Článek
Při komunikaci s lidmi v různých stádiích demence narazíte na jedno společné, hluboce zakořeněné téma. Je to touha podívat se domů, nebo tam rovnou být. Je úplně jedno, že někteří klienti dialog o domově vzápětí zapomenou. Při jakémkoliv malém náznaku v hovoru jim tato představa naskočí okamžitě a s obrovskou intenzitou. Co asi musí tito lidé permanentně prožívat, když je tento vjem tak silný i přes pokročilou nemoc?
Přitom by často stačilo tak málo. Aby rodiny, příbuzní nebo opatrovníci hledali možnost, jak seniorovi zprostředkovat třeba jen jednu krátkou návštěvu jeho původního domova. Možností je dnes celá řada. Pokud si rodina z různých důvodů netroufá na náročnou manipulaci, přepravu nebo schody, existují asistenční a přepravní služby, které dokážou s tímto zásadním krokem pomoci. Nadace, které i se zdravotním dozorem zprostředkují nejen návštěvu domova, ale i jiných míst, podle příběhu klienta.
Sám se u některých klientů nabízím, že je ve svém volném čase o víkendu naložím do auta a domů je dovezu, pokud vidím, že jsme schopni bezpečně přesednout. Není to jednoduché, ale vznikají z toho ty nejkrásnější příběhy z mé praxe.
Malý velký zázrak na zahradě
Jedna z mých klientek si strašně přála ještě jednou vidět svou zahrádku. Chtěla zkontrolovat, jak o ni dcera se zetěm pečují. I když od nich věděla, že je vše v pořádku, touha vidět to na vlastní oči byla silnější. Domluvili jsme se a můj zaměstnavatel dokonce celou tuto anabázi uznal jako pracovní výkon, za což mu patří velký dík.
Když jsme dorazili na místo a doprovázela nás dcera s vnučkou, stal se malý zázrak. Tato klientka je jinak velmi málo pohyblivá, většinu času tráví na lůžku a venku zvládne jen pasivní sed na vozíku. Najednou se ale v blízkosti svých milovaných záhonů vybičovala k neuvěřitelnému výkonu. Sama, vlastní rukou, si dokázala utrhnout z keříku zralý rybíz, ze stromu višně a maliny.
Ani nedutala. Užívala si šťavnaté plody své vlastní zahrady rovnou z větví. To neuvěřitelné jiskření v jejích očích a čistá radost v ten moment úplně vymazaly vjem bolesti v zádech a nepohodlí z dlouhého sezení na vozíku. Samozřejmě byla po návratu unavená, ale hluboce šťastná.
Psychosomatika, která čaruje
Chtěl bych tímto apelem povzbudit všechny rodiny: zeptejte se personálu v domově, zda je možné vzít vašeho blízkého třeba jen na hodinu nebo na půl dne do jeho rodiště či místa bydliště. Lidé často ani netuší, co pro starého člověka znamená třeba jen pololeže se podívat z okna auta na dům, který stavěl, nebo na místa, která měl rád.
Tento zážitek natolik zlepší jejich psychický stav, že se v následujících hodinách a dnech viditelně zvedne i jejich fyzická kondice. A když jim pak na noční stolek vystavíte fotografii z této cesty, psychosomatika začne čarovat. Běžnému člověku se to může zdát jako banalita, proto rodiny takto často vůbec neuvažují. Není to banalita. Někdy je to pro seniora moment absolutního uklidnění – zjistí, že doma je všechno v pořádku, a s tímto vědomím pak dokáže v domově pro seniory přebývat mnohem klidněji a smířeněji.
