Článek
Zavolal mi bratr, pracující v německém Weidenu, že by potřeboval pomoc. V sobotu ráno jsem tedy zajel k němu do práce, pomohl mu a za odměnu byl pozván do místní asijské restaurace. Akce: „Sněz, co můžeš“. Na rozdíl od mnoha našich restaurací podobného typu mluvila obsluha plynně německy, jídlo bylo kvalitní a kultura stolování jakbysmet. Ale ti hosté! No, posuďte sami.
Bohužel jsme přijeli k restauraci 30 minut před otevírací dobou. Nechtělo se nám postávat přede dveřmi, a tak jsme zůstali v autě. 15 minut před otvíračkou nás na parkovišti začaly obkličovat minivany. Celkem 5 aut. Z každého vyskákala hromada dětí a nahrnula se před vchod. Dospělí hned za nimi. Balónky, krabice s dárky, tašky. Asi nějaká oslava.
Po otevření jsme počkali 10 minut, než se ta malá armáda strávníků vecpe dovnitř a vešli také. Naložili jsem si vrchovaté talíře a začali jíst. Ještě, že tak. Během 15 minut zmizelo sushi, za dalších 20 minut kachní prsa, kuře, závitky atd. No prostě, co nebylo tekuté zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Jen pro představu. V restauraci bylo 6 samoobslužných pultů. Oboustranných. Každý široký asi 6 metrů. Jídla jako pro regiment. Celkem nás tam bylo asi 40 hostů. Po hodině zůstala polévka, syrová zelenina, zmrzlina, ovoce, pálivé omáčky a nějaký ten zbytek příloh.
Teprve po 30 minutách jsem tu fintu pochopil. Krabice s dárky, které přinesli rodiče oslavenců, byly prázdné. Při odchodu z restaurace už ne. Vždy velká skupina dětí obsypala pulty a s plnými talíři se vrátila ke stolu. Za 15 minut znova. Dospělí dělali druhý sled. Občas se nějaké dítko vytrousilo s krabící ven na parkoviště. Základ fígle spočíval v obrovském zmatku u pultů i u stolů. Příšerný hlomoz a zmatek. Personál neměl šanci.
U nás by to nešlo. Tady si provozovatelé dávají velký pozor, koho pouští dovnitř. Ve Weidenu jsou nejspíš důvěřivější. Nebo tam mají přísnější zákony na ochranu spotřebitele? Nevím. Pochybuji, že to bylo domluvené s personálem. Nic nenaznačovalo, že by se mohlo jednat o problémové hosty. Za naší přítomnosti také žádný problém nezpůsobili. Jen ten rámus a zmizení „metráku“ potravin.
Po hodině jsem se sebrali, zaplatili a odešli. Za 2 vrchovaté talíře dobrot a 2 limonády dal bratr 38 eur. To je dobrá cena. Kolik platila skupina oslavenců nevím. Já dostal, jako bonus, téma pro další článek. Tohle se jen tak nevidí.
