Článek
V pohádkách se čert často maskuje do zelené kamizolky, přestrojí se za hajného nebo sedláka — a lidé se mu smějí, protože věří, že jej snadno poznají podle ocasu či zápachu síry. Ale co když se dnešní čert už neskrývá v lese, nýbrž v soudní síni? Co když se jeho kamizolka proměnila v černý talár a místo ohnivého trojzubce drží v ruce paragraf?
Historie i přítomnost dokazují, že pod záminkou zákona bylo posláno do vyhnanství, vězení i na smrt nesrovnatelně více lidí, než by kdy dokázali unést pohádkoví démoni. Zatímco čert v pohádce odvádí člověka do pekla výměnou za duši, soudce zaslepený ideologií, mocí nebo pýchou dokáže odvést člověka ze známého světa — z domova, z rodiny, z lidské důstojnosti — do neznáma, odkud se často nevrací.
Čert aspoň plní svou roli ve světě dobra a zla. Ale člověk v taláru, který zradí spravedlnost, převrací řád samotného světa: mění právo v nástroj bezpráví, soud v divadlo moci a rozsudek v pečeť strachu. Není tedy divu, že se v lidské paměti čerti z pohádek mění v symboly zla menšího — protože skutečné peklo, jak se zdá, se často rodí v kancelářích s razítky a v soudních síních s erbem nad lavicí.
Každé jméno níže, každý příběh by vydal na knihu, kterou není vůbec lehké číst. Pochopí někdo, jak mohli odsoudit Sokrata? Jak mohli odsoudit generála Píku – jak ho mohli mučit v přítomnosti jeho syna? Pochopí někdo, proč je zavřený Snowden? Proč odsoudili Williama Binneyho, když upozornil na masové sledování Američanů po 11. září?
100 nespravedlivě odsouzených
- Sokrates (399 př. n. l., Řecko) – odsouzen athénským soudem k smrti za „kazení mládeže“.
- Anaxagoras (5. stol. př. n. l.) – vyhnán z Athén za „bezbožnost“.
- Protagoras (5. stol. př. n. l.) – soudně obviněn za ateismus, uprchl.
- Ježíš Nazaretský (cca 30 n. l., Judea) – římsko-židovským soudem odsouzen k ukřižování.
- Seneca (65 n. l., Řím) – přinucen císařským výrokem k sebevraždě za údajné spiknutí.
- Boëthius (524, Itálie) – popraven za „zradu“ krále Theodoricha.
- Maximus Vyznavač (662, Byzanc) – souzen a zmrzačen za „herezi“.
- Al-Halládž (922, Persie) – islámským soudem odsouzen k smrti za „rouhání“.
- Averroes (1195, Andalusie) – souzen a vypovězen z Córdoby za „bezbožnost“.
- Pierre Abelard (1140, Francie) – církevním soudem odsouzen za „herezi“, donucen k tichu.
- Jan Hus (1415, Kostnice) – církevním koncilem odsouzen a upálen za kacířství.
- Joan z Arku (1431, Rouen) – inkviziční soud, upálena za čarodějnictví.
- Savonarola (1498, Florencie) – církevní soud, oběšen a upálen.
- Girolamo Bruno (1600, Řím) – inkvizicí odsouzen a upálen za „herezi“.
- Thomas More (1535, Anglie) – královským soudem popraven za „zradu“.
- Anne Boleyn (1536, Anglie) – odsouzena královským tribunálem, sťata.
- William Tyndale (1536, Nizozemí) – souzen za překlad Bible, upálen.
- Miguel Servet (1553, Ženeva) – kalvínským soudem upálen za „herezi“.
- John Fisher (1535, Anglie) – odsouzen za odpor vůči králi, popraven.
- Galileo Galilei (1633, Řím) – inkvizicí odsouzen, internován do domácího vězení.
- Jan Campanus Vodňanský (1531, Praha) – souzen univerzitní kapitulou, uvězněn.
- Jean Calas (1762, Francie) – popraven po justičním omylu.
- Voltaire (1717, Francie) – několikrát vězněn Bastilou za satiru a kritiku režimu.
- Beccariaho soudní obhajovaní (18. stol.) – oběti krutých zákonů, které kritizoval.
- Thomas Paine (1794, Francie) – odsouzen za „velezradu“, vězněn během revoluce.
- Marie Antoinetta (1793, Francie) – revoluční tribunál, odsouzena k smrti.
- Georges Danton (1794, Francie) – revoluční soud, popraven.
- Maximilien Robespierre (1794, Francie) – odsouzen a popraven svými bývalými soudci.
- Toussaint Louverture (1802, Francie) – zatčen, vězněn a zemřel ve vězení.
- Simón Bolívar (1828, Kolumbie) – souzen za autoritářství, odešel do exilu.
- Giuseppe Mazzini (1830s, Itálie) – opakovaně odsouzen, žil v exilu.
- Giuseppe Garibaldi (1849, Itálie) – odsouzen k smrti, utekl.
- Alfred Dreyfus (1894, Francie) – vojenským soudem odsouzen za „zradu“.
- Oscar Wilde (1895, Anglie) – odsouzen na 2 roky vězení za „nemravnost“.
- Fyodor Dostojevskij (1849, Rusko) – odsouzen k smrti, trest změněn na vyhnanství.
- Taras Ševčenko (1847, Rusko) – odsouzen carským soudem k vyhnanství.
- Alexander Herzen (1840s, Rusko) – odsouzen a vypovězen do exilu.
- Leo Tolstoj (1901, Rusko) – exkomunikován církevním soudem.
- Lajos Kossuth (1849, Uhry) – odsouzen a uprchl do exilu.
- Zola, Émile (1898, Francie) – soudně stíhán za článek J’accuse, uprchl do Anglie.
- Sacco a Vanzetti (1927, USA) – odsouzeni k smrti za vraždu, později uznáni nevinnými.
- Nicolae Codreanu (1938, Rumunsko) – politický proces, popraven.
- Karl Liebknecht (1919, Německo) – odsouzen, později zavražděn.
- Rosa Luxemburg (1919, Německo) – vězněna, pak zabita po soudu.
- Mahatma Gándhí (1922, Indie) – odsouzen k vězení za odpor proti Britům.
- Jawaharlal Nehru (1930s, Indie) – vězněn britskými úřady.
- Josef Toufar (1950, ČSR) – zatčen, mučen, zemřel před soudem.
- Heliodor Píka (1949, ČSR) – vojenský soud, popraven.
- Milada Horáková (1950, ČSR) – politický proces, popravena.
- Rudolf Slánský (1952, ČSR) – vykonstruovaný proces, popraven.
- Jan Buchal a další (1950s, ČSR) – oběti inscenovaných procesů.
- László Rajk (1949, Maďarsko) – komunistický proces, popraven.
- Raoul Wallenberg (1945, SSSR) – odsouzen bez soudu, zmizel v gulagu.
- Alexander Solženicyn (1945, SSSR) – vojenský soud, gulag.
- Varlam Šalamov (1937, SSSR) – odsouzen na 10 let gulagu.
- Osip Mandelštam (1938, SSSR) – odsouzen k vyhnanství, zemřel v lágru.
- Andrej Sacharov (1980, SSSR) – odsouzen k vnitřnímu vyhnanství.
- Anna Achmatovová (1946, SSSR) – cenzura, zákaz tvorby, syn odsouzen.
- Boris Pasternak (1958, SSSR) – souzen literární komisí, nucen odmítnout Nobelovu cenu.
- József Mindszenty (1949, Maďarsko) – odsouzen na doživotí, později amnestován.
- Dietrich Bonhoeffer (1945, Německo) – odsouzen nacisty a popraven.
- Martin Niemöller (1937, Německo) – odsouzen, vězněn v koncentračním táboře.
- Sophie Scholl (1943, Německo) – lidovým soudem odsouzena k smrti.
- Jan Karski (1940s, Polsko) – zatčen Gestapem, utekl.
- Edith Stein (1942, Nizozemí) – zatčena nacisty, odsouzena k deportaci a smrti.
- Franz Jägerstätter (1943, Rakousko) – odsouzen a popraven za odmítnutí vojenské služby.
- Janusz Korczak (1942, Polsko) – odsouzen k deportaci, zemřel s dětmi v Osvětimi.
- Václav Havel (1979, ČSSR) – odsouzen za „podvracení republiky“.
- Petr Uhl (1979, ČSSR) – odsouzen k vězení za šíření samizdatu.
- Jaroslav Šabata (1972, ČSSR) – odsouzen za činnost proti státu.
- Stanislav Devátý (1980, ČSSR) – odsouzen za opoziční aktivity.
- Nelson Mandela (1964, JAR) – odsouzen k doživotnímu vězení.
- Desmond Tutu (1970s, JAR) – opakovaně souzen a vězněn.
- Martin Luther King Jr. (1960s, USA) – opakovaně zatýkán za občanskou neposlušnost.
- Andrei Amalrik (1970s, SSSR) – odsouzen za „protisovětskou činnost“.
- Vaclav Benda (1979, ČSSR) – odsouzen k 4 letům vězení.
- Lech Wałęsa (1980s, Polsko) – vězněn za odborovou činnost.
- Aung San Su Ťij (1990s, Myanmar) – domácí vězení po vojenském soudu.
- Boris Nemcov (1990s, Rusko) – vězněn za politickou činnost.
- Liu Xiaobo (2009, Čína) – odsouzen k 11 letům vězení za „podvracení státu“.
- Edward Snowden (2013, USA) – stíhán soudně za špionáž.
- Chelsea Manning (2013, USA) – odsouzena vojenským soudem, později omilostněna.
- Julian Assange (2010–dosud) – souzen za zveřejnění tajných informací.
- Mikhail Chodorkovskij (2003, Rusko) – odsouzen za „podvody“, politicky motivováno.
- Ales Bjaljacki (2021, Bělorusko) – odsouzen za lidskoprávní činnost.
- Roman Protasevič (2021, Bělorusko) – odsouzen po únosu letadla.
- Alexej Navalnyj (2021, Rusko) – odsouzen k mnohaletému trestu za „extremismus“.
- Nasrin Sotoudeh (2020, Írán) – odsouzena k 38 letům za obranu žen.
- Narges Mohammadi (2022, Írán) – odsouzena za boj za lidská práva.
- Raif Badawi (2014, Saúdská Arábie) – odsouzen k 10 letům vězení a bičování.
- Jimmy Lai (2020, Hongkong) – odsouzen za „ohrožení státu“.
- Joshua Wong (2019, Hongkong) – odsouzen za protesty.
- Maria Alyokhina (2012, Rusko) – odsouzena za „výtržnictví“ (Pussy Riot).
- Nadežda Tolokonnikovová (2012, Rusko) – totéž.
- Carola Rackete (2019, Itálie) – souzena za záchranu migrantů.
- Ebru Timtik (2020, Turecko) – odsouzena jako „teroristka“, zemřela při hladovce.
- Selahattin Demirtaş (2016, Turecko) – opoziční politik, odsouzen za „propagandu“.
- Ahmadreza Džalálí (2017, Írán) – vědec, odsouzen k smrti za „špionáž“.
- Mahmoud Hussein (2016, Egypt) – novinář, odsouzen za „šíření falešných zpráv“.
- Baktash Abtin (2021, Írán) – spisovatel, odsouzen a zemřel ve vězení.
A pak jistě budou statisíce a statisíce jmen prostých vojáků, prostých lidí, zavřených, odsouzených, popravených, zbavených práv, kteří se stejně jako výše jmenovaní jen pokoušeli dostát svému svědomí. Co jiného dělá voják, který zahodí flintu a nechce bojovat? Co jiného dělá poctivý člověk, když má odvahu postavit se bezpráví a napíše článek, za který skončí v uranových dolech?
