Článek
Na 1. zasedání X. sjezdu Všeruského ústředního výboru zástupců Ruské sovětské federativní republiky (VCIK) 27. prosince 1922 se jednalo o budoucí formě ruského státu. V diskuzi V. I. Lenin prohlásil: „Chceme takový Svaz republik, který by nepřipustil násilí jednoho národa nad druhým, takový Svaz republik, který bude založen na důvěře, na pevném vědomí bratrské jednoty, na zcela dobrovolném souhlasu.“ Přítomní se shodli na ustavení „Svazu republik, jednotné fronty sovětských republik před kapitalistickým obklíčením…“ a na následném 1. zasedání I. sjezdu Ústředního výkonného výboru sovětů zástupců Svazu sovětských socialistických republik (CIK SSSR) 30. prosince 1922 generální tajemník ÚV KSR(b) Stalin vyhlásil cíl „sjednocení pracujících všech států světa do Svazu sovětských socialistických republik“.
Kandidát ÚV KSR(b) S. M. Kirov navrhl výstavbu „Paláce sovětů“ slovy: „… Je nutné předvést, že bolševici umí nejen bořit paláce bankéřů, statkářů a carů, ale rovněž stavět paláce pracujících. „Palác sovětů“ se musí stát symbolem naší rostoucí moci, symbolem vítězství komunismu na celém světě!“ Hlavní idea výstavby reprezentačního sídla nejvyššího zákonodárného sboru a současně památníku je jasná: „Palác Sovětů bude památník vůdci lidstva, velkému Leninovi, památník naší historické doby, kdy země sovětů již vybudovala beztřídní společnost!“
Účastníci I. sjezdu CIK SSSR 30. prosince 1922 rozhodli postavit tento symbol budoucí komunistické Moskvy „na nejkrásnějším a nejlepším moskevském náměstí“, na Rudém náměstí vedle Kremlu poblíž Leninova mauzolea. Tato nejvyšší budova světa, vysoká 415 metrů, bude viditelná z každého moskevského domu. Na lokalitě sice již stojí Chrám Krista Spasitele, vysvěcený v prosinci 1812 na počest vítězství Ruské armády nad francouzským vojskem císaře Napoleona, ale žádná církevní stavba nemůže nahradit palác světových pracujících!
Nebude třeba se zdržovat detailním hydrogeologickým průzkumem stavební parcely, když na ní stál církevní chrám! Nebylo však uváženo, že budova paláce bude mít nesrovnatelné statické parametry, jen jeho hmotnost přesáhne 1,5 milionů tun! Komunita sovětských architektů byla vyzvána k předložení návrhů na projekt paláce. V prosinci 1931 se stal projekt paláce součástí „generálního plánu socialistické přestavby Moskvy“.
V roce 1932 členové „Dočasné rady výstavby paláce“ dokončili expertízu dodaných studií projektů Paláce sovětů a 10. května 1933 vybrali ze 160 návrhů projekt předního sovětského architekta B. M. Iofana.
Palác o 100 podlažích vybudují nejlepší stavitelé z nejlepších materiálů a jeho reprezentační interiéry vyzdobí excelentní sovětští umělci. Projektanti pečlivě dohlédli, aby „Palác sovětů“ byl vyšší, než jeho „konkurent“, mrakodrap „Empire State Building“ na Manhattanu v USA. Na střeše budovy bude stát osmdesátimetrová socha V. I. Lenina, pokovená nerezovým povlakem s předpokládanou tisíciletou trvanlivosti. Vzhledem k její výšce bude za svítání i soumraku socha ozařována prvními a posledními slunečními paprsky. Až slunce zmizí pod obzorem, rozsvítí se světla v Leninových očích a celý palác osvětlí reflektory na střechách okolních budov.
U hlavního vchodu paláce situovaného naproti Kremlu stojí sochy jen Marxe a Engelse, nikoli Trockého, ani dalších vedoucích revolucionářů z Leninova okruhu. Nad vstupním portálem paláce bude umístěn reliéf státního znaku SSSR a pod ním, vysázen zlatým písmem, svítí text Stalinovy „Velké přísahy“, z níž uvedeme jen 6. větu: „…Když jsi od nás odcházel, soudruhu Lenine, odkázal jsi nám upevňovat a rozšiřovat Svaz republik. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí splníme i tento Tvůj příkaz!“
Sál v přízemí paláce o šířce a hloubce 140 m a výšce 100 m, určený pro jednání poslanců Nejvyššího sovětu SSSR, pro sjezdy komunistické strany SSSR a pro slavnostní shromáždění zákonodárců republik přijímaných do SSSR, případně pro slavnostní divadelní přestavení, má kapacitu 21 000 osob. Žebra určená k výměně vzduchu se ve vrcholu kopule sbíhají do pěticípé hvězdy. V přízemí kopule stojí sousoší dělníka a rolníka s rudým praporem, po obvodu sálu září zlatý nápis v jazycích členských států SSSR: „LENIN VEDE NÁRODY SSSR KE KOMUNISMU!“
Velký sál Paláce sovětů
V přízemí paláce Velký sál obklopují také Malý sál o kapacitě 5 000 lidí, sál Stalinské ústavy, sál Hrdinů občanské války a rovněž sál Hrdinů výstavby socialismu. V hlavě Leninovy sochy, přístupné samostatným interním výtahem, má pracovnu generální tajemník ÚV VKS(b) Stalin, spolu s kanceláří jeho sekretariátu a zasedací místností Politického byra ÚV VKS(b).
Kvůli extrémním požadavkům na trvanlivost paláce budou stavební materiály od kameniva přes ocel až po cement zajišťovány ve zvláštních závodech vybranými pracovními kolektivy speciálními technologickými postupy. Jedná se o vysoce kvalitní nerezovou ocel a cement značky „DS“ (Dvorěc sovětov). Fasády paláce budou obloženy broušeným granitem a zdobeny skupinami uměleckých skulptur. Vnitřní prostory ozdobí malby, fresky, mozaiky, vitráže, architektonické sklo a mozaiky hrdinných příběhů revoluce. Monumentalita a umělecké zpracování interiérů budou dokládat „moc a bohatství Sovětského svazu“!
Vzhledem k enormnímu počtu pracujících denně přicházejících do paláce bude zřízeno 140 vstupních předsíní, 30 tisíc automatických šatnových kabin, 90 eskalátorů a 200 výtahů, jejichž vývoj, dodání a montáž zajistí Moskevská továrna zvedacích zařízení.
Jelikož kolem bývalého chrámu vede trasa metra, v místě plánovaného podzemí paláce 1. tajemník Oblastního výboru strany v Moskvě, L. M. Kaganovič, 1. ledna 1935 slavnostně otevřel stanici „Palác sovětů“ (dnes má název „Kropotinské náměstí“).
Prvním náčelníkem stavby byl v roce 1932 určen tajemník Moskevského výboru VKS(b) a kandidát Orgbyra ÚV VKS(b) V. M. Michajlov. Jakmile se ukázalo, že tento stranický úkol je nad jeho síly, byl v roce 1937 odvolán na menší stavbu. Záhy bude, patrně po udání, vyloučen ze strany, zatčen a po rozsudku Nejvyššího soudu 26. září 1937 zastřelen.
Jedinečný Palác sovětů, postavený v metropoli jedinečného SSSR, si zaslouží jedinečné jméno metropole. Byl o tom alespoň přesvědčen jistý člen VKS(b) soudruh D. Zajcev. Stavba ještě nezačala a již 28. prosince 1937 poslal lidovému komisaři vnitra N. I. Ježovovi podnět:
„Navrhuji přejmenovat Moskvu na Stalinodar. Stalinodar bude hrdě a slavnostně znít mnohá tisíciletí, neboť na věky uchová slávu a chloubu hrdinských vítězství nynějších pokolení. Miliony lidí bezvýhradně oddaných věci komunismu v této slávě uvidí plody svého boje, své práce. Všichni občané naší vlasti budou hrdi na to, že jméno velikého Stalina bude glorifikováno v kolébce světového komunismu!“
Ježov návrh přednesl v politbyru, avšak Stalin ho odmítl. Jednak dosud není dobojováno, ale hlavně „strana a vláda“ již rozhodla! Hlavní město globálního SSSR bude Moskva a hlavní město Ruské sovětské federativní republiky bude Kujbyšev.
Od podzimu 1937 se do Moskvy sjíždějí nejlepší stavební dělníci-stachanovci, umělci a další vybraní řemeslníci z celého SSSR na pokyn politbyra doprovázeni skupinami vězňů z táborů nucených prací, kteří budou využiti na manuální nekvalifikované práce. Zahájení stavby doprovází nezbytná propagační kampaň s hlavním heslem: „Ať žije kulturní revoluce! Proměňme synagogy, katolické kostely a kostely v kulturní centra pro pracující lid!“
Po bleskovém snesení Chrámu Krista Spasitele je v dalším roce údernickým tempem zahájena výstavba základové vany paláce, neboť 20. února 1939 uložilo usnesení XVIII. sjezdu strany dokončit hrubou stavbu paláce již v roce 1942. Po dokončení parkovišť na Velkém a Malém náměstí u paláce pro 5 000 automobilů se práce přesunou do interiérů a v roce 1950 proběhne slavnostní ceremoniál jeho otevření.
V roce 1939 byly položeny základy výškové části hlavního vchodu a zadní části budovy. Na staveništi hlavní budovy paláce rychle roste do výše ocelová kostra hlavního skeletu, avšak 22. června 1941 do radostného budovatelského úsilí nečekaně vpadla osudová událost. „Strana a vláda“ Německé říše vyhlásily SSSR preventivní válku! Armády Wehrmachtu společně s letkami Luftwaffe útočí na pohraniční oblasti a města v SSSR. Součásti Rudé armády dislokovány podél západních hranic SSSR jsou připraveny k útoku na Polsko, Německo a Rumunsko v rámci „Operace GROZA“ s plánovaným zahájením 12. července 1941. Nebyly však připraveny k obraně, a proto razantní útok nepřítele vyvolal ústup Rudé armády na východ za obrovských ztrát!
Na prvním zasedání Státního výboru obrany 4. července 1941 jeho předseda Stalin nařídil výstavbu Paláce sovětů pozastavit, hotový železobetonový skelet a masivní ocelovou kostru centrální části paláce tyčící se již do výše desetipatrového domu rozebrat a použít pro dokončení bunkrů a mostů rozestavěné Možajské obranné linie před Moskvou, na výrobu protitankových překážek a k obnově zničených mostů v Donbasu. Když se počátkem října 1941 nepřítel probojoval až k branám Moskvy, obranné stavby Možajské linie stále nejsou hotovy. Jelikož rudoarmějci čelí útoku armád Wehrmachtu před Moskvou v rámci „Operace TAJFUN“, velení STAVKY tedy nezbylo poslat na obranu metropole odborné řemeslníky ze stavby Paláce sovětů společně s žáky moskevských vojenských učilišť. V následných bojích zaplatili tito amatérští bojovníci vysokou daň, téměř všichni u Moskvy zahynuli!
Aktivní zapojení Západních spojenců do bojů s armádami Wehrmachtu, oddíly Waffen-SS, letkami Luftwaffe a jejich spojenci změnilo aktuální mezinárodní politickou situaci. Dříve platná strategie rozšiřování SSSR musela být opuštěna. Přijímání dalších států do Svazu nahradily smlouvy o spolupráci s jednotlivými suverénními státy ze sféry vlivu SSSR, dohodnuté na spojeneckých konferencích v Teheránu a Jaltě. Od roku 1944 sice nadšenci spontánně obnovili vědecko-výzkumné a experimentální práce spojené s výstavbou paláce, avšak jelikož se změnila vnitropolitická situace a chybí jak budovatelé paláce, tak komunismus, žádné nové návrhy již nebyly schváleny. Navíc, válka neskončila podle Stalinových představ, Rudá armáda nestihla obsadit ani celou Evropu!
Rozhodnutí Rady ministrů „O stavbě vícepatrových budov v Moskvě“ ze 13. ledna 1947 nařídilo v letech 1947-1952 postavit okolo virtuálního paláce jeho náhradu, osm „Stalinových mrakodrapů“. Dostavělo se jich jen 7, stojí dodnes, ale bez své dominanty.
V březnu 1953 další pokusy o dostavbu původního paláce Stalinova smrt rychle ukončila. Nový 1. tajemník ÚV KSSS N. S. Chruščov odmítl realizaci stavby Paláce sovětů kvůli „nesmyslné gigantománii“ a „fantastické ignoraci skutečných potřeb života“.
Po XX. sjezdu KSSS usnesení politbyra ÚV KSSS dostavbu paláce zrušilo a v letech 1958-1960 byl vybudován na staveništi základové vany paláce vyhřívaný otevřený bazén „Moskva“, opět největší na světě.
Vyhřívaný bazén na původním místě Paláce sovětů
V mrazivých sovětských zimách byl jeho provoz zcela nerentabilní, a proto po zániku SSSR na parcele koupaliště vyrostla replika chrámu Krista Spasitele zasvěcená ruským a sovětským ozbrojeným silám, pojmenovaná „Chrám Kristova vzkříšení“.
Zdroje:
Architěktura Dvorca Sovětov. Izdatělstvo Akaděmii Architěktury SSSR. M.:2014.
Grejg, O.: STALIN. Tajnyje stranicy iz žizni vožďa narodov. „EKSMO“. M.-2011
Chmělnickij, D.: Architěktura Stalina: psichologija i stil.Priloženije k gazětě „Kommersant“. No31 ot 21/02/06.
Kol. Kak my strojili mětro. Šmidt, Ch., Mitkin, L. Stancija „Dvorěc sovětov“. „Poligrafikniga“. M.-1935.
Obrazovanije i razvitije SSSR kak sojuznogo gosudarstva. Sbornik zakonodarstvěnnych. I drugich normativnych aktov. „Politizdat“. M.-1972.
Pečeňkin, A.: Gosudarstvěnnyj komitět oborony v 1941 godu. Žurnal „Otěčestvěnnaja istorija“. 1994g. No4-5.
Politbjuro, Orgbjuro, Sekretariat CK RKP(b)-VKP(b)-KPSS. Spravočnik,- M.: Politizdat, 1990.
Sbornik „Istorija Sovětskoj Konstitucii (v dokuměntach)“. „Gosjurisdat“. M.-1957
Sborník: Stalin, k šestiděsjatiletiju so dňa rožděnija. Izdatělstvo „Pravda“. M.-1940.
Starkov, A.: Kak Moskva čuť ně stala Stalinodarom. „Izvěstija CK KPSS“.1990 g. No12.
