Článek
Jedno z největších témat, které seniory trápí, je intimita spojená s vylučováním. Inkontinence, která v určitém věku čeká mnohé z nás, je problémem, který hluboce zasahuje do osobní svobody člověka. Lidé v domovech pro seniory jsou odkázáni na pomoc personálu, protože si základní potřeby dost často nedokáží zprostředkovat sami. Hraje v tom roli pokročilá demence, následky cévních mozkových příhod či jiné neurologické diagnózy.
Denně poslouchám od různých klientů, že chtějí na záchod. Jako ošetřující personál přitom víme, že dotyčný klient z fyzických důvodů není schopen být na záchod vysazen. Přesto o tom na základě své diagnózy neví. Pak nastává chvíle, kdy od personálu bohužel až příliš často zazní věta: „Paní Růženko, ale vy máte přece plínu, tak to udělejte do ní.“
Víme, že to není etické. Víme, že by komunikace měla probíhat jinak. Klient se v tu chvíli ocitá v hluboce nedůstojné, zoufalé pozici, kdy si více či méně uvědomuje svou bezmoc. Jenže co má personál dělat, když se klient nedokáže udržet na nohách a na WC ho fyzicky vysadit nelze? Podobné je to v domácím prostředí. Jak se dá vlastně vnitřně připravit na to, že svému vlastnímu rodiči musíte provést takto intimní hygienu?
Musíme si položit otázku: Jak by bylo nám samým, kdybychom měli tuto komnatu otevřít a nechat do ní vejít někoho cizího?
Dennodenně vidím klienty, kteří mají na pokojích WC křesla. Jak jim asi je, když potřebu vykonávají před sousedem na druhém lůžku? Když se kdykoliv otevřou dveře a personál vchází i bez zaklepání, protože jde třeba jen vyměnit konvici s nápojem? Přemýšlejme, než vejdeme. Zaklepejme a počkejme na odezvu. Ti, kteří na WC křesle sedí, jsou si toho vědomi. Jsou schopni slyšet a odpovědět. Narušování soukromí je obrovským tématem pobytových zařízení. Klienti se odevzdali do našich rukou, odevzdali domovům veškeré své finanční prostředky, rodiny jim na péči doplácejí, svůj komfort domova a soukromí přesto nemají.
Pečovatelé by mi namítli: „Jak máme ale dodržet harmonogram práce, když musíme stihnout ranní hygienu, rozvést snídaně, vykoupat, dezinfikovat?“ Jenže klient je v první linii. On je přednostní. My se musíme přizpůsobit jemu, ne on našim tabulkám. O hygienu nebo o čas vstávání by si měl mít právo rozhodnout sám. Servis, čas snídaně či cvičení je nabídka, nikoliv nadiktovaný totalitní proces. Důstojnost člověka je v jeho svobodě a vůli, jak chce žít. Pokud chceme pomoci, musíme v prvé řadě respektovat soukromí a intimitu.
Praktický a komunikační manuál: Jak zvládnout intimní péči s respektem
Když kognitivní funkce odcházejí a fáze demence nedovoluje logické vysvětlování, nastává tvrdá realita. Zde jsou komunikační, lidské a psychologické strategie, jak chránit důstojnost seniora v těchto nejkřehčích chvílích:
1. Zapomeňte na větu „Udělejte to do plíny“ (Validace emocí)
Pokud klient s demencí naléhavě žádá odchod na toaletu, prožívá reálnou úzkost a tlak. Věta, že má plínu, jeho frustraci jen prohloubí, protože naráží na hluboko zakořeněný celoživotní sociální rituál. Místo logického vysvětlování, že nechodí, použijte techniku validace: „Paní Růženko, já vím, že potřebujete na záchod a že je to nepříjemné. Teď hned to nepůjde, ale já jsem tady s vámi, jste v bezpečí. Pomůžu vám se očistit a převléknout, abyste byla v suchu a pohodlí.“ Přepněte pozornost od zákazu k slibu péče a čistoty.
2. Rituál zaklepání jako zákon soukromí
Pokud víte, že klient má u lůžka WC křeslo, zaveďte doma i na oddělení absolutní pravidlo: Před vstupem do pokoje se VŽDY klepe a čeká se minimálně 3 až 5 vteřin na odezvu. I kdybyste šli jen pro prázdný hrnek. Pokud senior na křesle sedí, tato krátká vteřina mu dá možnost se přikrýt dekou nebo vás slovně zastavit. Chráníte tím jeho poslední zbytky lidské hrdosti.
3. Jak provádět intimní hygienu doma (Překonání studu)
Pro rodinné pečující je moment, kdy musí omývat genitálie vlastního rodiče, psychologicky nejnáročnější.
- Komunikujte nonstop, ale věcně: Každý dotek předem popište klidným, profesionálním hlasem (jako lékař). „Tatínku, teď tě zlehka otočím na bok, abych tě mohl otřít teplou vodou.“ Žádné litování, žádné rozebírání situace. Věcnost tlumí stud na obou stranách.
- Zakrývání těla: Nikdy nenechávejte seniora ležet úplně nahého. Odkrývejte vždy jen tu část těla, kterou aktuálně omýváte. Zbytek nechte přikrytý ručníkem nebo prostěradlem.
4. Experiment gerontobleku: Neodsuzujme, ale zkusme si to
Když vidím některé pečovatele, jak v tom denním shonu zapomínají na základní prvky lidské péče, nechci je odsuzovat. Tato práce je neskutečně náročná, psychicky i fyzicky vyčerpávající, mizerně finančně ohodnocená a člověk u ní vyhoří strašlivě rychle. Přesto pravidla lidskosti musíme dodržovat.
Nejraději bych každého, kdo v péči ztrácí empatii, položil na půl dne do lůžka v gerontobleku, nastaveném podle diagnózy dotyčného klienta. Jen ležení v lůžku a zorné pole omezené na bílý strop nebo prázdnou stěnu je hluboce traumatizující zážitek. Často si myslíme, že senior už je vůči tomu všemu otupělý a okolí nevnímá. To je obrovská mýlka. Člověk vnímá pořád. I kdyby byl v kómatu, pořád vnímá. Na to musíme myslet v každé vteřině, kdy k němu přistupujeme.
Péče o intimní potřeby je zkouškou naší vlastní lidskosti. Respektovat soukromí neznamená ztratit čas, znamená to vrátit člověku jeho hodnotu.
Pokud vás tato témata zajímají a chcete získat další praktické návody, jak s respektem pečovat o své nejbližší, začněte mě sledovat zde na Seznam Médium. Další hloubkové manuály a profesní postřehy najdete v mé online poradně na Forendors https://www.forendors.cz/p/959898943305686996
