Článek
Byl u mě muž, nevěřící, který se dostával do sporu se svojí věřící manželkou. Těžce nesl preferenci manželky mnoho času věnovat náboženskému společenství. Při povídání s ním u něj převažovala racionalita. Z jeho povídání jsem nabyl dojmu, že rozlišuje mezi tím, čemu věří a čemu nevěří. Z toho pohledu jsem ho nemohl chápat jako nevěřícího. Ve svých slovech používal poměrně často obraty jako: „Věřím své ženě, že….“ „Věřím, že je potřeba pečovat o planetu.“ „Věřím, že si Dalajláma pamatuje své minulé životy.“ A tak dále. Na druhou stranu pak mluvil o tom, že ví, že existuje něco víc než tenhle čas a prostor. To pro něj nebyla otázka víry, ale naprosté zkušenosti, neboť hned byl ochoten dokládat, které úvahy a zážitky jej k tomu vedou. Tedy nic, co je postavené na víře, ale opravdu jen na logice, výzkum a osobních zkušenostech.
Bral si ji jako věřící. Uvědomoval si, že ho několikrát varovala, aby si to rozmyslel, že věřící je a věřící zůstane. Z jeho pohledu byl problém byl v tom, že mu postupně začalo více a více vadit, že víra její manželky mu zasahuje do každodenního života. Nemusel se ničeho účastnit, ale aktivity jeho manželky prostě stále hůře nese. To byl také důvod jeho návštěvy u mě. Definoval si to tak, že jeho ego se dostává do sporu Bohem jeho ženy.
Staré známé téma.
Vadilo mu, že v něm roste pocit, že hodnotí aktivity své ženy místo toho, aby je přijímal, nebo ještě lépe je podporoval. Vadilo mu, že místo klidné mysli se zabývá náboženskými aktivitami své ženy. Dříve jej žádné náboženské spolky vůbec nezajímaly. Bral je na stejné úrovni jako politické spolky, které mají prostě potřebu prosazovat nějaké ideje a koncepce. Na terapii povídal, že většinou tyto spolky vedou lidi k oddělenosti od celku, dualitě a ve výsledku k válce, nesnášenlivostí, řevnivosti. Ve vypjaté SMS zprávě své ženě napsal, že se chová jako manažerka, pro náboženské společenství totiž pracovala na částečný úvazek, a má s tím problém. Dále ji napsal, že na mnoho večeří není doma, protože je stále někde pryč. A kdyby z toho aspoň byl nějaký ekonomický zisk, tak to možná pochopí.
Z konkrétních věcí mu vadilo, že když přijde její období tří týdenního náboženského půstu obrátí se jejich život na ruby. Ona může jíst jen za tmy, což mu přijde nelogické a nezdravé, protože musí vstávat hluboce před rozbřeskem, ab se mohla najíst. Během světla se nesmí ani pít, jemu by přišlo logičtější při půstu pít vodu, čaje… Vadilo mu, že on-line modlitby si dávají v neděli na osmou večerní, jakoby nedělní večer nebyl jak stvořený pro rodinu. Vadilo mu, že ví, že každý měsíc odevzdává spolku čestný příspěvek, protože jejich církev odmítá cizí dary. Nejvíc mu asi vadilo, že v duchovním ohledu se nečtou jiné knihy než jejich autority. Jejich proroka, který následoval po Mojžíši, Ježíši a Mohamedovi.
Jeho otázka byla: „Co s tím, pane terapeute? Mám popřít své ego, nebo se více odevzdat cestě života? Nechci se na sebe hněvat, že mě dráždí něčí světonázor. U jiných lidí by mi to bylo fuk, ale je to moje žena.“
Zkusili jsme si ujasnit vztah mezi Bohem a lidským egem. Vztah mezi Bohem a lidským egem je hluboké téma, které se různě interpretuje v náboženstvích, filozofii i psychologii.
1. Duchovní pohled: Ego jako překážka k Bohu
V mnoha náboženských tradicích (křesťanství, buddhismus, hinduismus, islám) je ego vnímáno jako bariéra mezi člověkem a Bohem. Ego je často spojováno s pýchou, sobectvím a iluzí oddělenosti od Boha. V křesťanství Ježíš učil pokoru a službu druhým. V hinduismu a buddhismu se ego považuje za iluzorní já, které brání osvícení. Cesta k Bohu tedy často zahrnuje „umírání ega“ – vzdání se pýchy, sobeckosti a iluze oddělenosti.
2. Filozofický pohled: Ego jako dar i překážka
Někteří filozofové vidí ego jako něco, co může být proměněno. Ego samo o sobě není zlé, ale pokud se odtrhne od Boha, stává se destruktivním. Mistr Eckhart učil, že člověk musí „vyprazdňovat své já“, aby mohl v sobě nechat působit Boha.
3. Psychologický pohled: Ego a duchovní růst
V psychologii se ego chápe jako součást osobnosti. Jung mluvil o „individuaci“ – procesu, kdy se člověk učí integrovat své vědomé i nevědomé stránky a stává se celistvým. Pokud je ego příliš silné, člověk se odděluje od hlubšího smyslu a duchovních hodnot. Pokud je ego příliš slabé, člověk nemá jasné hranice a může být snadno manipulován. Cílem lidského života je tedy najít rovnováhu.
Bůh a ego jsou často vnímány v napětí – ego chce kontrolu, zatímco duchovní cesty vedou k odevzdání se něčemu většímu. Nejde ale jen o „zabití ega“, ale spíše o jeho proměnu – z něčeho sebestředného na něco, co slouží lásce, pravdě a smyslu.
Více jsme toho na jednom sezení nestihli. Podobné situace nejsou výjimečné, protože vztah mezi egem a Bohem je složitý, přesto jsem rád, že mám čtrnáct dní na to, více se připravit. Jenom budu vděčný, když mi moje vnitřní já pomůže najít nejlepší přístup.
Mám se zaměřit na emoční zvládání konfliktu?
Jaké emoce v něm vyvolává chování jeho ženy? (frustrace, pocit ohrožení, smutek…). Mám mu pomoci přijmout své pocity, aniž by je potlačoval nebo na ně reagoval agresivně?
Nebo se spíše věnovat hranicím ve vztahu? Jaké konkrétní věci mu vadí? (čas strávený se společenstvím, půst, příspěvky…). Jak může nastavit zdravé hranice, aniž by se snažil změnit svou ženu? (např. dohoda o společném času, respektování její víry, ale i vlastních potřeb).
Také se dá věnovat otázkám komunikace s jeho ženou. Jak spolu o tom mluví? Je tam kritika, výčitky, nebo otevřenost? Jak mu pomoci najít způsob, jak komunikovat své potřeby, aby ho žena slyšela, ale necítila se napadená.
V neposlední řadě si asi musíme ujasnit, jaké jsou jeho osobní hodnoty a přesvědčení. Jaký má vztah k víře a duchovním otázkám? Opravdu mu vadí náboženství, nebo spíš jeho dopad na vztah? Jak by mohl posílit svou schopnost přijmout odlišnost své ženy, aniž by popřel sám sebe?
Vývoj počtu věřících v ČR dle sčítání lidu
Asi si potřebuji ještě ujasnit, proč asi ona od něj odchází k “Bohu”? Jak vnímají svá těla? Jak vnímají radosti, které jim tělo může nabízet?
