Článek
Cena chleba po rozpůlení a dalším dělením na čtvrtky v řetězci Albert byla popsána jiným autorem v Seznamu Medium v listopadu 2022. Ten uvedl, že při ceně celého bochníku chleba o váze 1200 gramů za 44,90 korun obchod rozpůlením šišky získá proti očekávané ceně 22,45 Kč, navíc tedy 2,45 Kč za každou polovinu (24,90 Kč), zřejmě se jedná o takzvané regálné. Při rozdělení na čtvrtky je obchodem stanovena cena 13,90 Kč za čtvrtku, pak z jednoho bochníku získá obchod 10,70 korun navíc. Domníval jsem se tehdy, že jde o jednání pouze v řetězci Albert, ale obdobně to je „zařízeno“ i v Bille a zřejmě i jinde. Asi dohoda mezi řetězci, neboť v diskuzi k tehdejšímu článku sdělovali diskutující, že v malých venkovských prodejnách umí prodavači dělit podle české matematiky, nebo prodavač(ka) stanoví cenu podle hmotnosti chleba pokladní váhou, obdobně jako například u salámů nebo krájeného sýra.
Vždycky platilo, že obchodník by měl mít zájem prodat, a proto vystavuje zboží v regálech. Zadarmo! Už první cena - v tomto případě cena celého bochníku 44,90 Kč jistě zaručuje obchodníkovi dost tučný zisk, to si jistě ohlídal a tato cena zahrnuje již snižující se cenu paliv, energií, mouky… Není tedy třeba se chovat k zákazníkovi tímto nenasytným způsobem, byť mu to naše předpisy z 90. let blahosklonně umožňují - dle ČOI si podnikatelé mohou oprávněně určit vlastní podmínky, za nichž budou činnost ve svých provozovnách realizovat, pokud dodrží obecně závazné pokyny při provozování podnikatelské činnosti.
Bohužel naši tehdejší zákonodárci neohlídali českého spotřebitele dostatečně dobře a zejména - dle mého názoru - nepředvídali, kam až se zahraniční řetězce postupně odváží s holením českého spotřebitele jít. Nejen tedy dovoz méně kvalitních potravin vydávaných kvalitou za srovnatelné se zbožím v Německu, Belgii… Ale i takové praktiky s pachutí zlodějiny. Vinu na tomto stavu nese i český spotřebitel. Ke článku, na který navazuji, reagovalo několik desítek čtenářů; někteří přínosně, někteří tak, jak u této skupiny je zvykem. Avšak to bylo vše. Jak říká klasik: „Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Což takhle požádat vládu, aby se začala zajímat o své občany. Více se zajímat. Nikoliv slíbit, že v řádu týdnů, měsíců a roků se „na to podíváme, budeme o tom jednat, diskutovat a uděláme pro občany vše…“ Jedná se zejména o ty občany, kterým ten cenový rozdíl pár korun - pro někoho nicotný - udělá v součtu měsíce a při součtu dalších podobných komodit takto „upravených cen“ podstatnou, nezanedbatelnou částku. V současných podmínkách drahoty by možná někteří rodiče tak mohli dát z takto získaných peněz i svačinu dětem do školy.
