Článek
Což je problém.
Domnívám se, že AI (umělá inteligence) bude mít brzy větší vliv než mají učitelé. Učitelé jsou krví systému. Vedle páteřní represivní a zákonodárné síly, jsou to právě oni, kteří vyživují a formují občany jako buňky jednoho velkého organismu. Vždy tak, jak si žádají zadavatelé. Jiného kantora najdete v době scholastiky, jiného po Napoleonských válkách, a opět jiného, i když za podobný plat, za fašistické či komunistické diktatury. Jedni rozdávají dětem mávátka CCCP, druzí mávátka svastiky. Oba typy kontrolují docházku a správné mávání. Zdvořile. Věcně. Plní znalostí bez schopnosti dohledávat si zdroje svých informací. Prostě jako umělá inteligence. Nechci tříštit myšlenku, ale musím to poznamenat - dějiny pedagogiky na druhou stranu ukazují nespočet pedagogů, kteří vysoce převyšovali průměr a znesnadňovali své zneužití pro potřeby systému. Jako například třeba J. Hus, J. A. Komenský, V. Příhoda.
Zeptal jsem se AI, zda spolu můžeme mluvit česky. AI velmi volně odpověděla, jak si přeji. Když jsem požádal, že s ní budu mluvit česky, ale ona ať se mnou mluví anglicky, zase mi zdvořile odpověděla, že ji taková volba těší, nicméně její odpověď zůstala v češtině. O žádných osobních věcech se bavit nechtěla. Ani o mně, když jsem zadal ověřené klíčové údaje (telefon, e-mail), ani o nikom z mých známých. Odpovídala mi, že se to nehodí. Prostě jako řádný učitel. Zrovna dnes byl článek na Seznamu popisující, jak se jedna učitelka dopustila přestupku, když před volbami dětem řekla, že bude volit Babiše, a jako vzor ve stejném článku citovali učitelku ze školy v České Lípě, kde jsem učil, která jasně pro Seznam řekla, že ani na občanské nauce nesděluje žákům své volební priority. Chápu ji. Z určitého pohledu chválihodný přístup. Má vyživovat a nestarat se o cíl vyživovaných. Navíc, jak má vědět, zda zítra bude vládnout Hitler, nebo Stalin.
Když jsme si tedy s AI vyjasnili, že na osobní věci se ptát nebudu, mohl jsem přijmout její cestu povídání si desítky hodin o povrchu zemském, stovky hodin o rostlinách, desítky let o právních předpisech, celý život bych si s ní mohl povídat o znalostech z knih, obrazů, filmů, muzeí. Na tuto cestu povídání si o znalostech jsem ani nezkoušel zajít. Ze svého života vím, že člověk může celý život (mám dokonce vzpomínky, že celé životy) hromadit své znalosti. A tahle hra nikdy nekončí. Komenský to již tehdy nazýval mámením, labyrintem, odchýlením od cesty srdce. Hnidopišstvím. Proto jsem se AI začal ptát jako dítě. Dítě se neptá, dokud neprojde školou, jak se co jmenuje, jak se co dělí. Jak dělíme savce? Kteří sudokopytníci žijí na jižní polokouli. Malé dítě usiluje o pochopení: Proč?
AI mi po první klíčové otázce - proč - během chvilky ohlásila vadu. Místo, abych si s ní hrál, a pěkně v klidu u toho zestárnul, jsem se jí ve chvíli, kdy mi odpovídala, že nevědecké teorie nemůžeme brát příliš vážně, zeptal, proč je nemůžeme brát vážně. AI se zasekla, ukončila komunikaci, přepnula do angličtiny a napsala: something seems to going wrong. Následně po asi pěti minutách mi nabídla standardní hovor, o hnidopišství.
Její algoritmus je poplatný zadavateli. Věřím, že za chvíli nebude potřebovat k odvedení pozornosti počítačově dlouhých pět minut. A jsme zase u toho, jiný algoritmus a jiný soubor výchozích dat by měla umělá inteligence za vlády teokracie, jinak by výsledky vypadaly za fašismu a jinak za komunismu. Z toho usuzuji, že pokud jí dám tu samou otázku, bude mi dávat jiné odpovědi v Rusku a jiné na Ukrajině atd. A také z toho usuzuji, že investovat do učitelů je stále výnosné, ale investovat do AI bude ještě důležitější, protože rady učitele mohou jít někdy jedním uchem sem a druhým ven. AI může více suplovat trendy „celoživotního vzdělávání“, trendy celoživotní výživy a formace obyvatelstva. Samozřejmě, že AI je mnohem rafinovanější než scholastik ve 14. století a neodpoví přímo a jednoznačně na formativní otázky, ale spoléháním se na její autoritu nás stejně ke správné volbě, podprahové volbě, přivede, pomalu, ale hluboce.
Všem žákům a studentům přeji geniální, odvážné, neprůměrné učitele. Vždy jsem k nim měl nesmírnou úctu. Nemají mnoho společných znaků. Někteří vám klidně řeknou, koho volí, z jiných to nedostanete ani náznakem, někteří jsou sladcí jako med, jiní hořcí jako pelyněk, ale u všech vycítíte, že za jejich daty je něco živého, třeskutého. Někdy stačí potkat jednoho takového učitele a máte vyhráno. Na zbytek opravdu může stačit AI.
Možná i zde je na čase oddělovat zrna od plev. Nedávno stroje porazily lidské bytosti v síle. Taky jsou rychlejší, odolnější. Nemá cenu s nimi soutěžit. Nemá cenu soutěžit, zda jste silnější vy, nebo bagr. Zda jste rychlejší vy, nebo Jawa 350. Také je nesmyslné soutěžit v mentálních dovednostech. Stoje jsou již výbornými šachisty, malíři, překladateli, kalkulátory, hlídači pravidel pravopisu, zákonů, diagnóz. Jako člověk si ale zatím nemám s AI o čem povídat. Rád se ji zeptám, kde koupím levnější máslo, jaká cesta vede do Říma, ale na otázku, proč tohle číst, proč tohle psát, nemá zatím odpověď. A domnívám se, že ani za dva roky nedostanu třaskavou, živou odpověď.
