pro ně to znamená jediné: ať vyhraje kdokoliv, odskáčou to všechny.
Malá pointa z větve
Když jsem šel ráno k autu a viděl ty tři, jak se ještě pořád hádají o pořadí a dopad, říkal jsem si: „Tohle není o ptácích a výkalech. Tohle je o nás. Ti nahoře si vždycky najdou důvod, jak se přít. Ať vyhraje kdokoliv, výsledek stejně dopadne na toho dole.“
Ale co, do práce musím. A dokonce i s „autogramem“ od ptáka, který to „myslí dobře“.
