Článek
Oskar Rózsa je jako hudebník, zejména baskytarista, ale i klávesista, jednou z nejvýše ceněných osobností slovenské hudební scény. Pohyboval se zejména v oblasti rocku, popu, ale i blues nebo jazzu a různých experimentálních žánrů. Jeho jméno najdeme na obalech desek mimo jiné Richarda Müllera, Deža Ursinyho nebo Jany Kirschner, byl i členem hvězdného instrumentálního tria ASH Band společně s kytaristou Andrejem Šebanem a bubeníkem Marcelem Buntajem.
Zejména v 90. letech byly mezi některými slovenskými muzikanty velmi silně rozšířené tvrdé drogy. Veřejně se k jejich užívání kromě Rózsiho přiznal třeba jmenovaný Richard Müller nebo jeden z nejlepších slovenských bubeníků Martin Valihora, který mimochodem udělal jako stálý spoluhráč jazzové pianistky Hiromi velmi slušnou kariéru i ve Spojených státech. Bohužel, heroin si vybral i jednu oběť: talentovaný hudebník a Rózsův kamarád i spoluhráč Marek Brezovský zemřel na předávkování.
Přestože se zdá, že Oskar Rózsa je už léta takzvaně „čistý“, leckteré události okolo nové verze slovenské hymny jsou podezřelé. To, že přijal od značně kontroverzní ministryně kultury Martiny Šimkovičové, se kterou většina slovenské kulturní scény nechce mít nic společného, tučnou zakázku v hodnotě 46 500 eur (asi 1,17 milionu Kč), přičemž Slovenská filharmonie, která ji nahrála, se honoráře zřekla, bychom mohli odmáznout prostě tím, že hudebník je profesionál a dělá to, co mu někdo zaplatí.
Ovšem už jeho reakce na výhrady ze strany kulturní veřejnosti byla hodně podivná a velmi arogantní. Svým kritikům řekl: „Já tu hymnu nedělám pro vás. Vy jste stále nepochopili, že to není vaše hymna. To je hymna pro úplně jinou skupinu lidí a věřte, že jich je podstatně, několikanásobně víc než vás. Bez ohledu na to, jak hlasitě vřískáte.“
Na Nový rok byla Rózsova verze hymny Nad Tatrou sa blýska zveřejněna. A skutečně vzbuzuje nejednu pochybnost. Nejen nevkusný patos, připomínající ze všeho nejvíc vystoupení Alexandrovců, nejen ještě méně vkusné zakomponování zvuku fujary do finále nahrávky, ale i vysloveně profesní selhání, kdy není na některých místech vůbec rozumět slovům (což Rózsa kupodivu alespoň částečně uznal), to jsou signály, že Oskar Rózsa rozhodně nebyl v nejlepší producentské formě.
A vrcholem všeho je opravdu značné zpomalení skladby, zejména v jejím finále. A právě tady se posluchač nemůže zbavit dojmu, že inspirací autorovi úpravy byla - v lepším případě - jeho drogová minulost. Neboť, jak praví Národní zdravotnický informační portál, se v případě heroinu „jedná o látku s tlumivým účinkem, způsobuje tedy celkový duševní a tělesný útlum.“ Rózsova verze hymny by tak byla skvělým hudebním doprovodem k takové narkotické seanci…
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_R%C3%B3zsa
https://sk.wikipedia.org/wiki/Oskar_R%C3%B3zsa
https://sk.wikipedia.org/wiki/33_(album)
https://www.cas.sk/clanok/717619/muzikant-oskar-rozsa-sa-priznal-k-tvrdym-drogam-heroinove-peklo/
https://www.topky.sk/cl/15/220895/Pravda-o-drogach-v-soubiznise–Kto-sa-odvazil-priznat-
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Brezovsk%C3%BD
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-hymna-reakce-rozsa-pilar.A250102_185648_zahranicni_jhr
https://www.nzip.cz/clanek/247-heroin
